Když jsem poprvé zaslechla, že Ragnar Tørnquist pracuje na MMORPG místo na dalším pokračováním Dreamfall: The Longest Journey byla jsem znechucena. Zase další nudné MMORPG, které po měsíci skončí jako F2P a nikoho nebude zajímat, protože stejně bude k nerozeznání od World of Warcraft. Poté vyšel první trailer mi nic moc neřekl. Dlouho nic, celý jsem na to zapomněla, zajímalo mě víc, že má dávka emocí (TlJ) možná už nevýjde. Najednou Boom! datum vydání je tu! Ale já tehdy ještě bez práce, takže jsem si v žádném případě nemohla dovolit subscription model. Měsíce šly dál s TSW se stalo to co všichni očekávali TSW po půl roce bude F2P.
V té době mě už postihla má největší herní tragédie tedy personal life, škola a nakonec i práce. Při zjištění, že můj Excelsior (ntb) TSW utáhne tak možná s 18 FPS mimo souboj a 10 FPS při souboji věci zkomplikovaly ještě víc. Nutkání TSW vyzkoušet bylo příliš velké a člověk si nakonec cestu najde.
Při prvním spuštění mě tak nějak překvapila tvorba postavy. Jako spousta jiných her už má slidery na téměř všechny lidské parametry a vyhrát si můžete do zblbnutí, TSW stejně dokázal překvapit. Srdce se mi silně rozbušilo při zjistění, že své industrial holce můžu dát na hlavu dredy nebo číro! O to větší překvapení mě čekalo u výběru oblečení, vybírání oblečení? To nebudu mít nějaký potrhaný triko a kalhoty jako dalších 99999 hráčů? Když jsem se později dozvěděla, že ve hře Neexistují zbroje a všichni hráči si můžou své postavy vymazlit do jakéhokoliv oblečení, hlavně aby se v nich cítily dobře, to už mi tekly slzy.
Zbývalo vybrat frakci, něco jsem už předtím četla na internetu. In-game videa u výběru na rozhodnutí ovšem stačí . V TSW se lze přidat k fanatickým templářům, svatého řádu rytířu, kteří se prohlašují za spasitelé celé planety, za nezkorumpovatelné, hned se mi z nich chtělo zvracet. Illuminati si už na nic nehráli, Sex & Drugs & Rockefeller. Vykašlat se na hlubší smysl, jenom ovládat, korumpovat, zneužívat vše pro osobní úspěch, věci které se mi vždy příčily. Nakonec zbýval už jen Dragon, myšlenka, že všechno má svůj důvod, svůj účel. Stačí se jenom věci kolem sebe naučit číst a vložit je do výsledného vzorce. Jen ať si Illuminati a Templáři bojují proti sobě ve své svaté válce. In the end, nobody suspects Dragon.
Ragnarovo umění psát příběh šlo vidět všude kolem, iniciační ritual mě do hry vtáhl (a taky se s mou postavou během prvních 15 minut hry vyspala sexy asiatka). Množství informací kolem bylo dost na to, abych si udělala nějaký obrázek, postavy mluvily, kodex se začínal plnit. Ovšem jako v každém světě tajemství se nabízí mnohem více otázek než odpovědí, s tím musím počítač. Přecijen jsem si vybrala frakci jejichž přesný účel nikdo nezná.
Bojový systém je bez diskuze nejslabší článek celé hry, HotKey combat byl aktualní v roce 2004 nikoliv 2012. Ovšem pokud se přenesete přes tento fakt, budete mít na výběr 3 základní rozdělení chladné zbraně, střelné zbraně a magie. Každá z těchto skupin se poté dělí na jednotlivé druhy zbraní, například u střelných to jsou Brokovnice (nejkratší dosah, nejvíce dmg), Pušky (největší dosah, omezení pohybu) a Pistole (Nejrychlejší s největší svobodou pohybu). Tedy opět, každý hráč si vybere co mu hrdlo ráčí, specializuje se primárně na jeden typ, ovšem nic mu nebrání v tom zkombinovat s jiným.
