Kdo se zahořklým pocitem smazal Diablo 3 z disku a od té doby se na něj ani nepodíval, bude se divit, kolika změn od té doby hra doznala. Pravda, mnoho změn již přinesl obří patch 2.0.1 na konci února. Jeho změn využívají samozřejmě i hráči, kteří nevlastní datadisk ROS. Expanze s sebou přináší vypilovaný pátý akt, který svou délkou bohužel nijak neoslňuje, v podstatě svým rozsahem nijak nevybočuje oproti předchozím aktům, zato je detailnější, temnější, gotičtější (rozuměj lepší). Chvílemi jsem si připadal trochu jako v Praze. Nesmí chybět nová hratelná postava - Crusader. Za dvě postavy jako v případě LOD bych se ale nezlobil. Nicméně pokud Blizzard plánuje pro Diablo 3 ještě další datadisk s šestým aktem a dalším charakterem, budiž mu to odpuštěno. Novinek je spousta. Nový loot 2.0 poskytující větší možství rare a legendary itemů, u kterých je navíc vyšší pravděpodobnost použití pro aktuální postavu. Transparentnější je systém obtížností. Transmogrifikace umožňuje měnit vzhled výbavy bez změny jejich vlastností. Paragony již nemají žádný cap level.

Čeho si ale cením na ROS nejvíc, je ta tuna obsahu v end-game. Jak to bývá v dobrých onlineovkách, i zde začíná platit, že dohráním příběhu hra nekončí, ale teprve začíná. Zrušením aukčního domu si opět musíte všechen equipment pěkně vypotit a lov nejlepších itemů tak může znovu začít. K tomu může dobře posloužit adventure mód obsahující bounties (mise s cílem obvykle zabít konkrétního bose) a nephalem rifts (dungeony s náhodně generovanými nepříteli včetně bosů). Za jejich splnění dostává hráč další bonusy jako Greater Horadric Cache nebo Blood Shards, díky kterým si můžete příjít na pěknou výbavu. Jak mnoho hráčů po dohrání zmiňuje, takhle mělo vypadat Diablo 3 před dvěma lety.