Battlefield 4 je perfektní ukázka konceptu "silent protagonist" dovedeného ke své zrůdné (ne)dokonalosti. Jakkoliv mě němí ňoumové, za něž mě vývojáři občas nutí hrát, obecně štvou (damn you, Valve!), tak snad nikde to ještě nebylo tak očividně mimo, jako v singleplayer kampani BF4. Až se mi nechce věřit, že to tak hloupě opravdu napsali. Nejvíce mě po dohrání pobavilo, když v credits pod záložkou "story" bylo 5 (!!) jmen!
Když pominu, že 5 lidí na pětihodinovej tunel v němž hlavní hrdina nemluví je extrémní overkill (Vávra by o tom řekl svoje), tak dát hráči roli velitele týmu, který je hloupé nemluvně..to už je opravdu donebevolající debilita.
Hráč je tedy jen jakýmsi observerem - kolem něj se dějí události, lidé spolu mluví, objímají se, vtipkují, ale Recker/Hráč je jen němý Ňouma co může leda tak vraždit tisíce rusů či číňanů.
Ale ikdyž člověk p(r)omine tu Demenci Tichého Protagonisty (tm), tak je scénář v mnoha ohledech naprosto dementní..ale o detailech se tu už rozepsali jiní.

Proč tomu ale dávám stále ještě lehce nadprůměrné hodnocení ?

Protože mě to, i přes tu všudypřítomnou demenci, solidně bavilo. Prostě si po práci sednout a hodinu střílet v nádherný, fakt krásný, grafice (1080p/60fps/ultra), občas se kochat nějakým tím bortícím se mostem či letadlovou lodí či mrakodrapem, poslechnout si pěknej soundtrack od Johana Skuggea (hlavně song Jin Jie's Revolution se povedl)..proč ne. A mise v Šanghaji, nebo ta v horách..ty mě bavily fakt hodně. Obecně mi přišlo že se i autoři snažili o trochu více otevřenosti v herním designu - docela často se přestřelky konaly na slušně rozsáhlých plochách, kde bylo potřeba zničit i nějaké ty tanky a tak.

Ale pokud by DICE někdy chtěli udělat něco, u čeho bych neměl pět facepalmů za hodinu, dost bych to uvítal.