Experience systém je o to zajímavější. Neexistuje level postav, hráči dostávají skill body a ability body. Jejich přísun je prakticky neustálý, nikdy jsem neměla pocit, že by mi získání dalších bodů trvalo příšerné množství časů. Za skill body lze zvýšit schopnost ovládání lepších zbraní či amuletů. Za ability body se zase lze naučit aktivní či pasivní schopnosti z jakéhosi Ability Wheelu. Zmíněné amulety jsou nahrážka neexistujících zbrojí. Každý hráč má k dispozici několik slotů na magický amulet, který mu modifikuje vlastnosti jako zdraví, odolnosti ap. Tyto nasazené amulety se na modelu postavy nijak neprojeví a tedy nenarušují estetiku vaší mistrovské práce a utraceného jmění v obchodu s oblečením.
Co se estetiky týče, na první pohled lze rozeznat typy hráčů, dokonce i jejich pohlaví. Pokud potkáte vycrhtlou blondýnku s velkýma prsama v bikinách, maskáčích a s raketometem na zádech, bude vám jasné, že hráč blondýnka rozhodně nebude. V mnoha hrách mi kazil dojem velké huby, které byly přeplněny lidmi, kterým zbroj zářila třiceti barvama, zanechávali za sebou duhovou stopu, kolem hlavy jim lítal orel zmutovaný s tankem a jejich meč byl větší než trup těla. Toto v TSW naštěstí nepotkáte a pokud ano tak místo tankového orla to bude variace s roztomilou bílou kočičkou a tím raketometem. Perfektně vytvořené NPC, napsané dialogy, volba scenérií, příběh, to všechno tak nějak nutí hráče aby dodržoval jistou míru Role-Playingu.
Příběh je rozdělen na hlavní dějovou linku a mnoho sekundárních větví, ovšem při zpětném pohledu si nedokážu představit jedno bez druhého, nedokážu si ani představit lepší questový systém. Na první pohled dostání úkolu vypadalo ve Wowkařském stylu , tedy klik na postavu s vykřičníkem, Accept a cesta do lesa pro 10 vlčích kůží. Nah, hráč potkával na své cestě výraznější NPC, tyto NPC ho buď mohly konfrontovat přímo, povědět mu něco co by mohlo hráče potencionálně zajímat, nebo spoustu úkolu hráč dostal pozorováním těchto postav. Úkoly se dělily na tři hlavní hlavní druhy. Bojové, které znamenaly prodírání se hordama zombii, démonů, všemožné havěti. Sabotážní, které obsahovaly zjednodušené stealth elementy, vyhýbání se boje a plížení se temnotou. A nakonec největší brainfucker - Investigativní úkoly. Nemyslím si, že dokážu vyjádřit slovy jak velká změna hry při plnění těchto úkolu nastane. Asi jako když se z TSW najednou dostanete zpět do Longest Journey a řešíte na první pohled neřešitelné. U mnoha z těchto úkolu mám dojem, že si scénaristi před jejich vymýšlením lízli LSDýčka. Tyto úkoly začnou rozhovorem, většinou i první stopou, ovšem dál už hráč není nijak veden. Očekávajte spoustu latinských napísů, tajemných symbolů, základní kryptografie, nechutně moc morseovky, znalosti historie a potřebu vzít si to LSD taky. Hra má v sobě zabudovaný in-game web browser a na mnoha místech vás ho nutí použít. Na internetu existuje velké množství fiktivních webových stránek, které obsahují další a další vodítka nutné k řešení těchto úkolu. Mnohdy si s úkolem nebude vědět naprosto rady, z čiré zoufalosti vás pak napadají blbosti a také je zkoušíte. Stává se pak, že jste se náhodou trefili a to už se začnete třískat hlavou do stolu a proklínat vývojáře.
Úkolu je vždycky dostatek, vždycky kvalitní, zajímavé. Nikdy jsem neměla pocit, že grinduji, ono stejně zabíjení příšer tolik těch expů nedává. Některé úkoly vám zaberou 15 minut, některé i několik hodin. Míra pohlcení - maximální.
