Zaklínač je hra, ze které její kvality přímo bijí do očí. Samozřejmě, nic není bez chyb, ale zde jich je na dnešní poměry tak málo, že není vůbec vysilující přimhouřit oči a říci o téhle hře, že je dokonalá. Já jsem na to však moc líný a o hře to neřeknu.

Co se týče kladů, měl bych určitě ze začátku rozebrat příběh. Ten, je skutečně takový, jaký by měla mít každý hra, která nechce, aby její hráči odbíhali ke Call of Duty. Má správné intrikoidní podbarvení, které vás nutí nevytvářet si moc velký vztah k postavám, kromě těch, kteří jsou Geraltovi skutečně dobrými přáteli. Dost často se nedalo u postav určit zda jsou dobří nebo zlí. A díky tomu se po každém dialogu těšíte na nějaký ten zvrat. Jelikož je Geralt obecně považován za hrdinu, vaše ego při hraní vzroste, pokud mu dáte volný prostor, do neuvěřitelných výšin, a to je při hraní nadmíru příjemné. Následně je velmi zajímavé Geraltovo odhalování minulosti, Divokého honu a toho, jak se zná s Lethem a jakou roli hraje.

Následně bych do kladů započetl soubojový systém, ač tím půjdu přímo proti mnoha lidmi opěvovanému idolu dokonalého systému: Zaklínači jedničce. Tak panstvo, usaďte se, začíná má zcela emočně zabarvená, subjektivní přednáška o tom, jak se mi to v jedničce nelíbilo: Ještě než to napíšu, chtěl bych říct, že k jedničce jsem komentář nepsal, protože jsem na ní neměl moc napsatelný názor, zkrátka mi na ní přišel skutečně pozitivní jen příběh. Na soubojovém systému mi v jedničce vadila jeho pasivita, respektive má pasivita při jeho využívání. Bylo to jen o tom nadopovat se elixírama, přepnout na správný styl a poklikáním na nepřítele zahájit jakýsi "časový úsek, během kterého Geralt uděluje poškození". Zkrátka, mi připadaly ty souboje téměř neovlivnitelné. To vše v naší milé dvojce zmizelo a bylo nahrazeno (pro mě) velmi chytlavým AKTIVNÍM soubojovým systémem, který závisí jen a pouze na hráčových schopnostech využívat úskoky a znamení. Je to skutečně mnohem zábavnější a přidává tomu ještě fakt, že až téměř do konce hry vás může zabít i obyčejný řádový voják, bandita, či obluda, protože Geralt je skutečně papíráček. Naštěstí je zde znamení Quen, které vám vždy zachrání krk, já jsem vlastně používal pouze tohle znamení. Občas pak Aard, ale jenom, když bylo potřeba něco odstranit z cesty.

Takže, v následujícím odstavci si vybiju zlost v sobě pečlivě uchovávanou od doby, co jsem to dohrál. Takže: Ty zpropadený savy. Co to doháje je? Očekával bych, že kdyýžvám hra po nějakém dlouhém dialogu, nebo po těžkém souboji nenabídne možnost si hru přes f5 uložit, udělá vám alespoň autosave, abyste to nemuseli všechno absolvovat znovu. Ale ono né. Vy tam budete jak krypl plnit misi po desátý, jenom proto, že jste nesundali bosse na konci a ten vás killnul. To je první věc. Druhou je to, že nemůžete skákat, což mě osobně ve dvojce (narozdíl od jedničky) ani moc nevadí, protože svět je vcelku otevřený a hranice dostupné oblasti nejsou ohraničeny tak brutálním způsobem jako v jedničce, kde to byl drze plot. Tady, můžete kamkoliv, kde to není ohraničené skálami , údolím nebo hlubokou vodou. A poslední věcí, která mi výrazně vadila byla délka soubojů. Některé souboje byly i 20ti minutové. Vím že se to dá vyřešit modem, ale já tu mody neřeším.

Herní svět je krutý, s ničím se nepáře, vulgarismů je zde kopa, nahotinky se autoři ukázat nebojí a hra obecně je podle mě velkým úspěchem pro autory a nedivím se že k tomu mají "osobní" vztah. Jen aby jim to zůstalo i do převelkolepého uzavření trilogie.