Když jsem psal svůj komentář k Mafii poprvé, ohodnotil jsem hru, sám nevím proč, dobře devadesáti procenty, přičemž jsem v komentáři de facto jen zopakoval to, co všichni.

Teď, když jsem Mafii dohrál podruhé, mám ustavičné nutkání celý svůj postoj ke hře změnit. Začnu třeba zde tak extrémně přechvalovaným příběhem. Ten totiž sám o sobě nijak úchvatný není. Celý se toči kolem cesty Tommyho Angela z prachobyčejného taxikáře až k vysoké pozici v místní mafii, tu je pár dobrých nápadů, tu nějaký zvrat nebo zajímavé překvapení, nicméně nejedná se vůbec o nic světoborného. To, co je na něm docela zajímavé, je jeho vyprávění. Tommy celý svůj příběh, od začátku až do konce, vypráví v jedné malé kavárně detektivu Normanovi, přičemž každá hratelná mise je v podstatě flashback. Osobně se mi líbila část, kdy Tommy vytáhne starou fotku, na které stojí Salieri a Morello bok po boku, a popisuje, jak se dva staří přátelé navzájem stali úhlavními nepřáteli. Navíc je podán o něco dospěleji a míň rádoby cool macho stylem, na jakém si zakládají spíše američtí tvůrci her.

Co se ale týče atmosféry, té v některých místech opravdu vůbec nic nechybí. Hudební podkres sám o sobě už staví laťku dost vysoko, a když jsem jednoho večera vyšel ze Salieriho kanceláře do baru, kde partička námořníků hrála kulečník, kouř se vznášel nad stoly, za oknem jezdily auta a celý lokál byl plný bavících se lidí, tak mi srdce zaplesalo. Vypíchnul bych též úžasnou atmosféru mise "Trip To The Country", "Happy Birthday" či noční část "Fairplay". Vývojaři totiž mají něco, co na hrách dokážu hrozně moc ocenit, a tím je smysl pro detail. Předpokládali totiž, kudy se hráč asi vydá, a tak se právě v oněch místech pořád něco děje. V zapadlé uličce jakýsi chlapík telefonuje, dělníci na silnici vám zatarasí cestu vykládajícím náklaďákem a Ralphy neustále opravuje nějaká auta. Nádhera.

Konec konců celé to Lost Heaven je zatraceně uvěřitelně živoucí město. Lidé se prochází a řidiči na silnicích se chovají více méně také uvěřitelně. Nestává se, jako v GTA, že vám do cesty z ničeho nic vlítne nějaký idiot, který se nerozhlídl na křižovatce. Čas od času vám dá někdo přednost, občas nějaké auto zastaví, řidič vystoupí a odejde (ovšem když mu před nosem začnete auto krást, nehne brvou), a všeobecně debilních situací, kdy někdo jen tak bezdůvodně vystartuje a nabourá do vás, zatímco čekáte na semaforu, je naprosté minimum. Navíc když se neřídíte dopravními předpisy, budete si to muset vyříkat s policií - tudíž pokud je poblíž policista, tak vám průjezd na červenou jen tak neprojde, totéž platí o překročení povolené rychlosti či bouračkách.

Nicméně nasrávacím situacím se nevyhnete, a to nejen při jízdě po ulici, ale především během misí. Za vyloženě stupidní nápad považuju mise, kdy musíte jít se svými nepřáteli na pěsti, obvzlášť když jich na vás běží osm, s boxery, noži a baseballovými pálkami, zatímco vy nemáte vůbec nic. Kdyby tu byl aspoň nějaký systém krytí, ale to ne. Musíte prostě utíkat, občas se otočit a uhodit pěstí do davu. Neuvěřitelné. Podobně strašné je v mnoha případech střílení. Uznávám, že jít a zkropit Tommy Gunem skupinku nepřátel kolem auta je skvělý pocit, ale většinou je střelba úplně na prd. Jistě, zbraně mají zatraceně dobrý feeling, zvuk i zpětnou vazbu, ale k čemu to, když musíte do nepřítele vystřílet pět ran, než padne, přičemž občas se do vás při svých tanečních krecích dokonale přesně trefí pumpovačkou. O to víc ale "potěší", když vidíte jak se vaši nepřátelé svíjí na zemi v agonii a snaží se odplazit z kaluže své vlastní krve. Ke všemu je systém střílení tak blbě udělaný, že první stisknutí tlačítka pro střelbu pouze zvedne Tommyho ruku na zamíří, místo aby okamžitě vystřelilo, což dost vadí při překvapivých setkáních. Tohle mě fakt štvalo a chtělo by to nějak zásadně ošéfovat.

A poslední věc, o které se chci zmínit, je řízení vozidel. To podle mě naprosto nemá chybu. Tu si někdo stěžoval, že jsou všechna auta příliš těžkopádná, tu že zas není dost znatelný vývoj v rychlosti vozidel za celou hru, bla bla bla. Podívejte, za prvé si vážím toho, že v Mafii, narozdíl od ostatních městských akcí, ona auta skutečně něco váží, a člověk má pocit, že vážně řídí několikatunový stroj, a druhak, což se mi líbilo obvzlášť, JE TU MOŽNOST POUŽÍVAT MANUÁLNÍ PŘEVODOVKU!!! Nikdy jsem neměl rád automat, a vždycky mě chytá za srdce, když slyším jak ty auta naříkají. S ruční převodovkou se, pro ty, co to umí, celé řízení stává daleko příjemnějším zážitkem, a všechny ty muka, kdy vám ta stará herka neakceleruje, jak byste chtěli, popřípadě si ten automat ne a ne podřadit, když šplháte do Chinatownu, jsou ta tam. A hlavně my tu pořád někdo nebrzdí motorem. Auta se jednoduše řečeno chovají (v rámci možností) uvěřitelně a jako skutečná auta, tudíž tady není co vytknout.

Jo, ještě jsem si vzpomněl, že jsem se chtěl rychle zmínit o grafice. Nic proti ní - obličeje hlavních hrdinů vypadají dobře, většina interiérů je skvělá a autoři si výborně pohráli s osvětlením, ale ty rozplizlé fototextury vedle těch propracovaných ksichtů vypadají naprosto hrozně - ten kontrast se mi prostě hrozně nelíbil.

Tak, konečně se pomalu dostávám ke konci. Mafie jistě JE velmi dobrá hra, je tu plno skvělých nápadů (závod, kdy mě po tuhém boji o první místo pár set metrů před cílem jeden soupeř vystřelil z trati :-/), atmosféra je často dokonalá, model řízení parádní, zbraně vám dávají opravdu pocit převahy a město nádherně žije, jenže je tu strašně moc nedodělků a nasrávacích blbostí, které vám to ve výsledku celé tak znechutí, že nemůžu dát více než 70% - silně nadprůměrná akce.