MoH: AA je natolik známá střílečka, že by bylo ztrátou času rozepisovat se o něm obecně a probírat grafiku, hudební stránku a další aspekty hry. Udělalo to tu X hráčů přede mnou a nemyslím, že bych přišel ještě s něčím novým. Rozhodl jsem se proto pojmout komentář trochu netradičně a zaměřit se výhradně na dojmy z jednotlivých misí. Očekávám, že málokomu tohle povídání padne do noty a bude mu připadat vhodné i dostatečné, ale myslím, že zkusit něco nového je lepší než nosit dříví do lesa. Nejprve však trojice postřehů…
Co se mi na MoH hodně líbí, je ta komplexnost misí, kdy na sebe úrovně pěkně navazují a já tak nemám pocit, že tady něco vykonám a po chvilce jsem na druhém konci světa. Není to chaos a není to ani jednotvárné prostředí. Ač v MoH není žádný příběh na pozadí, jednotlivé mise mají téměř nepřerušenou dějovou linku - jestliže úroveň končí tím, že seskočím do zákopu, druhá úroveň začíná přímo v něm, atd. To je prvek, který dokáže vtáhnout hráče do hry více než nějaké okrajové vyprávění hlavního protagonisty prostřednictvím animací.
Zbraní není mnoho, a i když to na jednu stranu může být výtka, na stranu druhou je to předpoklad k tomu, aby si hráč vyzkoušel vše a zvažoval kde a jakou zbraň využít. Dneska se vezme hromada zbraní, hodí se do hry a očekává se, že hráč bude žasnout nad tou pestrostí. Může to být super, ale pak se třeba ukáže, že zbraně jsou jedna jako druhá a jediný významný rozdíl je možná tak v kapacitě zásobníku. Přesto je zbraní v AA na můj vkus málo, to vzhledem k délce hry.
Nakonec vypíchnu AI. Ta je překvapivě (vzhledem ke stáří hry) výborná. Nepřátelé se kryjí, zalehávají, uhýbají a ustupují. Souboje nepostrádají dynamičnost, a prakticky každá větší bojová situace představuje výzvu a možnost zemřít. Ani jedenkrát jsem neměl pocit, že střílím tupé panáky a to je jen dobře. Bohužel, co vývojáři dali nepřátelům, to vzali spojencům a ti se tak mnohdy chovají jako idioti. Tím hůře, že občas natrefíte na spojence, který prostě nesmí zemřít.
A teď slibovaný rozbor misí ve spoilerovém obalu:
Výcvik
Tutorial málokdy umí něčím překvapit a mě ten u MoH nijak zvláště neoslovil. Je podaný stručně, jasně a výstižně, takže nováček se naučí hru ovládat a zkušený hráč se bude nudit. Málokteré hře se povede skloubit učení se zábavou, ale ono je to i v reálném životě pekelně náročné.
1 - Arzew (6 úrovní)
Když se děj zasadí do severní Afriky, asi každý čeká hodně velké pískoviště a jasné převládání žluté barvy. AA na to jde jinak a soustřeďuje se výhradně na městské boje pod rouškou noci. Vyvážení interiérů a exteriérů je zhruba 50/50, takže na své si přijdou milovníci samopalů i pušek. Mise na mě působila tak trochu jako ukázka toho, co všechno MoH nabízí. Je tu od každého něco – stealth postup, spojenci, střelba z jedoucího vozidla, hektické i klidné pasáže a běžné přestřelky na krátké i dlouhé vzdálenosti. Mohlo by se zdát, že první mise na vás vyplácá veškerou munici, ale ve skutečnosti bude ještě celá řada zajímavých a nápaditých úrovní. Obtížnost mise je poměrně nízká (hrál jsem na střední) a léčiv, munice i granátů je všude požehnaně. Na to, že jsem hrál bez zaměřovače a měl tak zvýšenou spotřebu nábojů, je to co říct.
Po první misi je můj dojem z hraní více než dobrý a protože jsme v Medalu, uděluji pomyslnou stříbrnou hvězdu.
