Origin jsem hral vpodstate paralelne s jinou upirskou adventurou z roku 2008, Path of the Dragon. Od Originu jsem vpodstate nic neocekaval a zajimalo mne spise porovnani s Draculou 3. