Tak o soubojovém systému, který jsem kritizoval v prvních dvou dílech tady snad ani radši mluvit nebudu, protože je katastrofální a opět stačí jen klikat na jeden z útoků a je vyhráno, tady jsou navíc nepřátelé strašně slabí a teď mi dochází, že jsem za celou hru nebyl nucen použít svůj nový skill - paladinský heal. Ach jo. Přitom wrestling na kladině byl vyřešen dobře a člověk se opravdu musel naučit pohyby protivníka a patřičně na ně reagovat, jinak spadl - proč to proboha nešlo udělat stejně i při soubojích?
Nespokojen jsem také s hlavním městem - Tarnou. Egyptská tématika nabízí takový potenciál a čeho jsme se dočkali? V podstatě dvě lokace - chrám a hlavní náměstí + bazaar, který zabírá 4 obrazovky a poté, co tam nakoupíte, už tam v podstatě nemusíte chodit. Alespoň ale odpadlo příšerné bloudění labyrintem ulic ze dvojky. No a dialogový systém, kdy musíte kliknout jak na osobu, se kterou mluvíte, tak na svého hrdinu, abyste se dostali ke všem dialogovým možnostem, jsem vážně nepochopil. Co to má za smysl?
Třetí díl je první s hezkou VGA grafikou a přepracovaným ovládáním, nakynuly také dialogy, při kterých se objevují animované obličeje postav. Musím zmínit povedenou hudbu, některé kousky jsou vážně skvělé, trošku mě ale zklamalo až příliš velké množství cutscén. Pohyb po okolí přes jakousi mapu z ptačí perspektivy rozhodně kvituju s povděkem, lepší jak chodit přes padesát stejných pouštních obrazovek.
RPG část tady selhává zatím nejvíc v celé sérii, o nepoužitelných soubojích jsem už mluvil, navíc tady není jediná (!) možnost upgradu vybavení (že v intru dostanu magic shield nepočítám), ani jednou jsem nepoužil healing/stamina/antidote pill a nevím proč, ale v tomhle dílu jsem byl obzvláště demotivovaný jakkoliv si zvyšovat své schopnosti. Ono to ani ve finále nebylo třeba - boje byly lehoučké a jedinou událost, na kterou jsem musel trochu trénovat, šlo v podstatě prohrát a i tak hra pokračovala dál.
Po první polovině jsem si říkal, že tohle je bezpochyby zatím nejslabší díl. Jenže druhá polovina, zhruba od doby, kdy jsem odčaroval leopardí lady, mě usadila do židle a nebyl jsem schopný se do konce odtrhnout (asi byla dobrou motivací, o to větší zklamání, že mi na konci utekla s Yesufem, mrcha :D). Škoda jen toho trapného momentu, kdy se kousek od hlavního padoucha objeví moongate - tedy pardon to si pletu s Ultimou - a vyskočí z ní mých 5 přátel, aby mi pomohli. To tam opravdu být nemuselo. Hra je také kratší a jednodušší jak předchůdci, ale tentokrát mi to spíše vyhovovalo. Mám nutkání dát jen 70%, ale za tu poctu Ultimě v Temple of Sekhmet (tentokrát už mi nikdo nevymluví, že se nechali inspirovat) dávám ještě +5 (asi bych je měl spíš hanit za kopírování, ale mě ten odkaz potěšil). A ted se konečně vrhnu na čtvrtý díl...
Nespokojen jsem také s hlavním městem - Tarnou. Egyptská tématika nabízí takový potenciál a čeho jsme se dočkali? V podstatě dvě lokace - chrám a hlavní náměstí + bazaar, který zabírá 4 obrazovky a poté, co tam nakoupíte, už tam v podstatě nemusíte chodit. Alespoň ale odpadlo příšerné bloudění labyrintem ulic ze dvojky. No a dialogový systém, kdy musíte kliknout jak na osobu, se kterou mluvíte, tak na svého hrdinu, abyste se dostali ke všem dialogovým možnostem, jsem vážně nepochopil. Co to má za smysl?
Třetí díl je první s hezkou VGA grafikou a přepracovaným ovládáním, nakynuly také dialogy, při kterých se objevují animované obličeje postav. Musím zmínit povedenou hudbu, některé kousky jsou vážně skvělé, trošku mě ale zklamalo až příliš velké množství cutscén. Pohyb po okolí přes jakousi mapu z ptačí perspektivy rozhodně kvituju s povděkem, lepší jak chodit přes padesát stejných pouštních obrazovek.
RPG část tady selhává zatím nejvíc v celé sérii, o nepoužitelných soubojích jsem už mluvil, navíc tady není jediná (!) možnost upgradu vybavení (že v intru dostanu magic shield nepočítám), ani jednou jsem nepoužil healing/stamina/antidote pill a nevím proč, ale v tomhle dílu jsem byl obzvláště demotivovaný jakkoliv si zvyšovat své schopnosti. Ono to ani ve finále nebylo třeba - boje byly lehoučké a jedinou událost, na kterou jsem musel trochu trénovat, šlo v podstatě prohrát a i tak hra pokračovala dál.
Po první polovině jsem si říkal, že tohle je bezpochyby zatím nejslabší díl. Jenže druhá polovina, zhruba od doby, kdy jsem odčaroval leopardí lady, mě usadila do židle a nebyl jsem schopný se do konce odtrhnout (asi byla dobrou motivací, o to větší zklamání, že mi na konci utekla s Yesufem, mrcha :D). Škoda jen toho trapného momentu, kdy se kousek od hlavního padoucha objeví moongate - tedy pardon to si pletu s Ultimou - a vyskočí z ní mých 5 přátel, aby mi pomohli. To tam opravdu být nemuselo. Hra je také kratší a jednodušší jak předchůdci, ale tentokrát mi to spíše vyhovovalo. Mám nutkání dát jen 70%, ale za tu poctu Ultimě v Temple of Sekhmet (tentokrát už mi nikdo nevymluví, že se nechali inspirovat) dávám ještě +5 (asi bych je měl spíš hanit za kopírování, ale mě ten odkaz potěšil). A ted se konečně vrhnu na čtvrtý díl...