2 - Trondheim (5 úrovní)
Z Afrického vedra rovnou do Skandinávského mrazu… pěkný skok. Celá druhá mise se nese v duchu vlka samotáře, co jde infiltrovat a později sabotovat ponorkovou základnu. Mise mě v první řadě uchvátila svojí atmosférou, kdy se skoro od začátku vkrádá ten pocit, že jste až po uši v Německé pasti a nikdo vám z ní nepomůže se dostat. Ansábl nepřátel se rozrostl o velice nebezpečné psy a zbraňový arzenál zase o sniperku. Stealth akce dosáhla vyšší úrovně – zmíněná infiltrace mezi členy posádky. To, že je stealth postup stále pouze dobrovolný, je podle mě velkým plusem, který ocení příznivci neutuchající akce. Naopak mínusem je v druhé polovině mise velmi okatý respawn nepřátel. Nemám nic proti tomu, když se po splnění určitého úkolu objeví nový nával nepřátel, ale aby byl ten nával neustálý a končil přetnutím pomyslné linie, to už se mi nelíbí a zavání to oblíbeným i proklínaným CoD.
Druhá mise mě skutečně naplno chytla, a i když svojí náplní i atmosférou zastínila misi první, na nejvyšší metu to nemá, čili stříbrná hvězda.
3 - Omaha Beach (4 úrovně)
Vylodění na pláži Omaha je snad ten nejnezapomenutelnější moment z celé hry. Samozřejmě jsme v roce 2002 a tak celá operace působí komorně - žádné stovky vojáků, ale jen hrstka, nicméně iluze masivního vylodění je zdařilá. Vojáci se hrnou z lodí a přebíhají pláž, za salvy nepřátelských kulometů padají k zemi jako mouchy a jen hrstce se podaří prolomit opevnění a vniknout do pevnosti. Ani po první části mise laťka neklesá, jen je vše trochu jiné. Čistění venkovských statků, rozbombardovaného města, kostela a opevnění, to je náplň druhé poloviny mise, která navíc zahrnuje přítomnost spojenců. Ti mohou zemřít, ale také nemusí a tak jsem byl navíc motivován snahou je ochránit. Závěru se dočkal sice jen jeden spojenec, ovšem ten pocit, že mohl cestou padnout, ale díky mě nepadl, je fajn. Novinkou je halda zbraní, včetně raketometu a automatické pušce BAR. Takovou pomyslnou třešničkou na dortu je možnost získání německé karabiny (bez optiky) – na pláži Omaha vynechejte sebrání sniperky a v pevnosti si od padlých nepřátel vezměte jejich pušku. Je to vůbec jediná příležitost jak německou pušku získat, byť nejde o žádný zázrak.
Atmosféra je snad ještě lepší než u mise předchozí. Na pohled velmi líbivé a klidné prostředí, ve kterém však na každém kroku hrozí německý přepad. Špičková mise za pomyslnou zlatou hvězdu.
4 - Normandy (3 úrovně)
Po zlatém hřebu kvalita klesá a ne málo. Noční mise s trvalou příchutí stealth akce už nepůsobí tak dobře jako ta druhá. Na vině je jednak problematické rozmístění nepřátel – mnoho z nich se skrývá za keři, a zatímco vy je nemáte šanci včas spatřit, oni vás ano. Druhým zádrhelem je přítomnost spojence v první úrovni. Ten bohužel nesnese mnoho zásahů, nesmí zemřít a navíc se rád bezhlavě vrhá do akce. Hlavní myšlenka poslední úrovně mě také nijak nepotěšila – zapnutí alarmu způsobuje neustálý respawn. Několikrát se mi stalo, že byl alarm navzdory mému snažení zapnut a pak přichází chvíle, kdy neexistuje bezpečí, protože spawnutí vojáci se mohou přihnat odkudkoli. Alespoň, že alarm jde zase vypnout, ovšem po splnění úkolů a opuštění usedlosti následuje kratičká cesta k mostu. Těch pár metrů mi dalo neskutečně zabrat, protože před vámi jsou v keřích ukrytí nepřátelé a za vámi se do nekonečna ženou skupiny dalších nepřátel, navíc se psy. Jste v kleštích a šance na přežití je mizivá. Hrozné…
Celkový dojem z mise je nepříliš dobrý. Ponurá atmosféra vše nezachrání a tak uděluji za bronz.
5 – Brittany (5 úrovní)
Ač se najdou tací, kteří budou nad touto misí, kterou bych mohl překřtít na městečko odstřelovačů, jásat, já zažíval pořádnou dávku frustrace a tlačítko save/load mi posloužilo více než v kterékoli jiné misi. Hned tři úrovně se odehrávají v rozbombardovaném městě, kde je pomalu za každým rohem ukrytý odstřelovač. Jedna rána = 10 životů dolů a než si dotyčného všimnete, klidně vás může stihnout zabít. Myslím, že obtížnost je v tomto úseku hry zbytečně přehnaná a nijak tomu nepomáhá ani skupinka spojenců, ba spíše naopak, protože pokud je chcete udržet naživu (což je v druhé úrovni nezbytné), musíte být o krok před nimi a někdy jim tak dělat živý štít. Snad jediným významným kladem je jízda v tanku. Samozřejmě nejde o žádný tankový simulátor, ale je to i tak velmi dobré zpestření.
