Kingpin znamená tuhej boj o každej čtvereční metr a k tomu vám dopomáhej širokej arzenál a bez vesty to ani nezkoušej. Osobně jsem využíval celé jeho palebné síly, kde na větší vzdálenost má i mírně upravená pistolka slušnej potenciál, a když k tomu připočteme zásahové zony, totální destrukci těl a grafiku, se kterou má puvodní guake engine jen pramálo společného, tak tu máme neotřelou řež, která si na poli brutal FPS získala respekt a má do dnes co nabídnout - řekněte sami, kde poprvé Vám vybuchovyly kanistry s benzínem do ksichtu nebo jste zdi barvily do ruda? Nevypočitatelné prostředí vás strhávalo s sebou do někončící akční zábavy, která Vás zanechala u obrazovek dlouho do noci. Celá hra je, až na svoje brutální chyby hned v několika ohledech originální a posouvá tak latku na poli žánru o pořádnej kus dál. Ukoly jsou celkem jednoduché, pořád se pohybujete ve stokách toho nejzaplivanějšího místa, za které by se nemusel stydět ani komiksovej svět a hledáte potravu pro svoji brokovnici. Jinej cíl tenhle flák nemá a mně to celkem vyhovovalo, a až seženete plamenomet, bude i Vám. Osobně dávám přednost raději granátum, ale při tom mi hra padala na všech sestavách(!) a taky, když někdo řekl „fuck“ - hra je tak sprostá, že by urazila i malý dítě. Příběh se rodí s vámi a je zbytečnej asi jako váš život na ulici, kde by vás kde kdo hned ubodal trubkou, nebo s ní alespon obtáh, a když ani to ne, tak pak ty krysy, kterými se to tam jen hemží.

Atmosféra z kanálu Vám dejchá na záda a po uvodním kole to možná začne být nuda, ale když si to prostředí oblíbíte, tak rozhodně už nebude kam spěchat. Navíc tohle je kousek ze starý dílny, takže to za odpoledne asi neproběhnete. Na savech, které jsem si pruběžně ukládal, mužu dohledat, že jsem začal někdy v září 2012, pokračoval minulé léto a ted to rozjíždím z pulky potřetí! Hlavně jsem si zvykl na zbraně, kterých není přehršel a vývojáři se zaměřují na kvalitu nejen jejich zpracování, která je bezchybná - přebíjení, díry ve zdech, prázdné nábojnice, ohen, zvuky - ale i interaktivitu s komplexně uceleným prostředí, které ve Vás ve výsledku vyvolává dojem 3D realného světa. Od demolice objektu a těl, která krvácí, až po nájemné vrahy, kteří s Vámi pujdou za kilo prosazovat Vaše argumenty, věrohodná šlapka, která Vám hned míří pětačtyřicítkou na hlavu, když si nedáte chvíli pozor na hubu, mrtvola bezdomovce, se kterým jste ještě před hodinkou kecali, ruzné bary a nákupní střediska plná zdraví, prostě neskutečnej výběr a přitom ta quakeovská jednoduchost, se kterou se v tom universu podsvětí orientujete. Začal jsem na tom dokonce porovnávat staré grafiky, kde je rozdíl mezi 16-32MB víc než patrný a musím si koupit další větrák do mašiny, abych to Voodoo ještě uchladil na plný detaily, proto mě zaráží objektivita redakce LEVEL, která tohle srovnává se SOF a naperou tomu jen 8,4! Tzn. 16 procent nedostatku, které ale nikde v článku nezohlední. Ačkoliv ta stealth akce na začátku, která vás nutí se plížit s trubkou v ruce a žadonit o každej Cent, se po CityTown vytrácí - pamatuji se, že mi tam taky vadilo, že nemužu sbírat zbraně od mrtvol a byl jsem z toho špatnej, stejně tak z upgrade pistolky na magnum nebo rate of fire, ale dnes nad tím nepřemejšlím, protože to má svý pravidla a o tom to je. Soundtrack mi nevadil a patřil tam, navíc rádio jsem mohl kdykoliv vypnout a jedno dokonce celé rozmlátit.

Je to takovej malej zázrak, kterej ve všech ohledech překonává svou dobu a nevázne to ani v hratelnosti, která kombinuje ruzné prvky RPG, adventury a doomovky, zkrátka stačí, když se v tom světě jen pohybujete, a pokud jsem hledal k nějaké hře cestu, tak to bylo v Kingpinovi, králi podsvětí, jen do něj musíte pomalu dorust (my pomalejší).