První Thief patří mezi mé nejoblíbenější hry a nedávno jsem se (s parádním HD texture packem) přesvědčil, že si svou nezaměnitelnou atmosféru uchoval dodneška. Dvojka byla podle mě trochu slabší a Deadly Shadows jsem přestal svého času hrát ještě v první misi, kdy jsem omráčil strážného, přes celý komplex se k mému zděšení ozval jeho meč třísknoucí o podlahu - to nikdo nezaregistroval -, jen aby o chvíli později někdo objevil jeho tělo, zalarmoval pár lidí kolem a po deseti vteřinách neúspěšného hledání na celou nepříjemnost všichni zapomněli s tím, že to musely být krysy.
Od rebootu série jsem tudíž nic nečekal, zvlášť když Eidos Montreal již stojí za nemastným neslaným Human Revolution a příšerným Tomb Raiderem.
Nové The City, v němž se celý děj odehrává, připomíná nejvíce asi viktoriánský Londýn řízlý steampunkem, v němž je pro větší wow efekt skoro vše několikrát větší než by bylo reálně možné/opodstatněné. Původně jsem si myslel, že tento posun k době industrializace, která tvoří jedno z hlavních témat, autoři zvolili pro kompaktnější setting než byl ten s raně středověkými ozbrojenci štrádujícími si to mezi elektrickými generátory, nicméně metafyzika světa hapruje díky ujetému a pitomoučkému příběhu mnohem víc - někdo vzal témata původních dílů a vytvořil z nich naprostou blbost.
Prozkoumávat město (s npcčky tak živými jako je dnes, 16. 3. 2014, Adolf Hitler) a především plnit vedlejší mise spočívající obvykle ve vykrádačkách bytů, jež jsou někdy nesrovnatelně nápaditější než main quest, mě, alespoň do poloviny hry, vcelku bavilo, protože na nejvyšší z nabízených obtížností (ještě je možné si přitížit v custom) nefunguje super cool wow bullet time ani vizuelní nápověda ihned lokalizující netrpělivým harantům všechny hračky, se kterými si na onom místě potřebují hrát, a je třeba až adventurně obhlédnout prostředí.
Je ale poněkud zku*vené, že design města nabízí k cíli vždy maximálně dvě cesty, včetně opět (Human Revolution) NAPROSTO NESMYSLNÝCH větracích šacht, a zas (Tomb Raider) znásilňuje celé město ve velkou opičí dráhu; fakt už nevím, jestli se mám smát, nebo brečet. S trochou nadsázky dalo by se říct, že Bonehoard z prvního Thiefa proti tomu ještě vypadá jako uvěřitelná hrobka. A jak tohle pro mě zabíjí atmosféru, nepřidávají jí ani veskrze průměrné zvuky ni otřesný dabing. Opět vzpomenu na původní hry, jejichž půvabný ambient mrazil jako čepel v lebce.
Předmětů na odcizení je tentokrát hodně (neboť lidský mozek rád syslí i nereálné předměty) a musím říct, že některé kousky jsou fakt hezké (sbírka šílencových obrazů (jemně inspirováno Boschem :)), brože při nepokojích zavražděných sester...), standardem je dnes i kvalitně rozanimovaná hlavní postava.
Jenže vcelku... nic moc; nový Thief je slepenec stupidních klišé, přičemž samotný a brzy repetetivní gameplay nemá takovou kvalitu, aby to dokázal zastínit.
Od rebootu série jsem tudíž nic nečekal, zvlášť když Eidos Montreal již stojí za nemastným neslaným Human Revolution a příšerným Tomb Raiderem.
Nové The City, v němž se celý děj odehrává, připomíná nejvíce asi viktoriánský Londýn řízlý steampunkem, v němž je pro větší wow efekt skoro vše několikrát větší než by bylo reálně možné/opodstatněné. Původně jsem si myslel, že tento posun k době industrializace, která tvoří jedno z hlavních témat, autoři zvolili pro kompaktnější setting než byl ten s raně středověkými ozbrojenci štrádujícími si to mezi elektrickými generátory, nicméně metafyzika světa hapruje díky ujetému a pitomoučkému příběhu mnohem víc - někdo vzal témata původních dílů a vytvořil z nich naprostou blbost.
Prozkoumávat město (s npcčky tak živými jako je dnes, 16. 3. 2014, Adolf Hitler) a především plnit vedlejší mise spočívající obvykle ve vykrádačkách bytů, jež jsou někdy nesrovnatelně nápaditější než main quest, mě, alespoň do poloviny hry, vcelku bavilo, protože na nejvyšší z nabízených obtížností (ještě je možné si přitížit v custom) nefunguje super cool wow bullet time ani vizuelní nápověda ihned lokalizující netrpělivým harantům všechny hračky, se kterými si na onom místě potřebují hrát, a je třeba až adventurně obhlédnout prostředí.
Je ale poněkud zku*vené, že design města nabízí k cíli vždy maximálně dvě cesty, včetně opět (Human Revolution) NAPROSTO NESMYSLNÝCH větracích šacht, a zas (Tomb Raider) znásilňuje celé město ve velkou opičí dráhu; fakt už nevím, jestli se mám smát, nebo brečet. S trochou nadsázky dalo by se říct, že Bonehoard z prvního Thiefa proti tomu ještě vypadá jako uvěřitelná hrobka. A jak tohle pro mě zabíjí atmosféru, nepřidávají jí ani veskrze průměrné zvuky ni otřesný dabing. Opět vzpomenu na původní hry, jejichž půvabný ambient mrazil jako čepel v lebce.
Předmětů na odcizení je tentokrát hodně (neboť lidský mozek rád syslí i nereálné předměty) a musím říct, že některé kousky jsou fakt hezké (sbírka šílencových obrazů (jemně inspirováno Boschem :)), brože při nepokojích zavražděných sester...), standardem je dnes i kvalitně rozanimovaná hlavní postava.
Jenže vcelku... nic moc; nový Thief je slepenec stupidních klišé, přičemž samotný a brzy repetetivní gameplay nemá takovou kvalitu, aby to dokázal zastínit.
