Ohodnotit titul Remember Me pro mě nebylo příliš jednoduché, a proto možná ani nezvolím ta nejideálnější slova, kterými by moje herní pocity byly dostatečně vyjádřeny.

Futuristická Paříž a tajemná zákoutí, v níž se hlavní hrdinka Nilin pohybuje, dávají hře zvláštní a dost dobře nepopsatelnou atmosféru, o jejíž kvalitě rozhodně nemám žádné pochybnosti. Už jen samotné procházení lokacemi pro mě bylo asi nejpříjemnějším zážitkem a společně s odvíjejícím se příběhem s poněkud zapeklitou zápletkou, v níž Nilin v podstatě zjišťuje, kým vlastně je a čí obětí se stala, mě doslova tlačilo vpřed. Tuto cestu mi ale křížilo něco, co je ovšem ve hře věcí klíčovou a kvůli níž jsem hraní na nějaký ten den utnul v domnění, že se možná ke hře nevrátím. To něco jsou souboje s nepřáteli, kde Nilin ukáže své druhé já a z křehké fešandy s ukázkovými ženskými křivkami se rázem stává bojovnice, jejíž umění by mohl uznale obdivovat i profesionální karatista. Zpočátku jsou souboje tělo na tělo velmi poutavou podívanou, ovšem postupně jejich délka mj. díky zvyšujícímu se počtu protivníků stále narůstá a souboje tak citelně ztrácejí na záživnosti. Souboje s bossy, jejichž počtem hra právě nešetří, jsou pak často otravné, zvlášť když některé z nich jsou navíc rozvrženy do vícero částí a boj je pak doslova nekonečný. Naštěstí v mezičase si hráč sem tam užije nějakou logickou hádanku, popř. netypické sestavování remixu vzpomínek a zmíněná negativa si tak solidně vykompenzuje.

Co dodat? Několikadenní pauza, kterou jsem si ve hraní dal, mi při opětovném pokračování dala na kvalitu hry poněkud jiný pohled, než bych čekal a můj zážitek se výrazně zvyšoval. Remember Me tak pro mě zůstává hrou velmi zvláštní, atmosférickou a určitě ne nezajímavou, ovšem v některých směrech ji autoři možná mohli o trochu víc vypiplat. Je pravda, že hlavní hrdinka Nilin měla s pamětí určité potíže, ale ačkoliv vám to možná z předcházejících řádků nepřijde, já se vytracení titulu Remember Me ze své vlastní paměti příliš neobávám.