Hra je dohrána. Mám z ní rozporuplné pocity a nebudu na ni zrovna pět ódy. Negativů už mám sice dost, ale to neznamená, že když mi hra nedá co od ní chci, že ji budu vychvalovat.

Hra je 3D akční fantasy RPG z pohledu vlastních očí, odehrávající se na planetě, kde Slunce vyhaslo. A tak se všichni obyvatelé a různé potvory z povrchu země, načas spojili a vykopali mohutné podzemní město, kde každá fantasy rasa, dostala vlastní patro. Multikulti bratření jim ovšem dlouho nevydrželo a brzy se to začalo řezat. A právě uprostřed začínající války, se zničeho nic objeví lidský hrdina, kterého nikdo nezná. Je na něm, aby zjistil, kdo a proč útočí na město Arx a co za tím vězí.

Hratelnost (ačkoli místy špičková) se z dobré poloviny skládá ze zdlouhavého a nudného chození a hledání správné chodby, nebo schodiště. Sice se dá aktivovat teleport, ale to ulehčí jen nepatrně. Hra mě tím potrápila ještě těsně před koncem, kdy jsem v Chrámu zjistil, že něco nemám, odešel jsem a pak zapomněl, kudy se vrátit. Snad hodinu jsem prohledával podzemí po všech čertech, než jsem zase chytil stopu.

Atmosféra hry je poslabší. Při poslechu hudby u závěrečných titulků mi došlo, co mi vadilo nejvíc - scházela dobrá hudba a zvuky. Celou hru jsem musel poslouchat jen zvuky kroků své postavy, které zněly, jako by klapaly ženské boty, do toho někdo švihal bičem a pod paží nesl kvokající slepici. Atmosférická hudba udělá hodně, ale tady buď vůbec není, nebo je slabá. Tvůrci se také jakoby neuměli rozhodnout, co by ze hry chtěli mít. Jestli komedii s hloupými gobliny, nebo temnou tragédii - a tak jim z toho vyšlo něco napůl.

Vadily mi hromady klíčů, které k ničemu nechtěly pasovat, ačkoliv ke spoustě zamčených dveří a truhel zase scházely. Mě osobně to spíš mátlo. Samozřejmě, ve hře se dá koupit klíčenka (spolu s rozšiřitelným batohem bezva nápad), ale jde mi o to, že spousta truhel nešla odemčít a přitom jsem nevěděl, jestli tam nejsou věci důležité pro postup a přitom jsem měl hromadu klíčů, o kterých jsem zase nevěděl, kam s nimi.

Většina "logických" hádanek ve hře, neměla vůbec žádný použitelný popis a bylo to jen o hrubé síle - zkoušení všeho na všechno. Jak mi asi mělo dojít, že klíč X patří k nějakému domu o patro jinde? Jak mi mělo dojít, že když chci najít nějaké místo, mám jít o dvě patra níž, kde sepne trigger a vyjede nějaký dialog? Nechápu, prostě nechápu. Vedlejších úkolů, bylo navíc jako šafránu.

Je mi jasné, že se na mě sesypou hráči, kteří jsou přesvědčeni, že hraní je něco jako vrcholový sport, ve kterém slovo zábava je kacířství a že čím těžší a nelogičtější hádanky tam jsou, tím mám být vděčnější za ty dary - ale já tohle prostě neberu. Hra má bavit, ne stresovat - od toho je to hra.

Příběh je velmi jednoduchý, bez větvení nebo zápletky a od začátku snadno uhodnutelný. Kouzla se mi většinou povedlo nakreslit až na několikátý pokus, neumím si představit, že bych tohle kreslil během boje. Souboje se mi z počátku líbily (než došlo na těžké soupeře). Ze soubojového systému, zbraní i kouzel, má člověk pocit, že skutečně vlastnoručně bojuje, takže chválím. Tvůrci to ovšem totálně zazdili náhlým výskytem neporazitelných nepřátel, proti kterým nemáte šanci - leda s využitím bugů, kterých je ve hře bohužel požehnaně. Jaký má smysl, do vyprávěného příběhu, který mě začínal bavit, nasadit neporazitelné nepřátele a nic hráči ani nenaznačit? K čemu je to dobré? To betatesterům hry vůbec nevadilo?

Místy mě hra dost bavila a měla několik vrcholů, kterými jsem byl přímo unešen. Ty hrůzyplné katakomby plné nemrtvých, ten temný kult uctívačů smrti. Uznávám, že je to kus pořádné práce, se spoustou možností, pokladů, temných kobek, krutých nepřátel, zamčených truhel, mříží, propadel a pastí. Do skutečně špičkového RPG tady ale scházel opravdu bohatý a větvený příběh.