Dawnguard vcelku jemně přidává do základní hry řadu nových map, dungeonů, předmětů, postav a hlavně novou příběhovou linku. V ní dochází ke konfliktu dvou stran, jež jsou bohužel tak vyhraněné jako téměř vše ve Skyrimu. Jen prostý konflikt dobra a zla, přičemž sice je možnost stát se ať už upírem či jejich lovcem, jenže který hráč se dobrovolně zbaví lidskosti a dá se na stranu krvežíznivých bestií, jejichž život je navzdory slibované moci velice náročný? Vážně jsem neměl touhu stát se bestií, byť zajímavou a se zajímavými schopnostmi, která je automatickým nepřítelem téměř všeho a všech, včetně denní doby. Kdyby upíři nebyli vykresleni v tak temných barvách a kdyby přidání se do jejich řad nezavíralo řadu bran, možná bych nad tím chvíli uvažoval. Takhle bylo mé rozhodnutí jasné a mě čekala typická Skyrimovský guilda – z nicky spasitelem.

Ve snaze brutálně natáhnout už takhle dost dlouhou herní dobu jsou snad veškeré úkoly plněny na desítky mil daleko od guildské základny – pevnosti, jejíž zdlouhavou cestu k ní jsem proklínal. Potěšila mě společnice s magickými schopnostmi, která se netváří jako němý ocásek. Serana má charakter, často vypráví, její postava se vyvíjí a působí jako plnohodnotný společník. Další významnou postavou je pak pán upíru, Harkon, který ovšem zdaleka nevyznívá tak propracovaně jako jeho dceruška, ale kdoví… možná, že při hře za upíry se mu hráč dostane víc k tělu.

Protože jsem Skyrim hrál už se všemi DLC, neznám tak přesný obsah a tvrdit, že tento a tento dungeon byl nově přidán, by bylo ošemetné. Rozhodně vím, že novinkou jsou základny obou stran konfliktu, rozsáhlé údolí nedaleko Markarathu a pláň Oblivionu. Zatímco údolí je velice zajímavé a na průzkum ideální, pláň je neskutečně nepřehledná rozsáhlá plocha, v níž je plnění jakýchkoli úkolů snad za trest. Vzpomínám na hledání stránek deníku, které mě nehorázně štvalo a kvůli kterému jsem na pláních strávil snad pět hodin reálného času.

DLC přináší též řadu zdařilých vychytávek, ze kterých budete mít radost i po dohraní příběhu. Vítězem této kategorie je zaslouženě kuše, kterou jsem si oblíbil více než luk. Ke kuši se váže zdánlivě nekonečná řada vedlejších úkolů typu – zajdi tam a přines nákres. Je to typický nudný Skyrimovsky quest, ale skutečnost, že nákres kuši vylepší nebo přidá nový druh munice, alespoň dodává motivaci úkoly plnit. Pak tu máme druhou řadu úkolů s kuší a to donášková služba pro Markarathského čaroděje. Úkol ‚přines kuši‘ je v pohodě, ale úkol ‚přines šíp‘ je na palici. Už jen povoz vás bude stát víc než odměna v ceně jediného šípu. Na druhém místě novinek je pak kostlivý kůň, který vzniká kouzlem, což umožňuje mít koně kdekoli a kdykoli. Zní to suprově, ale ani zlehčení váhy v podobě odpadlého masa koníkovi na rychlosti moc nepřidalo.

Dawnguard je důstojným přídavkem, který prodlužuje, už takhle velice dlouhou herní dobu o cca 25 hodin hraní (včetně důkladného průzkumu nových oblastí). Oproti základní hře má jisté vylepšováky, ale pořád trpí přeplácaností a uměle natahovanou herní dobou. Komu Skyrim nestačil (a nehlaste se všichni) měl by o DLC zauvažovat.