No, tak nevím, jestli se počítá, že SH2 hodnotím podle PS2 verze, kde jsem na problémy s ovládáním jakoby "nenarazil", ale měl jsem je taky :D
Nicméně nějaké ovládání není to, co by mě mělo ze SH2 vykolejit...
...protože tahle hra má vlastnost, kterou nemá jen tak ledajaká. A to přednost, že ji člověk může "hrát" dlouho poté, co ji skutečně fyzicky dohrál. Já to skoro nebral jako hru, ale jako nějakou abstraktní výpověď spletitých lidských osudů. Průběh příběhu a jeho podání skrze NPC mě osobně velice nadchlo. Ruku v ruce s ním mu jde totiž silná symbolika, které je v SH2 plno. Jen málo her ve mně vyvolalo dojem, že vše tam má nějaký smysl /ačkoliv v případě Silent Hill her jde často na první pohled spíše než o "smysl", tak o "nesmysl" :) /.
Všímal jsem si každého gesta postav, každého zvuku, každé dekorace v lokaci, každého divně formulovaného popisu předmětu či nápisu na nástěnce. A všemu se snažil dát nějakou interpretaci. Ve výsledku mi toto přišlo zábavnější než leckteré explicitní adventurové hádanky, které v SH2 byly.
SH2 je pro mě jedinečná hra, která se podle mého nedá jen tak odehrát, ale zčásti jí je třeba prožít. Nevím, možná vzhledem k nadnesené tématice, o kterou se hra otírá, je výsledný zážitek ze hry dost závislý na tom, co člověk, či lidé v jeho okolí, zažili, protože paradoxně vzhledem k faktu, že je ve hře více smrti než života, je to podle mě hra o životě :)
Samozřejmostí je vynikající soundtrack - jakmile jsem uslyšel skladby z intra, věděl jsem okamžitě, že tento soundtrack mít prostě musím :) Nemluvě pak o dabingu, který mi přijde také výborný.
Výborně rozehrané divadlo, k němuž není ani tak nutné znát jakékoliv jiné SH2 díly - stačí mít pouze chuť k tomu objevovat a nechat se unést zvláštní atmosférou a emočním nábojem hry.
No, a na závěr (doporučuji pouze a výhradně pro ty, co SH2 dohráli. Kdo ne, OPRAVDU si zkazí zážitek ze hry... fakt na to neklikejte ;) ): Rozbor příběhu SH2
Nicméně nějaké ovládání není to, co by mě mělo ze SH2 vykolejit...
...protože tahle hra má vlastnost, kterou nemá jen tak ledajaká. A to přednost, že ji člověk může "hrát" dlouho poté, co ji skutečně fyzicky dohrál. Já to skoro nebral jako hru, ale jako nějakou abstraktní výpověď spletitých lidských osudů. Průběh příběhu a jeho podání skrze NPC mě osobně velice nadchlo. Ruku v ruce s ním mu jde totiž silná symbolika, které je v SH2 plno. Jen málo her ve mně vyvolalo dojem, že vše tam má nějaký smysl /ačkoliv v případě Silent Hill her jde často na první pohled spíše než o "smysl", tak o "nesmysl" :) /.
Všímal jsem si každého gesta postav, každého zvuku, každé dekorace v lokaci, každého divně formulovaného popisu předmětu či nápisu na nástěnce. A všemu se snažil dát nějakou interpretaci. Ve výsledku mi toto přišlo zábavnější než leckteré explicitní adventurové hádanky, které v SH2 byly.
SH2 je pro mě jedinečná hra, která se podle mého nedá jen tak odehrát, ale zčásti jí je třeba prožít. Nevím, možná vzhledem k nadnesené tématice, o kterou se hra otírá, je výsledný zážitek ze hry dost závislý na tom, co člověk, či lidé v jeho okolí, zažili, protože paradoxně vzhledem k faktu, že je ve hře více smrti než života, je to podle mě hra o životě :)
Samozřejmostí je vynikající soundtrack - jakmile jsem uslyšel skladby z intra, věděl jsem okamžitě, že tento soundtrack mít prostě musím :) Nemluvě pak o dabingu, který mi přijde také výborný.
Výborně rozehrané divadlo, k němuž není ani tak nutné znát jakékoliv jiné SH2 díly - stačí mít pouze chuť k tomu objevovat a nechat se unést zvláštní atmosférou a emočním nábojem hry.
No, a na závěr (doporučuji pouze a výhradně pro ty, co SH2 dohráli. Kdo ne, OPRAVDU si zkazí zážitek ze hry... fakt na to neklikejte ;) ): Rozbor příběhu SH2
Diablo II