Kdybych měl vybrat nejhorší úsek hry, pak jednoznačně první polovina téhle mise. Nápad je to dobrý, ale kvůli takřka bezchybné přesnosti a úkrytu nepřátel se prakticky nedá fungovat bez quicksave. U mě za bronz.
6. Siegfried Line (10 úrovní)
Poslední a nejdelší mise využívá většinu situací z minula a navyšuje jim laťku obtížnosti. První úsek v lese má ještě hutnější atmosféru opuštěnosti, než jak tomu bylo v misi druhé. Vzhledem k velké rozloze lesa jsem nejednou ztratil orientaci a to je u lineární FPSky hodně neobvyklé. Druhý úsek je skoro kopie mise č. 2 – infiltrace, sabotáž a útěk skrze nekonečné hordy nepřátel. Třetí úsek je stealth záležitost s alarmem. Tentokrát mi to přišlo o mnoho snadnější než v misi čtvrté. Závěr pak patří průniku do pevnosti, jejímu zničení a následnému útěku. Je to pěkně hektická část hry, navíc okořeněná úrovní s plynovou maskou, která výrazně omezuje výhled. Právě tahle maličkost, ač si s ní užijete pár minut, je jedním z těch momentů, díky kterým si AA zapamatujete. Ten zašpiněný našedlý výhled a velmi hlasité dýchání... perfektní.
Za nejlepší misi to považovat nemohu, ale celkový dojem je více než dobrý. Obtížnost je sice vysoká, ale ne přehnaná, takže je mise výzvou, nikoli frustrací. Řada nezapomenutelných momentů a gradace v závěru – zlatá hvězda.
33 našlapaných úrovní s promněnlivou délkou ale vždy solidní zábavou. MoH: AA patří k těm nejlepším válečným akcím, a i když je to oproti takovému CoD snad ve všech směrech komornější, rozhodně je to nadmíru zábavné. Na mém pomyslném žebříčku válečných FPS se AA řadí na první místo společně s českým HaD2. Za krále lineárních stříleček z 2. sv. však jednoznačně považuji AA.
Co se mi na MoH hodně líbí, je ta komplexnost misí, kdy na sebe úrovně pěkně navazují a já tak nemám pocit, že tady něco vykonám a po chvilce jsem na druhém konci světa. Není to chaos a není to ani jednotvárné prostředí. Ač v MoH není žádný příběh na pozadí, jednotlivé mise mají téměř nepřerušenou dějovou linku - jestliže úroveň končí tím, že seskočím do zákopu, druhá úroveň začíná přímo v něm, atd. To je prvek, který dokáže vtáhnout hráče do hry více než nějaké okrajové vyprávění hlavního protagonisty prostřednictvím animací.
Zbraní není mnoho, a i když to na jednu stranu může být výtka, na stranu druhou je to předpoklad k tomu, aby si hráč vyzkoušel vše a zvažoval kde a jakou zbraň využít. Dneska se vezme hromada zbraní, hodí se do hry a očekává se, že hráč bude žasnout nad tou pestrostí. Může to být super, ale pak se třeba ukáže, že zbraně jsou jedna jako druhá a jediný významný rozdíl je možná tak v kapacitě zásobníku. Přesto je zbraní v AA na můj vkus málo, to vzhledem k délce hry.
Nakonec vypíchnu AI. Ta je překvapivě (vzhledem ke stáří hry) výborná. Nepřátelé se kryjí, zalehávají, uhýbají a ustupují. Souboje nepostrádají dynamičnost, a prakticky každá větší bojová situace představuje výzvu a možnost zemřít. Ani jedenkrát jsem neměl pocit, že střílím tupé panáky a to je jen dobře. Bohužel, co vývojáři dali nepřátelům, to vzali spojencům a ti se tak mnohdy chovají jako idioti. Tím hůře, že občas natrefíte na spojence, který prostě nesmí zemřít.
A teď slibovaný rozbor misí ve spoilerovém obalu:
Výcvik
Tutorial málokdy umí něčím překvapit a mě ten u MoH nijak zvláště neoslovil. Je podaný stručně, jasně a výstižně, takže nováček se naučí hru ovládat a zkušený hráč se bude nudit. Málokteré hře se povede skloubit učení se zábavou, ale ono je to i v reálném životě pekelně náročné.
