Rocksteady se nechalo pohltit vlastní megalomanií. S cílem trumfnout Arkham Asylum se vývojaří rozhodli naházet do pokračování všeho co nejvíce a až potom začali přemýšlet, jak by to teda mohlo dohromady fungovat.
Nejbolestněji to lze vidět na strašlivě roztříštěném ději obsahující dvě hlavní linky, které se ale navzájem nijak neovlivňují a technicky vzato by mohly být základem pro dvě různé hry. První se toči okolo samotného vězení Arkham City a jeho strůjce Huga Strange. Úvodní část děju spočívá v tom, že Batman plachtí z bodu A do bodu B, aby mohl spolu s jinou postavou krčit ramenama, protože ani jeden z nich neví, co se vlastně děje. Do Batmanova zmateného poletování zničehonic zasáhne druhá linie točící se kolem Jokera. Principielně je ale totožná s první linií s tím rozdílem, že Batman s postavama vymete podlahu a ty z posledních sil zkřehlým prstem ukážou nový cíl poutě. Až v poslední třetině začne mít Wayne úspěch a neodchází vždy s prázdnýma rukama. Jen ta šablona misí zůstane stále stejná. Vlastně poslední čtvrthodina je příběhově celkem zajímavá, ale tou dobou už mi to bylo dost u prdele.
Vedlejší mise musely na papíře znít skvěle. Jen teda většina z nich zmutovala do konceptu - „Poď sem – Drž X – Profit!“ Za zmínku stojí pouze krátká bojová epizodka s netradičním prostředí (Mad Hatter je sice jenom náhražka za Scarecrowa, ale i tak fajn) a Riddlerovy místnosti, které se ale otevírají postupně až po sesbírání určitého počtu Riddlerových trofejí. Jenže jich je takový extrémní množství, že je posbírají jen opravdoví vytrvalci.
Ještě že ta hratelnost zůstala stejná. Souboje sice jsou celkem jednoduché, ale konečně aspoň útočí i více lidí zároveň. Síla soubojů se nejvíce projevuje až v challengích, kde je nutné údery řetězit. Stealthová část podobně jak soubojová neprošla žádnou razantní změnou. Ale ta kombinace obou stylů je naprosto famózní a málokdy jsem zažil, aby byla hratelnost tolik návyková jako v případě prvních dvou Batmanů.
Nejbolestněji to lze vidět na strašlivě roztříštěném ději obsahující dvě hlavní linky, které se ale navzájem nijak neovlivňují a technicky vzato by mohly být základem pro dvě různé hry. První se toči okolo samotného vězení Arkham City a jeho strůjce Huga Strange. Úvodní část děju spočívá v tom, že Batman plachtí z bodu A do bodu B, aby mohl spolu s jinou postavou krčit ramenama, protože ani jeden z nich neví, co se vlastně děje. Do Batmanova zmateného poletování zničehonic zasáhne druhá linie točící se kolem Jokera. Principielně je ale totožná s první linií s tím rozdílem, že Batman s postavama vymete podlahu a ty z posledních sil zkřehlým prstem ukážou nový cíl poutě. Až v poslední třetině začne mít Wayne úspěch a neodchází vždy s prázdnýma rukama. Jen ta šablona misí zůstane stále stejná. Vlastně poslední čtvrthodina je příběhově celkem zajímavá, ale tou dobou už mi to bylo dost u prdele.
Vedlejší mise musely na papíře znít skvěle. Jen teda většina z nich zmutovala do konceptu - „Poď sem – Drž X – Profit!“ Za zmínku stojí pouze krátká bojová epizodka s netradičním prostředí (Mad Hatter je sice jenom náhražka za Scarecrowa, ale i tak fajn) a Riddlerovy místnosti, které se ale otevírají postupně až po sesbírání určitého počtu Riddlerových trofejí. Jenže jich je takový extrémní množství, že je posbírají jen opravdoví vytrvalci.
Ještě že ta hratelnost zůstala stejná. Souboje sice jsou celkem jednoduché, ale konečně aspoň útočí i více lidí zároveň. Síla soubojů se nejvíce projevuje až v challengích, kde je nutné údery řetězit. Stealthová část podobně jak soubojová neprošla žádnou razantní změnou. Ale ta kombinace obou stylů je naprosto famózní a málokdy jsem zažil, aby byla hratelnost tolik návyková jako v případě prvních dvou Batmanů.
