Události dnů minulých mne přiměly vrátit se sem na Databázi, abych ještě jednou uvedl věci na pravou míru. V různých diskuzích a zdejší není výjimkou, se totiž najdou lidé, kteří se ostatní neúnavně snaží přesvědčit o kvalitách této hry a cíleně tak potenciálně plýtvají pracně vydělanými penězi, neboť i nákup hasicího přístroje britské výroby je v porovnání s ESO výbornou investicí.
Nebudu tu řešit poptávku po MMO ze světa Elder Scrolls, ani mě nezajímají spekulace o rozpočtu Zenimaxu pro tuto hru. Podívejme se na ESO objektivně tak, jaké skutečně je (a nenechte se při tom zmást mým sarkasmem, kterému se prostě nemohu ubránit).
Předně se podívejme na samotný začátek hry; ESO běží na populárním principu megaserverů a tak nás čeká pouze volba regionu mezi Amerikou a Evropou a pak už jen samotná tvorba postavy, při které je kladen důraz zejména na stěžejní atribut každého moderního RPG - velikost poprsí a denzitu pubického ochlupení. Až se s tímto co nejsvědomitěji vypořádáme, hra nás uvede do jednoho z nejnudnějších a nejstupidněji navržených tutoriálů, který ovšem hráče velmi dobře připraví na celkově nesmyslný design questů, nesoucí se celou hrou. Model "dojdi do nejsevernějšího okraje mapy, odkud následuj postavu do nejjižnějšího, abys nakonec šel splnit zadání do nejzápadnějšího okraje" nás totiž bude provázet po celou dobu třídenního gameplaye. Za tu dobu ovšem absolvujeme bezpočet loadingů (tvořených alespoň krásnými artworky), jelikož každá oblast, stavba či jiný objekt tohoto typu nejsou součástí otevřeného světa.
U častého argumentu, tj. nápaditosti questů ještě chvilku zůstaňme. Jedná se totiž o hlavní "eso" ESa oproti vysněné konkurenci (WoW). Praxe vypadá tak, že se objevíme uprostřed osady na kterou někdo útočí, na KAŽDOU osadu tady někdo útočí, a před námi je khajiit s šipkou nad hlavou. Jdeme tedy k němu a zmáčkneme éčko, načež se v plně nadabované monologu dozvíme, že je třeba zapálit jižní, severní a západní výstražný maják. Jdeme tedy na jih a cestou si všimneme, že zde opravdu lze potkat quest-givery nejen v HUBech-městech, ale i jinde. Narazíme totiž na argoniana s šipkou a proto zmáčkneme éčko, ten nám v nadabovaném monologu (ufff, zase naštěstí nemusíme číst) sdělí, že ztratil dobytek, shodou okolností taky na jihu, severu a západě. Cestujeme tedy dále ku majáku a kdesi v bodláčí vrazíme do prasete, na němž zmáčkneme éčko, abychom o minutku později éčkem maják podpálili. Dále jen telegraficky: sever-prase-éčko-oheň-éčko-západ-prase-éčko-maják-čekání ve frontě na éčko. Se splněnými dvěma úkoly se vracíme do města pro "return", abychom (po éčku) od khajiita následně (v tentokrát již rychle odklikaném monologu) zjistili, že je třeba na severu, jihu a východě zničit nepřátelské balisty...
Určitě jste si výše povšimli jízlivé poznámky o třídenním gameplayi, to proto, že skutečně lidé, kteří hráli early acces spojený s předobjednávkou, neměli potíž dostat alespoň jednu postavu na maximální úroveň. Situace ovšem bude možná ještě více tristní, jelikož první den zřejmě většina uživatelů, stejně jako já, trávila stahováním - Zenimax/Bethesda totiž evidentně nejsou schopni vytvořit client, který by zvládal simultánně download (25GB s vyhrazenými 60GB), instalaci a následný update, nedejbože aby nás pustil do hry dříve, než dostahuje úplně všechny soubory. Zmíněná nedokonalost ovšem není jedinou technickou slabinou hry - Bethesda, jak se od ní ostatně i očekávalo, přidala několik svých "signature bugs". Zejména se jedná o nemožnost promluvit s důležitou postavou nebo "nezabitelnost" nepřítele. Tento nešvar lze obejít známým re-loginem, ovšem pozor, hra nám v soubojích možnost quit nedává a tak vše řeší jen magická zkratka alt+F4. Co už ovšem typickou chybou není, je těžce popsatelná "recipročnost" lootu, kdy jako mág již v úvodu obdržíte zpravidla brnění a meč a jako bojovník róbu s lukem či holí, přičemž již ve starších dílech série TES toto měla Bethesda podchyceno lépe.
