První epizoda Broken Age je spíše chutnou jednohubkou, než plnohodnotnou hrou, kterou jsem od Double Fine očekával. A jak to tak u chutných jednohubek bývá, po zjištění že už na talíři nic nezbylo, rychle následuje povzdechnutí a mírné zklamání.
Broken Age je výborně napsaná hra a jen tak mimochodem i klasická adventura. Až na samotný styl hry si však z potomků svého autora moc neodnáší. Tam, kde pátý Broken Sword cílil, se všemi svými klady i zápory, čistě na fanoušky old-school adventuření, Broken Age sází na dnes tak moderní filmovost a rychlý spád. Díky nízké obtížnosti a tím související plynulé hratelnosti jde tak spíše o interaktivní film. Krásně nakreslený, dokonale ozvučený a nádherně vyprávěný film. Otázkou je, zda tohle člověku, kterému byla slíbena typická adventura ze staré školy, stačí.
Inu, podle recenzí stačí.
Já si však musím krapet povzdechnout, že jsem přeci jen čekal víc. Broken Age je plné neskutečného množství vypilovaných detailů. Každou obrazovku je radost prozkoumávat, byť interaktivních míst je málo. Propojení dvou zdánlivě nesouvisejících osudů hlavních hrdinů překvapivě skvěle funguje. Rozhovory jsou asi to nejlepší, co jsme tu za poslední dobu měli a celé je to tak krasně nenuceně vtipné a milé, že mě opravdu mrzí ta konečná pachuť, která ve mě po dohrání zůstala. Díky rozdělení na dvě epizody je totiž z plnohodnotné hry opravdu pouze jednohubka, jejíž hlavní devíza - vyprávění - je náhle utnuta a hráč je zanechán v pochybách. Nad hrou tak nejde udělat žádný pořádný verdikt až do jejího dokončení. Které bude... někdy.
EDIT
Act 2
Po více než roce jsme se dočkali druhé poloviny hry a upřímně. Je to zklamání. Velké.
Obdobně jako u rozpůleného Broken Swordu 5 je na hře znatelná jakási schizofrenie. Jako by Tim Schafer náhle vůbec nevěděl, co chce vyprávět a co chtěl vlastně úvodem hry říci. Druhý akt je totiž opravdu špatně napsaný příběh, propojený hloupými dialogy, které neberou ohled na psychiku postav (Shay, který strávil celý život uzavřený ve vesmírné lodi si najednou běhá po světe a mluví s cizími lidmi, jako by se nic nedělo? Vella přišla na to, že celý život její lidé žili v omylu a nijak zvlášť ji to nezasáhne?). Aby se člověk nakonec dozvěděl, že celá hra má neuvěřitelně pitomý příběh bez pointy a smysluplného závěru o geneticky pozměněných vetřelcolidech, co chtějí čerstvou DNA. Cože? Na to se dá říct jen - WTF???.
Kdyby to alespoň zachránily nějaké pěkné nové lokace a obrazovky. Nic z toho se ale nekoná a celá druhá polovina se odehrává na těch samých místech, které jsme již několikrát prošli. A teď si je projdete znovu. Hodně. Krát.
Jediným kladem, kromě opět perfektní (i když už možná okoukané) audiovizuální stránky, je tak o něco zvýšená obtížnost. Hádanky jsou mnohem častější, i když se spíše neustále opakují. Těch kabelů vážně nemuselo být tolik.
Tohle se prostě nepovedlo. Čert vem ten neskutečně protažený vývoj, kdyby to stálo za to čekání. Takhle to ale vypadá, že hlavní brzdou projektu byl přímo Schafer, který celou tu dobu vůbec nevěděl, co má se slibně rozjetým příběhem dělat. Po technické stránce to totiž moc práce být nemohlo.
Sorry Time. Do další hry se mnou nepočítej.
Broken Age je výborně napsaná hra a jen tak mimochodem i klasická adventura. Až na samotný styl hry si však z potomků svého autora moc neodnáší. Tam, kde pátý Broken Sword cílil, se všemi svými klady i zápory, čistě na fanoušky old-school adventuření, Broken Age sází na dnes tak moderní filmovost a rychlý spád. Díky nízké obtížnosti a tím související plynulé hratelnosti jde tak spíše o interaktivní film. Krásně nakreslený, dokonale ozvučený a nádherně vyprávěný film. Otázkou je, zda tohle člověku, kterému byla slíbena typická adventura ze staré školy, stačí.
Inu, podle recenzí stačí.
Já si však musím krapet povzdechnout, že jsem přeci jen čekal víc. Broken Age je plné neskutečného množství vypilovaných detailů. Každou obrazovku je radost prozkoumávat, byť interaktivních míst je málo. Propojení dvou zdánlivě nesouvisejících osudů hlavních hrdinů překvapivě skvěle funguje. Rozhovory jsou asi to nejlepší, co jsme tu za poslední dobu měli a celé je to tak krasně nenuceně vtipné a milé, že mě opravdu mrzí ta konečná pachuť, která ve mě po dohrání zůstala. Díky rozdělení na dvě epizody je totiž z plnohodnotné hry opravdu pouze jednohubka, jejíž hlavní devíza - vyprávění - je náhle utnuta a hráč je zanechán v pochybách. Nad hrou tak nejde udělat žádný pořádný verdikt až do jejího dokončení. Které bude... někdy.
EDIT
Act 2
Po více než roce jsme se dočkali druhé poloviny hry a upřímně. Je to zklamání. Velké.
Obdobně jako u rozpůleného Broken Swordu 5 je na hře znatelná jakási schizofrenie. Jako by Tim Schafer náhle vůbec nevěděl, co chce vyprávět a co chtěl vlastně úvodem hry říci. Druhý akt je totiž opravdu špatně napsaný příběh, propojený hloupými dialogy, které neberou ohled na psychiku postav (Shay, který strávil celý život uzavřený ve vesmírné lodi si najednou běhá po světe a mluví s cizími lidmi, jako by se nic nedělo? Vella přišla na to, že celý život její lidé žili v omylu a nijak zvlášť ji to nezasáhne?). Aby se člověk nakonec dozvěděl, že celá hra má neuvěřitelně pitomý příběh bez pointy a smysluplného závěru o geneticky pozměněných vetřelcolidech, co chtějí čerstvou DNA. Cože? Na to se dá říct jen - WTF???.
Kdyby to alespoň zachránily nějaké pěkné nové lokace a obrazovky. Nic z toho se ale nekoná a celá druhá polovina se odehrává na těch samých místech, které jsme již několikrát prošli. A teď si je projdete znovu. Hodně. Krát.
Jediným kladem, kromě opět perfektní (i když už možná okoukané) audiovizuální stránky, je tak o něco zvýšená obtížnost. Hádanky jsou mnohem častější, i když se spíše neustále opakují. Těch kabelů vážně nemuselo být tolik.
Tohle se prostě nepovedlo. Čert vem ten neskutečně protažený vývoj, kdyby to stálo za to čekání. Takhle to ale vypadá, že hlavní brzdou projektu byl přímo Schafer, který celou tu dobu vůbec nevěděl, co má se slibně rozjetým příběhem dělat. Po technické stránce to totiž moc práce být nemohlo.
Sorry Time. Do další hry se mnou nepočítej.
