Poslední labutí píseň Irrational Games, a završení série. Svět Bioshocku naposledy (zatím) dokončíme v kůži Elizabeth.

Změna hratelnosti je patrná. Přeci jen stealth plížení, přepadávání ze zálohy a používání kuše pro tiché vyražení nepřátel, nemusí sednout každému. Ale na druhou stranu se dostanou chvilky napětí, kdy špatný krok na střepy prozradí pozici, stejně tak pohyb ve vodě. Ale chvíle kdy jsem se schovával před Big Daddym, kdy byl konečně tím monstrem které zkrátka nemůžu zabít a setkání s ním tváří v tvář by znamenalo smrt, bylo parádní.

Návrat do starých známých míst, a atmosféra Rapture je zkrátka pořád úchvatná. A nové oblasti též potěší a nadchnou. Co mě naopak naštvalo, že po překročení určité čáry, se za mými zády objevili znovu nepřátelé. Tento respawn byl otravný, jelikož munice je málo.

Co naopak potěší je odkaz na díly minulé. Setkat se s některými klíčovými postavami je příjemná vzpomínka na první návštěvu Rapture.

A co dodat na závěr? Já si tuhle labutí píseň užil, teď jen čekat co Ken Levine do budoucna vymyslí.