Vizuální koncert s působivou NeoPaříží jako kulisou, slušně odsýpajícím prvním dějstvím a kýčovitým závěrem. Na to, že za hrou stojí zkušení (i když neznámí) herní veteráni, bohužel Remember Me propadá v té nejzákladnější disciplíně. Hratelnosti. Primitivní hopsací pasáže s nešikovnou kamerou v kombinaci se zdlouhavě ubíjejícími souboji, tvoří únavnou a skoro až nezábavnou hru. Kterou je však stále radost sledovat.

Sedmičkou hře záměrně lehce nadržuji. Přeci jen samotný námět je skvělý a remixování vzpomínek prováděné přímo hráčem je vcelku znepokojující. Všemu také pomáhá fantasticky velkolepý a současně glitchy narušovaný soundtrack, jaký jsme tu ještě neměli. Rozhodně jde o záležitost, kterou se vyplatí alespoň vyzkoušet ve výprodeji. Minimálně do té doby, než se na ni úplně zapomene. Což, paradoxně vzhledem k názvu, hrozí velice brzy.