Když ve výsledku zkombinujete celkovou atmosféru, nekonečné množství sáhodlouhých úkoů, velký svět, který jen čeká až odhalíte jeho tajemství. NPC, hádanky, hráči, množství hodin velice rychle překročí dvouciferné číslo a vy vlastně nemáté žádné tušení jak. Vždyť jste přeci stále na začátku! Stále nic nevíte a musíte přijít na kloub ještě tolika věcem! Hrála jsem už nejednu MMORPG předtím, velice rychle přišly časy kdy mě absolutně nebavilo to co jsem dělala, usínala jsem u toho a pak si kladla otázku proč to vlastně dělám. Nikdy jsem je nevydržela hrát dlouho. TSW na mě funguje naprosto jinak, stačí zapnout menu a poslouchat soundtrack a já jsem v jiném světě, únik z reality je tak jednoduchý. Ono sice ve hře existují mágové chrlící oheň, bojujete proti všemožným démonům a na každém kroku vidíte paranormální jev. Možná je to tím, že se vše odehrává v současnosti, možná tím, že míra kustomizace postav je téměř nekonečná a dokážete si vytvořit své druhé já přesně takové o jakém jste vždy snili. Rozhodně to není jedna z těch her na které si další den ani nevzpomenete.
Jak dlouho tahle zábava vydrží? Stále nejsem ani ve třetině obsahu a ještě pár měsíců ani nebudu. TSW momentálně funguje na Free2Play modelu. Hráči se můžou stát součástí subscription modelu, ovšem neexistují nijak velké důvodu platit. Na první pohled je jasné, že hra byla myšlena jako komplet subscription. V in-game obchodu totiž lze koupit jen nějaké minimální bonusy a pak oblečení/zvířata, které nelze sehnat v běžné hře. Toto bohužel mnoho hráče neosloví až mě napadá, že lidé platí jenom protože chtějí hru udržet naživu. Snad se dostanu na konec dřív než vypnou servery, jinak mi bude muset zbytek dopovědět Ebb.
UPDATE: Včera jsem dokončila hlavní dějovou linii, která je součastí základního balíčku. když jsem se koukla na mé account details zjistila jsem, že jsem to také udělala v den výročí koupě The Secret World. Jaké jsou mé dosavadní pocity? Ve hře je stále příšerné množství obsahu který na mě čeká, navíc pravidelně vychází nové Issues (velké content patche). Obsahuji skupinu nových misí/herních mechanik. Některé jsou dostupné všem, většinu si musíte dokoupit jako DLC pack. Když jsem si spočítala kolik hodin jsem ve hře strávila a kolik ještě hodlám trávit myšlenka házení peněz na Funcon mi není příliš cizí.
Stejně tak Lore Secret Worldu je věc nedoceněná, až s odstupem času si začínám všímat spousty malých drobností a detailu odhalující výsledky tvrdé práce. Všechno dává smysl, člověk se jen musí snažit hledat, zkoumat, nevzdávat se a mít schizofrenii. Secret World si rozhodně zaslouží více pozornosti než dostává.
V té době mě už postihla má největší herní tragédie tedy personal life, škola a nakonec i práce. Při zjištění, že můj Excelsior (ntb) TSW utáhne tak možná s 18 FPS mimo souboj a 10 FPS při souboji věci zkomplikovaly ještě víc. Nutkání TSW vyzkoušet bylo příliš velké a člověk si nakonec cestu najde.
Při prvním spuštění mě tak nějak překvapila tvorba postavy. Jako spousta jiných her už má slidery na téměř všechny lidské parametry a vyhrát si můžete do zblbnutí, TSW stejně dokázal překvapit. Srdce se mi silně rozbušilo při zjistění, že své industrial holce můžu dát na hlavu dredy nebo číro! O to větší překvapení mě čekalo u výběru oblečení, vybírání oblečení? To nebudu mít nějaký potrhaný triko a kalhoty jako dalších 99999 hráčů? Když jsem se později dozvěděla, že ve hře Neexistují zbroje a všichni hráči si můžou své postavy vymazlit do jakéhokoliv oblečení, hlavně aby se v nich cítily dobře, to už mi tekly slzy.
Zbývalo vybrat frakci, něco jsem už předtím četla na internetu. In-game videa u výběru na rozhodnutí ovšem stačí . V TSW se lze přidat k fanatickým templářům, svatého řádu rytířu, kteří se prohlašují za spasitelé celé planety, za nezkorumpovatelné, hned se mi z nich chtělo zvracet. Illuminati si už na nic nehráli, Sex & Drugs & Rockefeller. Vykašlat se na hlubší smysl, jenom ovládat, korumpovat, zneužívat vše pro osobní úspěch, věci které se mi vždy příčily. Nakonec zbýval už jen Dragon, myšlenka, že všechno má svůj důvod, svůj účel. Stačí se jenom věci kolem sebe naučit číst a vložit je do výsledného vzorce. Jen ať si Illuminati a Templáři bojují proti sobě ve své svaté válce. In the end, nobody suspects Dragon.