1 - Arzew (6 úrovní)
Když se děj zasadí do severní Afriky, asi každý čeká hodně velké pískoviště a jasné převládání žluté barvy. AA na to jde jinak a soustřeďuje se výhradně na městské boje pod rouškou noci. Vyvážení interiérů a exteriérů je zhruba 50/50, takže na své si přijdou milovníci samopalů i pušek. Mise na mě působila tak trochu jako ukázka toho, co všechno MoH nabízí. Je tu od každého něco – stealth postup, spojenci, střelba z jedoucího vozidla, hektické i klidné pasáže a běžné přestřelky na krátké i dlouhé vzdálenosti. Mohlo by se zdát, že první mise na vás vyplácá veškerou munici, ale ve skutečnosti bude ještě celá řada zajímavých a nápaditých úrovní. Obtížnost mise je poměrně nízká (hrál jsem na střední) a léčiv, munice i granátů je všude požehnaně. Na to, že jsem hrál bez zaměřovače a měl tak zvýšenou spotřebu nábojů, je to co říct.
Po první misi je můj dojem z hraní více než dobrý a protože jsme v Medalu, uděluji pomyslnou stříbrnou hvězdu.
2 - Trondheim (5 úrovní)
Z Afrického vedra rovnou do Skandinávského mrazu… pěkný skok. Celá druhá mise se nese v duchu vlka samotáře, co jde infiltrovat a později sabotovat ponorkovou základnu. Mise mě v první řadě uchvátila svojí atmosférou, kdy se skoro od začátku vkrádá ten pocit, že jste až po uši v Německé pasti a nikdo vám z ní nepomůže se dostat. Ansábl nepřátel se rozrostl o velice nebezpečné psy a zbraňový arzenál zase o sniperku. Stealth akce dosáhla vyšší úrovně – zmíněná infiltrace mezi členy posádky. To, že je stealth postup stále pouze dobrovolný, je podle mě velkým plusem, který ocení příznivci neutuchající akce. Naopak mínusem je v druhé polovině mise velmi okatý respawn nepřátel. Nemám nic proti tomu, když se po splnění určitého úkolu objeví nový nával nepřátel, ale aby byl ten nával neustálý a končil přetnutím pomyslné linie, to už se mi nelíbí a zavání to oblíbeným i proklínaným CoD.
Druhá mise mě skutečně naplno chytla, a i když svojí náplní i atmosférou zastínila misi první, na nejvyšší metu to nemá, čili stříbrná hvězda.
3 - Omaha Beach (4 úrovně)
Vylodění na pláži Omaha je snad ten nejnezapomenutelnější moment z celé hry. Samozřejmě jsme v roce 2002 a tak celá operace působí komorně - žádné stovky vojáků, ale jen hrstka, nicméně iluze masivního vylodění je zdařilá. Vojáci se hrnou z lodí a přebíhají pláž, za salvy nepřátelských kulometů padají k zemi jako mouchy a jen hrstce se podaří prolomit opevnění a vniknout do pevnosti. Ani po první části mise laťka neklesá, jen je vše trochu jiné. Čistění venkovských statků, rozbombardovaného města, kostela a opevnění, to je náplň druhé poloviny mise, která navíc zahrnuje přítomnost spojenců. Ti mohou zemřít, ale také nemusí a tak jsem byl navíc motivován snahou je ochránit. Závěru se dočkal sice jen jeden spojenec, ovšem ten pocit, že mohl cestou padnout, ale díky mě nepadl, je fajn. Novinkou je halda zbraní, včetně raketometu a automatické pušce BAR. Takovou pomyslnou třešničkou na dortu je možnost získání německé karabiny (bez optiky) – na pláži Omaha vynechejte sebrání sniperky a v pevnosti si od padlých nepřátel vezměte jejich pušku. Je to vůbec jediná příležitost jak německou pušku získat, byť nejde o žádný zázrak.
Atmosféra je snad ještě lepší než u mise předchozí. Na pohled velmi líbivé a klidné prostředí, ve kterém však na každém kroku hrozí německý přepad. Špičková mise za pomyslnou zlatou hvězdu.