Na závěr se neubráním ani subjektivnímu zhodnocení audiovizuální stránky, kterou samozřejmě může vnímat každý odlišně. První část slova dělá čest jménu Elder Scrolls, neboť soundtrack je opět velmi kvalitní, bohužel v situaci zmíněného megaserveru působí relaxační hudba jako pěst na oko, jelikož si spíše připadáte jako v OC Tesco v pátek odpoledne při zlevnění másla. Grafika je naproti tomu čistý průměr i v rámci MMORPG žánru, přičemž byla zvolena grafická paleta, kterou lze pracovně označit jako trendy-skyrim colour. Unylé tóny samozřejmě působí patřičně v Morrowindu a Skyrimu, ovšem Cyrodiil by si zasloužil trošičku přibarvit. Naštěstí oblast Redguardu získala zcela jiný, téměř arabský ráz a tak pro pesimističtější z nás doporučuji volbu Covenantu, aby se nedostavila deprese. Otázkou samozřejmě je, proč hra nevypadá o řád lépe (technicky myšleno), jelikož na plnohodnotném desktopu působí ošuntěle a staře (povedené jsou jen modely a pohyby postav, v rámci série TES nevídaná to rarita), zatímco na pracovní kalkulačku typu ultrabooku je zas náročná až moc.
Zmíněná polemika je ovšem širší - není mi totiž jasné ani to, komu je vlastně hra určena. Příznivci MMO budou zřejmě odrazováni prakticky nulovým endgame contentem, milovníci TES se zase nebudou moci přes davy ostatních hráčů kochat krajinkami ani hudbou (na módy samozřejmě zapomeňme) a herní fajnšmekry bazírující na herních mechanismech těžko oslní ořezané ovládání (úder-blok) a pět více méně použitelných skillů včetně špatně zvládnutého aktivního uskakování.
Doufám, že jsem tímto svým (nudným, jako celá hra) minireview nahradil nepřítomné recenze na českém webu a suploval tak úlohu herních novinářů - informovat o (ne)kvalitách hry tak, aby se potenciální zájemce mohl plnohodnotně rozhodnout, zda do titulu investovat. Důvod jejich absence ponechám bez komentáře. Můj postoj je zřejmě jasný.
Nebudu tu řešit poptávku po MMO ze světa Elder Scrolls, ani mě nezajímají spekulace o rozpočtu Zenimaxu pro tuto hru. Podívejme se na ESO objektivně tak, jaké skutečně je (a nenechte se při tom zmást mým sarkasmem, kterému se prostě nemohu ubránit).
Předně se podívejme na samotný začátek hry; ESO běží na populárním principu megaserverů a tak nás čeká pouze volba regionu mezi Amerikou a Evropou a pak už jen samotná tvorba postavy, při které je kladen důraz zejména na stěžejní atribut každého moderního RPG - velikost poprsí a denzitu pubického ochlupení. Až se s tímto co nejsvědomitěji vypořádáme, hra nás uvede do jednoho z nejnudnějších a nejstupidněji navržených tutoriálů, který ovšem hráče velmi dobře připraví na celkově nesmyslný design questů, nesoucí se celou hrou. Model "dojdi do nejsevernějšího okraje mapy, odkud následuj postavu do nejjižnějšího, abys nakonec šel splnit zadání do nejzápadnějšího okraje" nás totiž bude provázet po celou dobu třídenního gameplaye. Za tu dobu ovšem absolvujeme bezpočet loadingů (tvořených alespoň krásnými artworky), jelikož každá oblast, stavba či jiný objekt tohoto typu nejsou součástí otevřeného světa.