Ragnarovo umění psát příběh šlo vidět všude kolem, iniciační ritual mě do hry vtáhl (a taky se s mou postavou během prvních 15 minut hry vyspala sexy asiatka). Množství informací kolem bylo dost na to, abych si udělala nějaký obrázek, postavy mluvily, kodex se začínal plnit. Ovšem jako v každém světě tajemství se nabízí mnohem více otázek než odpovědí, s tím musím počítač. Přecijen jsem si vybrala frakci jejichž přesný účel nikdo nezná.
Bojový systém je bez diskuze nejslabší článek celé hry, HotKey combat byl aktualní v roce 2004 nikoliv 2012. Ovšem pokud se přenesete přes tento fakt, budete mít na výběr 3 základní rozdělení chladné zbraně, střelné zbraně a magie. Každá z těchto skupin se poté dělí na jednotlivé druhy zbraní, například u střelných to jsou Brokovnice (nejkratší dosah, nejvíce dmg), Pušky (největší dosah, omezení pohybu) a Pistole (Nejrychlejší s největší svobodou pohybu). Tedy opět, každý hráč si vybere co mu hrdlo ráčí, specializuje se primárně na jeden typ, ovšem nic mu nebrání v tom zkombinovat s jiným.
Experience systém je o to zajímavější. Neexistuje level postav, hráči dostávají skill body a ability body. Jejich přísun je prakticky neustálý, nikdy jsem neměla pocit, že by mi získání dalších bodů trvalo příšerné množství časů. Za skill body lze zvýšit schopnost ovládání lepších zbraní či amuletů. Za ability body se zase lze naučit aktivní či pasivní schopnosti z jakéhosi Ability Wheelu. Zmíněné amulety jsou nahrážka neexistujících zbrojí. Každý hráč má k dispozici několik slotů na magický amulet, který mu modifikuje vlastnosti jako zdraví, odolnosti ap. Tyto nasazené amulety se na modelu postavy nijak neprojeví a tedy nenarušují estetiku vaší mistrovské práce a utraceného jmění v obchodu s oblečením.
Co se estetiky týče, na první pohled lze rozeznat typy hráčů, dokonce i jejich pohlaví. Pokud potkáte vycrhtlou blondýnku s velkýma prsama v bikinách, maskáčích a s raketometem na zádech, bude vám jasné, že hráč blondýnka rozhodně nebude. V mnoha hrách mi kazil dojem velké huby, které byly přeplněny lidmi, kterým zbroj zářila třiceti barvama, zanechávali za sebou duhovou stopu, kolem hlavy jim lítal orel zmutovaný s tankem a jejich meč byl větší než trup těla. Toto v TSW naštěstí nepotkáte a pokud ano tak místo tankového orla to bude variace s roztomilou bílou kočičkou a tím raketometem. Perfektně vytvořené NPC, napsané dialogy, volba scenérií, příběh, to všechno tak nějak nutí hráče aby dodržoval jistou míru Role-Playingu.
Příběh je rozdělen na hlavní dějovou linku a mnoho sekundárních větví, ovšem při zpětném pohledu si nedokážu představit jedno bez druhého, nedokážu si ani představit lepší questový systém. Na první pohled dostání úkolu vypadalo ve Wowkařském stylu , tedy klik na postavu s vykřičníkem, Accept a cesta do lesa pro 10 vlčích kůží. Nah, hráč potkával na své cestě výraznější NPC, tyto NPC ho buď mohly konfrontovat přímo, povědět mu něco co by mohlo hráče potencionálně zajímat, nebo spoustu úkolu hráč dostal pozorováním těchto postav. Úkoly se dělily na tři hlavní hlavní druhy. Bojové, které znamenaly prodírání se hordama zombii, démonů, všemožné havěti. Sabotážní, které obsahovaly zjednodušené stealth elementy, vyhýbání se boje a plížení se temnotou. A nakonec největší brainfucker - Investigativní úkoly. Nemyslím si, že dokážu vyjádřit slovy jak velká změna hry při plnění těchto úkolu nastane. Asi jako když se z TSW najednou dostanete zpět do Longest Journey a řešíte na první pohled neřešitelné. U mnoha z těchto úkolu mám dojem, že si scénaristi před jejich vymýšlením lízli LSDýčka. Tyto úkoly začnou rozhovorem, většinou i první stopou, ovšem dál už hráč není nijak veden. Očekávajte spoustu latinských napísů, tajemných symbolů, základní kryptografie, nechutně moc morseovky, znalosti historie a potřebu vzít si to LSD taky. Hra má v sobě zabudovaný in-game web browser a na mnoha místech vás ho nutí použít. Na internetu existuje velké množství fiktivních webových stránek, které obsahují další a další vodítka nutné k řešení těchto úkolu. Mnohdy si s úkolem nebude vědět naprosto rady, z čiré zoufalosti vás pak napadají blbosti a také je zkoušíte. Stává se pak, že jste se náhodou trefili a to už se začnete třískat hlavou do stolu a proklínat vývojáře.
