V poslední době se objevují zajímavé kousky v populárním, protože nejpřístupnějším žánru adventur, které se soustředí na prezentaci poutavého příběhu v hezkém grafickém hávu s minimální interakcí hráče, který spíš sleduje než hraje.

Broken Age je jednou z takových her: námětem je kreslená pohádka, která zobrazuje v rámci možností invenční příběh o dospívání, špatných rodičích a seberealizaci plný -přesně podle vzoru současných animovaných filmů- umírněného humoru a ponaučení na každém kroku. Zabaví celou rodinu, ale hlavně asi spíš ty mladší členy. Jestli mě totiž jedinkrát v životě napadlo Škoda, že nemám děti, tak to bylo při hraní Broken Age, protože samotnou mě hra docela nudila, neboť se mi mechanismy jejího vyprávění zdály předvídatelné.

Kritickým problémem hry je samozřejmě to, že zatím nemá konec, takže ji do vydání druhého dílu nemá smysl hrát.