Jen si to představte, psal se únor roku 2000 a já doma operoval s postarší 486. O nových hrách jsem si tedy mohl nechat jen zdát. Byl jsem zhruba půlročním odběratelem časopisu Score, samozřejmě vzhledem k financím i ke staršímu PC jen bez CD, ale podle recenzí už jsem slintal nad novými hrami, které jsem se chystal pařit, až na jaře/létě téhož roku přijde nový PC. O Rollcage jsem nevěděl zhola nic, ani žánru závodních her jsem příliš neholdoval, ale z jakéhosi nevysvětlitelného důvodu mě název a obrázek hry natolik zaujal, že jsem totálně na slepo zainvestoval tehdejších šílených 150 Kč (bylo mi 12 let) a časopis včetně s CD koupil… Do dneška tuto koupi považuju za nejšťastnější, co jsem kdy v souvislosti s hrami uskutečnil.
Pár měsícu jsem si sice jen prohlížel obal, ale když jsem hru nainstaloval na zbrusu nový Celeron 466, nevěřil jsem svým očím. Parádní grafika, vtahující barevné provedení, pěkné efekty a ta rychlost! Při hraní Rollcage jste najednou uvnitř, svištíte v nadpozemském světě nadpozemskou rychlostí, krajina se rozmazává… Do toho parádní soundtrack a vy zapomínáte, že kolem existuje něco jako realita! Když jsem později mohl srovnat hru s podobným Wipeoutem, Rollcage se mi zdá mnohem sympatičtější.
Dalším skvělým plusem byl multiplayer v splitscreenu. Tehdy v roce 2000 ani ještě pár let poté nebylo moc možností, jaksi zahrát s živými soupeři. Internet pro běžné smrtelníky neexistoval a LANky se začínaly pořádat také až pár let poté. S kamarádem se na jednom PC závodilo skvěle, zkrátka super pařba. Jediným a za to poměrně závažným problémem Rollcage byl nízký počet tratí. Na první pohled sice 4 světy každý se 4 tratěmi nejsou málo, jenže Neo City se mi tehdy zdálo příliš nepřehledné, tmavé a takové nic moc, takže zbývaly už jen „mimozemské“ Harpoon Islands, Sapphire Springs a Outworld. 12 tratí sice pořád ok, ale když ony jsou poměrně krátké, za pár hodin je znáte všechny nazpaměť.
Pár měsícu jsem si sice jen prohlížel obal, ale když jsem hru nainstaloval na zbrusu nový Celeron 466, nevěřil jsem svým očím. Parádní grafika, vtahující barevné provedení, pěkné efekty a ta rychlost! Při hraní Rollcage jste najednou uvnitř, svištíte v nadpozemském světě nadpozemskou rychlostí, krajina se rozmazává… Do toho parádní soundtrack a vy zapomínáte, že kolem existuje něco jako realita! Když jsem později mohl srovnat hru s podobným Wipeoutem, Rollcage se mi zdá mnohem sympatičtější.
Dalším skvělým plusem byl multiplayer v splitscreenu. Tehdy v roce 2000 ani ještě pár let poté nebylo moc možností, jaksi zahrát s živými soupeři. Internet pro běžné smrtelníky neexistoval a LANky se začínaly pořádat také až pár let poté. S kamarádem se na jednom PC závodilo skvěle, zkrátka super pařba. Jediným a za to poměrně závažným problémem Rollcage byl nízký počet tratí. Na první pohled sice 4 světy každý se 4 tratěmi nejsou málo, jenže Neo City se mi tehdy zdálo příliš nepřehledné, tmavé a takové nic moc, takže zbývaly už jen „mimozemské“ Harpoon Islands, Sapphire Springs a Outworld. 12 tratí sice pořád ok, ale když ony jsou poměrně krátké, za pár hodin je znáte všechny nazpaměť.