U častého argumentu, tj. nápaditosti questů ještě chvilku zůstaňme. Jedná se totiž o hlavní "eso" ESa oproti vysněné konkurenci (WoW). Praxe vypadá tak, že se objevíme uprostřed osady na kterou někdo útočí, na KAŽDOU osadu tady někdo útočí, a před námi je khajiit s šipkou nad hlavou. Jdeme tedy k němu a zmáčkneme éčko, načež se v plně nadabované monologu dozvíme, že je třeba zapálit jižní, severní a západní výstražný maják. Jdeme tedy na jih a cestou si všimneme, že zde opravdu lze potkat quest-givery nejen v HUBech-městech, ale i jinde. Narazíme totiž na argoniana s šipkou a proto zmáčkneme éčko, ten nám v nadabovaném monologu (ufff, zase naštěstí nemusíme číst) sdělí, že ztratil dobytek, shodou okolností taky na jihu, severu a západě. Cestujeme tedy dále ku majáku a kdesi v bodláčí vrazíme do prasete, na němž zmáčkneme éčko, abychom o minutku později éčkem maják podpálili. Dále jen telegraficky: sever-prase-éčko-oheň-éčko-západ-prase-éčko-maják-čekání ve frontě na éčko. Se splněnými dvěma úkoly se vracíme do města pro "return", abychom (po éčku) od khajiita následně (v tentokrát již rychle odklikaném monologu) zjistili, že je třeba na severu, jihu a východě zničit nepřátelské balisty...
Určitě jste si výše povšimli jízlivé poznámky o třídenním gameplayi, to proto, že skutečně lidé, kteří hráli early acces spojený s předobjednávkou, neměli potíž dostat alespoň jednu postavu na maximální úroveň. Situace ovšem bude možná ještě více tristní, jelikož první den zřejmě většina uživatelů, stejně jako já, trávila stahováním - Zenimax/Bethesda totiž evidentně nejsou schopni vytvořit client, který by zvládal simultánně download (25GB s vyhrazenými 60GB), instalaci a následný update, nedejbože aby nás pustil do hry dříve, než dostahuje úplně všechny soubory. Zmíněná nedokonalost ovšem není jedinou technickou slabinou hry - Bethesda, jak se od ní ostatně i očekávalo, přidala několik svých "signature bugs". Zejména se jedná o nemožnost promluvit s důležitou postavou nebo "nezabitelnost" nepřítele. Tento nešvar lze obejít známým re-loginem, ovšem pozor, hra nám v soubojích možnost quit nedává a tak vše řeší jen magická zkratka alt+F4. Co už ovšem typickou chybou není, je těžce popsatelná "recipročnost" lootu, kdy jako mág již v úvodu obdržíte zpravidla brnění a meč a jako bojovník róbu s lukem či holí, přičemž již ve starších dílech série TES toto měla Bethesda podchyceno lépe.
Na závěr se neubráním ani subjektivnímu zhodnocení audiovizuální stránky, kterou samozřejmě může vnímat každý odlišně. První část slova dělá čest jménu Elder Scrolls, neboť soundtrack je opět velmi kvalitní, bohužel v situaci zmíněného megaserveru působí relaxační hudba jako pěst na oko, jelikož si spíše připadáte jako v OC Tesco v pátek odpoledne při zlevnění másla. Grafika je naproti tomu čistý průměr i v rámci MMORPG žánru, přičemž byla zvolena grafická paleta, kterou lze pracovně označit jako trendy-skyrim colour. Unylé tóny samozřejmě působí patřičně v Morrowindu a Skyrimu, ovšem Cyrodiil by si zasloužil trošičku přibarvit. Naštěstí oblast Redguardu získala zcela jiný, téměř arabský ráz a tak pro pesimističtější z nás doporučuji volbu Covenantu, aby se nedostavila deprese. Otázkou samozřejmě je, proč hra nevypadá o řád lépe (technicky myšleno), jelikož na plnohodnotném desktopu působí ošuntěle a staře (povedené jsou jen modely a pohyby postav, v rámci série TES nevídaná to rarita), zatímco na pracovní kalkulačku typu ultrabooku je zas náročná až moc.
Zmíněná polemika je ovšem širší - není mi totiž jasné ani to, komu je vlastně hra určena. Příznivci MMO budou zřejmě odrazováni prakticky nulovým endgame contentem, milovníci TES se zase nebudou moci přes davy ostatních hráčů kochat krajinkami ani hudbou (na módy samozřejmě zapomeňme) a herní fajnšmekry bazírující na herních mechanismech těžko oslní ořezané ovládání (úder-blok) a pět více méně použitelných skillů včetně špatně zvládnutého aktivního uskakování.
Doufám, že jsem tímto svým (nudným, jako celá hra) minireview nahradil nepřítomné recenze na českém webu a suploval tak úlohu herních novinářů - informovat o (ne)kvalitách hry tak, aby se potenciální zájemce mohl plnohodnotně rozhodnout, zda do titulu investovat. Důvod jejich absence ponechám bez komentáře. Můj postoj je zřejmě jasný.
