Oba dva datadisky vnímám, hrál jsem a proto také i hodnotím jako jeden rozšiřující příběh.

Daud pro mne měl charisma už v původní hře a také jsem ho, na rozdíl od takového Slackjawa nechal pokaždé naživu. Za mistra cechu assassínů, hláškujícího hlasem Michaela Madsena se mi proto hrálo ještě líp, než za celkem bezcharakterního Corva. Popravdě, celé pátraní po Delilah a cesta k duševnímu vykoupení na mě jako dějová motivace působilo také líp. A pár nových vychytávek našlapávajících hratelnost pro hráče na obou frontách (Rambo style i Thief style) rozhodně naškodu nebylo.

Recyklace lokací je trochu pěst na oko, ale díky obohacení o nové zákoutí a sidequesty jsem si alespoň rozšířil vědomosti o světě Dunwall City, který stejně ve všech dílech hraje prim. Nové lokace, jsou pak absolutní herní nirvánou. Jednak luxusní jatka s dechberoucí velrybou a především pak moje asi vůbec nejoblíbenější mapa, Nábřeží Drapers Ward se dvěma válčícími klany. Jestli každá mise v Dishonored je jedním velkým hřištěm, u téhle to platí dvojnásob! Poslední úsek je už jen jedna velká rubačka, která bohužel nefandí tolik stealth postupu, za to mi však však nechala spadnout čelist svým nádherným provedením.

Jediné co bych hře vytkl je, že ačkoli opět nabízí možnost rozhodnutí a voleb, (a to mnoha voleb) už méně se hledí na následky. Maximálně ukončení má své odchylky, ale už tu není tak pružně reagující svět jak v originálním Dishonored.

Verdikt:
DLCéčko je prostě herní náser a vše co vás bavilo na původní hře máte tady v koncentrované dávce. Sice s jen asi poloviční dobou hratelnosti a rozdělení na dvě části je přečin proti lidskosti. Já si ale kulisy Dunwallu vyloženě zamiloval, takže jsem možnost návratu do jeho ulic uvítal s otevřenou náručí a celý dovětek s docela překvapivým vyústěním si užil na 200%!