Když jsem poprvé slyšel o této hře, tak jsem si jí chtěl hned zahrát. Hru jsem sehnal s anglickým dabingem a českými titulky. Řekl jsem si, že ta angličtina nemůže být tak špatná.
Hra začíná. Atmosféra hry mě hned pohltila. Život v moskevském metru byl fenomenální a svým způsobem nádherný. Brzy přišlo zklamání. Tunely byly jenom krátké přechody mezi stejnými stanicemi a člověk si ani nemohl nabrat jejich atmosféru naprosté tmy a ticha. Souboje s monstry, kterých bylo na obydlené metro až příliš, byly nechutně nudné a účinnost zbraní také nepotěšila. Střílení do hlavy brokovnicí z jednoho metru je stejně neúčinně jako cokoliv jiného. Monstra si vesele kolem váš pobíhají a vesele si znova a znova útočí. Jedinou výhodou je, že Arťom je vůči nim snad imunní.
Anglický dabing s ruským přízvukem už mi leze krkem.
Výstup na povrchy byl napoprvé velice hezký a nápaditý. Zničená Moskva je hezká a zajímavá. Ale (moje první "ale") monstra jsou všude a sami s Bourbonem je zabíjíme jako nic. Když je to tak jednoduché tak proč lidé žijí stále v Metru? Chvíle na povrchu byla stejnorodá celých 20 minut a už jsme zase v metru.
Je tu ta chvíle s nudnými stealth akcemi s nacisty a komunisty. Souboje s vojáky a jejich nulová U.I. dokáže pěkně naštvat a zdržet. Drezíny s kulomety také nejsou potěšením.
A už jsou tu kouzla a nadpřirození duchové. Je to vtip? Má to být post-apo a ne fantasy.
A zase na povrch a potom zase metro. Kouzlo Metra 2033 mizí a stává se z ní hra postrádající veškerou logiku a zajímavost. Cestování metrem je nudné. Doufal jsem třeba, že Polis hru znovu rozjede, ale prd. Doufal jsem marně.
Hru jsem musel ukončit a už jí znovu nespouštět.
Po dvou letech jsem hrál hru znovu ale už s ruským dabingem. Ten hru o něco pozvedl, ale vše co mi vadilo předtím se začalo rychle projevovat a neprošel jsem ani přes komunisty. Začal jsem číst knihu Metro 2033 a hra se tím pádem stala debilitou s ničením celé atmosféry knihy a příběhu. Scénáristé hry nechali jenom jméno Arťom a pár dalších charakterů. Toť vše.
Hry podle knih asi nemohou být dobré.
Hra začíná. Atmosféra hry mě hned pohltila. Život v moskevském metru byl fenomenální a svým způsobem nádherný. Brzy přišlo zklamání. Tunely byly jenom krátké přechody mezi stejnými stanicemi a člověk si ani nemohl nabrat jejich atmosféru naprosté tmy a ticha. Souboje s monstry, kterých bylo na obydlené metro až příliš, byly nechutně nudné a účinnost zbraní také nepotěšila. Střílení do hlavy brokovnicí z jednoho metru je stejně neúčinně jako cokoliv jiného. Monstra si vesele kolem váš pobíhají a vesele si znova a znova útočí. Jedinou výhodou je, že Arťom je vůči nim snad imunní.
Anglický dabing s ruským přízvukem už mi leze krkem.
Výstup na povrchy byl napoprvé velice hezký a nápaditý. Zničená Moskva je hezká a zajímavá. Ale (moje první "ale") monstra jsou všude a sami s Bourbonem je zabíjíme jako nic. Když je to tak jednoduché tak proč lidé žijí stále v Metru? Chvíle na povrchu byla stejnorodá celých 20 minut a už jsme zase v metru.
Je tu ta chvíle s nudnými stealth akcemi s nacisty a komunisty. Souboje s vojáky a jejich nulová U.I. dokáže pěkně naštvat a zdržet. Drezíny s kulomety také nejsou potěšením.
A už jsou tu kouzla a nadpřirození duchové. Je to vtip? Má to být post-apo a ne fantasy.
A zase na povrch a potom zase metro. Kouzlo Metra 2033 mizí a stává se z ní hra postrádající veškerou logiku a zajímavost. Cestování metrem je nudné. Doufal jsem třeba, že Polis hru znovu rozjede, ale prd. Doufal jsem marně.
Hru jsem musel ukončit a už jí znovu nespouštět.
Po dvou letech jsem hrál hru znovu ale už s ruským dabingem. Ten hru o něco pozvedl, ale vše co mi vadilo předtím se začalo rychle projevovat a neprošel jsem ani přes komunisty. Začal jsem číst knihu Metro 2033 a hra se tím pádem stala debilitou s ničením celé atmosféry knihy a příběhu. Scénáristé hry nechali jenom jméno Arťom a pár dalších charakterů. Toť vše.
Hry podle knih asi nemohou být dobré.
The Witcher
Pro: grafika, atmosféra, ruský dabing
Proti: příběh, grafika monster, neúčinnost zbraní, žádná volnost, duchové, kouzla,