4 - Normandy (3 úrovně)
Po zlatém hřebu kvalita klesá a ne málo. Noční mise s trvalou příchutí stealth akce už nepůsobí tak dobře jako ta druhá. Na vině je jednak problematické rozmístění nepřátel – mnoho z nich se skrývá za keři, a zatímco vy je nemáte šanci včas spatřit, oni vás ano. Druhým zádrhelem je přítomnost spojence v první úrovni. Ten bohužel nesnese mnoho zásahů, nesmí zemřít a navíc se rád bezhlavě vrhá do akce. Hlavní myšlenka poslední úrovně mě také nijak nepotěšila – zapnutí alarmu způsobuje neustálý respawn. Několikrát se mi stalo, že byl alarm navzdory mému snažení zapnut a pak přichází chvíle, kdy neexistuje bezpečí, protože spawnutí vojáci se mohou přihnat odkudkoli. Alespoň, že alarm jde zase vypnout, ovšem po splnění úkolů a opuštění usedlosti následuje kratičká cesta k mostu. Těch pár metrů mi dalo neskutečně zabrat, protože před vámi jsou v keřích ukrytí nepřátelé a za vámi se do nekonečna ženou skupiny dalších nepřátel, navíc se psy. Jste v kleštích a šance na přežití je mizivá. Hrozné…
Celkový dojem z mise je nepříliš dobrý. Ponurá atmosféra vše nezachrání a tak uděluji za bronz.
5 – Brittany (5 úrovní)
Ač se najdou tací, kteří budou nad touto misí, kterou bych mohl překřtít na městečko odstřelovačů, jásat, já zažíval pořádnou dávku frustrace a tlačítko save/load mi posloužilo více než v kterékoli jiné misi. Hned tři úrovně se odehrávají v rozbombardovaném městě, kde je pomalu za každým rohem ukrytý odstřelovač. Jedna rána = 10 životů dolů a než si dotyčného všimnete, klidně vás může stihnout zabít. Myslím, že obtížnost je v tomto úseku hry zbytečně přehnaná a nijak tomu nepomáhá ani skupinka spojenců, ba spíše naopak, protože pokud je chcete udržet naživu (což je v druhé úrovni nezbytné), musíte být o krok před nimi a někdy jim tak dělat živý štít. Snad jediným významným kladem je jízda v tanku. Samozřejmě nejde o žádný tankový simulátor, ale je to i tak velmi dobré zpestření.
Kdybych měl vybrat nejhorší úsek hry, pak jednoznačně první polovina téhle mise. Nápad je to dobrý, ale kvůli takřka bezchybné přesnosti a úkrytu nepřátel se prakticky nedá fungovat bez quicksave. U mě za bronz.
6. Siegfried Line (10 úrovní)
Poslední a nejdelší mise využívá většinu situací z minula a navyšuje jim laťku obtížnosti. První úsek v lese má ještě hutnější atmosféru opuštěnosti, než jak tomu bylo v misi druhé. Vzhledem k velké rozloze lesa jsem nejednou ztratil orientaci a to je u lineární FPSky hodně neobvyklé. Druhý úsek je skoro kopie mise č. 2 – infiltrace, sabotáž a útěk skrze nekonečné hordy nepřátel. Třetí úsek je stealth záležitost s alarmem. Tentokrát mi to přišlo o mnoho snadnější než v misi čtvrté. Závěr pak patří průniku do pevnosti, jejímu zničení a následnému útěku. Je to pěkně hektická část hry, navíc okořeněná úrovní s plynovou maskou, která výrazně omezuje výhled. Právě tahle maličkost, ač si s ní užijete pár minut, je jedním z těch momentů, díky kterým si AA zapamatujete. Ten zašpiněný našedlý výhled a velmi hlasité dýchání... perfektní.
Za nejlepší misi to považovat nemohu, ale celkový dojem je více než dobrý. Obtížnost je sice vysoká, ale ne přehnaná, takže je mise výzvou, nikoli frustrací. Řada nezapomenutelných momentů a gradace v závěru – zlatá hvězda.
33 našlapaných úrovní s promněnlivou délkou ale vždy solidní zábavou. MoH: AA patří k těm nejlepším válečným akcím, a i když je to oproti takovému CoD snad ve všech směrech komornější, rozhodně je to nadmíru zábavné. Na mém pomyslném žebříčku válečných FPS se AA řadí na první místo společně s českým HaD2. Za krále lineárních stříleček z 2. sv. však jednoznačně považuji AA.
Hugo: The Magic Oak
Pro: Atmosféra, rozmanitost prostředí, dobrá AI nepřátel, stylová orchestrální hudba
Proti: Místy přehnaná obtížnost, slabá AI spojenců, útok pažbou mají jen pistole