Když jsem o Skyrimu slyšel poprvé, očekával jsem, že mě zklame, stejně jako Oblivion. Avšak, po té, co jsem četl spoustu úžasných recenzí, viděl hodnocení zde na databázi a slyšel něco z mého okolí, odpor ustupoval a nakonec nastal čas, kdy jsem se rozhodl si hru zahrát.

Když jsem vstoupil do hry, působila na mě vcelku dobře. Grafika sice nebyla světová, ale já to u RPG her ani nijak extra neřeším. Po vysednutí v Helgenu a následné volbě postavy jsme si říkal "Sakra, zas jsem se zmýlil, zase Oblivion". !!!ALE POČKAT!!! Několik hodin jsem se u hry držel, ale averze vůči ní stoupala, až jsem se musel do hraní nutit. Následovala asi týdení pauza, kdy jsem dohrál všechny brutální řežby, co jsem měl rozehraný. Pak jsem se tedy odvážně znovu vrhl na Skyrim. A helemese! Ono je to zábavný!, Ježiši, to neni možný! To se mam teď jako k tý averzi nutit? Dyť já nemůžu jen tak hrát hru ze série, kterou tak ošklivě poznamenal Oblivion. No nic, hra se mi sakra zalíbila a já hrál a hrál.

Teď tedy k samotné hře, když jsem zkusil pohled ze třetí osoby, říkal jsem si, že je to docela fajn, ale v tu dobu mi připadalo praktičtější hrát to z té první. Bohužel jsem až po dohrání hlavní questové linie zjistil, že když si na třetí osobu zvyknu, je mnohem příjemnější.

Příběh je podle mě málo osobitý, není vůbec špatný, je správně HERO, vaše poslání je nesmírně důležité, ale prostě mě nějak nesedí postava, za kterou mluvím přímo v dialozích, bez jediného jejího ceknutí a jediné zvuky, které vydává jsou vzdychy při soubojích.

Tím se dostávám k soubojům, které jsou, podle mě nejsilnější stránkou hry, obzvlášť ty s draky. Jako takhle jsem si v RPGčku ještě nezařezal. Nepřátel není v dungeonech nijak přecpáno, ale na to, abych si mohl říct "Tohle je sakra zábavný!" to bohatě stačí. Souboje s draky jsou výborné, hlavně proto, že vy si jen tak jdete krajinou a náhle drak! Lítá okolo a vy do něj šijete lukem nebo si ho sundáte drakobijákem.
Jsou výborné, ale nejsou uplně dokonalé, protože draci se občas bugují za šutry, či za stromy.

Tím se opět dostávám k další, očirvoucí skutečnosti, která občas leze dost na mozek, jsou jí jak jste jistě uhádli bugy. Hra je skutečně plná bugů, ač to u open world RPG částečně chápu, nebudu Skyrim těchto výtek šetřit. Jako, skákání samotné je dosti podělané, jelikož šutry jsou asi vyšší než vypadají a mají nad sebou vzduchová vak, který vám nedovolí vyskočit na kámen tam, kde je jeho horní hrana, nebo já nevim. Zvířata se bugují, monstra se bugují, pohled se občas buguje. Plavání je opravdu vtipné, moje máma by mu řekla "Plaveš jak leklá ryba". Jinak ještě, náš hrdina je borec, vyleze téměř kolmou skálu nahoru a ani nezpomalí :o , ne že by mi to vadilo, ale Spiderman v RPG na pohled nevypadá moc pěkně. Až to budu hrát znova, můj hrdina se bude jmenovat buď Dragonbornman, nebo Nordman.

Osobně mě velmi potěšila možnost mít trvalého pomocníka, osobně jsem zvolil Lydii, avšak štvalo mě to, že se občas bugovala, neuměla vyskočit na kámen a dost často se pletla, proto jsem raději volil možnost, že jí dám luk a já půjdu do fightu čelně, nebo naopak, nikdy jsem se snad nemohl mlátit společně s ní, protože se opravdu dost motala. Je opravdu báječné, že můžeme postavu vylepšovat a používat jí jako truhlu, ale mohli jí sakra dát nějaký charakter, mohla by radit při rozhodováních, nebo říkat co si o tom myslí. V tom je potenciál, bohužel pro tento díl série TES nevyužitý.

Hra má obrovské množství dungeonů, zbraní, knih atd.
Upřímně, dungeony jsou velmi pěkně zpracované, ale nejsou moc pěkně rozmístěny a nevím, zda jsem ho už prošel, nebo ne, protože u některých to nepíše "Hotovo". Zbraně jsou super, nemam problém, ale s těmi knihami a dalšími písemnostmi se snad ani vývojáři nemuseli obtěžovat, já to ani nijak moc nečetl a je mi to jedno, je to jejich práce navíc, to se cení, některí to určitě ocení, ale mě to připadá trochu zbytečné.