Zase jeden přírůstek do kategorie "ještě kousek a jdu spát". Hnán příběhem (i když řádně provařeným), dychtíc po tom, jak se vývojáři popasují se závěrem. A ten rozhodně (ne)zklamal - zanechal stejný pocit jako můj oblíbený Silent Hill 2 - mírně depresivní obrázek plný otázek. Obě hry toho ostatně mají společného povícero, ať už jde o mapu, kde se zaznamenávají úkoly, o části, kam se není možné dostat nebo o mlžný opar v podobě všudypřítomného prachu po ničivé katastrofě. K tomu jsou přidány akrobatické kousky s částečně neohrabaným ovládáním, kde si hráč nemůže být jistý stabilitou úchytu, souboje proti těm, co využili situace ve svůj prospěch a občasnou záchranou naleznuvších přeživších.
Souboje jsou kapitolou sami osobě, přičemž nejvíce jsem si užíval lovení pomocí luku. Škoda potom, že nebylo možné také vytahovat mačetu kdykoliv podle přání, ale alespoň díky této zbrani bylo možné provést ulevení od smrtelné bolesti, čehož jsem hojně využíval. Právě zde byly ty situace, kdy jsem umíral nejčastěji - hlavně díky nepozornosti u ukazatele zdraví. To je možné doplňovat pomocí povalujících se konzerv, krabiček s léky na bolest a lékárniček nebo také pozřením lidských kousků masa, čehož jsem se naštěstí vyvaroval a při konečném zúčtování nebyl nařčen z kanibalismu.
Vyhovění požadavkům přeživších neslo sebou dobrý pocit z pomoci (hlavně v Hotelu), ale také poodhalení roušky nad tím, kam se asi ztracená rodina mohla podít a velmi důležité navýšení počtu opakování. Jak již napsali jiní, právě tento aspekt posunuje herní zážitek zcela do jiné roviny, kdy je nutné opravdu vážit každý skok na římsu, rozmyslet si každé podání pomocné ruky a každý útok na nepřítele, kor když disponuje dvěma pistolemi a já prázdným zásobníkem.
Suma sumárum, I am alive je velmi atmosférickým post-apo kusem, zabarveným do šeda, s precizním dabingem a audiem jak depresivním tak i pocitem bezpečí. Beznaděj je cítit z každého momentu, každého fragmentu ulice nebo budovy, z každé interakce - a někde v tomto prostředí je vaše milovaná žena a dcera, které musíte (a chcete) najít.
Souboje jsou kapitolou sami osobě, přičemž nejvíce jsem si užíval lovení pomocí luku. Škoda potom, že nebylo možné také vytahovat mačetu kdykoliv podle přání, ale alespoň díky této zbrani bylo možné provést ulevení od smrtelné bolesti, čehož jsem hojně využíval. Právě zde byly ty situace, kdy jsem umíral nejčastěji - hlavně díky nepozornosti u ukazatele zdraví. To je možné doplňovat pomocí povalujících se konzerv, krabiček s léky na bolest a lékárniček nebo také pozřením lidských kousků masa, čehož jsem se naštěstí vyvaroval a při konečném zúčtování nebyl nařčen z kanibalismu.
Vyhovění požadavkům přeživších neslo sebou dobrý pocit z pomoci (hlavně v Hotelu), ale také poodhalení roušky nad tím, kam se asi ztracená rodina mohla podít a velmi důležité navýšení počtu opakování. Jak již napsali jiní, právě tento aspekt posunuje herní zážitek zcela do jiné roviny, kdy je nutné opravdu vážit každý skok na římsu, rozmyslet si každé podání pomocné ruky a každý útok na nepřítele, kor když disponuje dvěma pistolemi a já prázdným zásobníkem.
Suma sumárum, I am alive je velmi atmosférickým post-apo kusem, zabarveným do šeda, s precizním dabingem a audiem jak depresivním tak i pocitem bezpečí. Beznaděj je cítit z každého momentu, každého fragmentu ulice nebo budovy, z každé interakce - a někde v tomto prostředí je vaše milovaná žena a dcera, které musíte (a chcete) najít.
Pro: mapa, zvuk, hudba, dabing, atmosféra, příběh, prostředí, hlavní postava
Proti: délka, "nejasný konec", občas ovládání