Píše se únor 2011 a já mažu svůj původní, relativně pozitivní komentář. Proč?

No, v posledních dnech jsem se k DX2 vrátil a pokoušel se ho hrát: Miniaturní lokace pochybné architektury, totální absence informací o tom co/kde/jak/proč - postavy které nevím co jsou zač mluví o bůhvíčem a bůhvíkom a já běhám okolo jak blbeček - proč na mě tyhle lidi útočej? Co jsou zač? Odkud se vzali? Před chvílí jsem tu pobíhal a nebyl tu nikdo. Opodstatnění úkolů patetické, úkoly samotné se berou bůhví odkud, jejich cíl, potažmo i motivace hlavního hrdiny se jimi zabývat jsou nejasné: Banda npc mě posílá tam či onam udělat to či ono - proč to dělají a proč bych já měl poslouchat po prvních pár desítkách minut hraní netuším. Jednoduchost mechanismů až ubohá, kontraproduktivní, neopodstatněná, ovládání a interface nepochopitelně dokurvené. Můžu jít na řadu míst a dělat tam... něco, ale nejsem s to říct, proč bych cokoliv z toho dělat měl, stejně jako nejsem schopný říct, kam mě vlastně která ulička dovede. Chaos, demence. Smutek.

Možná jsem si před léty říkal, že je to něco, s čím se holt kvůli nástupu konzolí musím smířit, ale dnešní průměrná konzolovka je vedle tady toho záležitostí pro fajnšmekry a ani dynamické stíny už nezakryjí skutečnost, že Deus Ex 2 je dneska hnusná hra, v kontextu pak svou sterilitou i hnusnější než díl první.

Opravdu nevím, co jsem na DX2 před lety viděl, dnes se mi jeví jako smutná slepá ulička herního průmyslu, která ve hráči může vyvolat snad jen pocity smutku a zvracení a která snad poslouží herním tvůrcům jako varování před honbou za technickým pokrokem na úkor hratelnosti. Hodnocení nechám alespoň na 70 z respektu ke svému minulému já, které holt ve své době vidělo věci z jiného a jistě relevantního pohledu.