Úkolu je vždycky dostatek, vždycky kvalitní, zajímavé. Nikdy jsem neměla pocit, že grinduji, ono stejně zabíjení příšer tolik těch expů nedává. Některé úkoly vám zaberou 15 minut, některé i několik hodin. Míra pohlcení - maximální.
Když ve výsledku zkombinujete celkovou atmosféru, nekonečné množství sáhodlouhých úkoů, velký svět, který jen čeká až odhalíte jeho tajemství. NPC, hádanky, hráči, množství hodin velice rychle překročí dvouciferné číslo a vy vlastně nemáté žádné tušení jak. Vždyť jste přeci stále na začátku! Stále nic nevíte a musíte přijít na kloub ještě tolika věcem! Hrála jsem už nejednu MMORPG předtím, velice rychle přišly časy kdy mě absolutně nebavilo to co jsem dělala, usínala jsem u toho a pak si kladla otázku proč to vlastně dělám. Nikdy jsem je nevydržela hrát dlouho. TSW na mě funguje naprosto jinak, stačí zapnout menu a poslouchat soundtrack a já jsem v jiném světě, únik z reality je tak jednoduchý. Ono sice ve hře existují mágové chrlící oheň, bojujete proti všemožným démonům a na každém kroku vidíte paranormální jev. Možná je to tím, že se vše odehrává v současnosti, možná tím, že míra kustomizace postav je téměř nekonečná a dokážete si vytvořit své druhé já přesně takové o jakém jste vždy snili. Rozhodně to není jedna z těch her na které si další den ani nevzpomenete.
Jak dlouho tahle zábava vydrží? Stále nejsem ani ve třetině obsahu a ještě pár měsíců ani nebudu. TSW momentálně funguje na Free2Play modelu. Hráči se můžou stát součástí subscription modelu, ovšem neexistují nijak velké důvodu platit. Na první pohled je jasné, že hra byla myšlena jako komplet subscription. V in-game obchodu totiž lze koupit jen nějaké minimální bonusy a pak oblečení/zvířata, které nelze sehnat v běžné hře. Toto bohužel mnoho hráče neosloví až mě napadá, že lidé platí jenom protože chtějí hru udržet naživu. Snad se dostanu na konec dřív než vypnou servery, jinak mi bude muset zbytek dopovědět Ebb.
UPDATE: Včera jsem dokončila hlavní dějovou linii, která je součastí základního balíčku. když jsem se koukla na mé account details zjistila jsem, že jsem to také udělala v den výročí koupě The Secret World. Jaké jsou mé dosavadní pocity? Ve hře je stále příšerné množství obsahu který na mě čeká, navíc pravidelně vychází nové Issues (velké content patche). Obsahuji skupinu nových misí/herních mechanik. Některé jsou dostupné všem, většinu si musíte dokoupit jako DLC pack. Když jsem si spočítala kolik hodin jsem ve hře strávila a kolik ještě hodlám trávit myšlenka házení peněz na Funcon mi není příliš cizí.
Stejně tak Lore Secret Worldu je věc nedoceněná, až s odstupem času si začínám všímat spousty malých drobností a detailu odhalující výsledky tvrdé práce. Všechno dává smysl, člověk se jen musí snažit hledat, zkoumat, nevzdávat se a mít schizofrenii. Secret World si rozhodně zaslouží více pozornosti než dostává.
Quake Champions
Pro: Hororová atmosféra, příběh, kustomizace postav, absence levelů
Proti: Hot Key Combat system, HW nároky, Tahle zatracená věc sežere i čas, který nemáte.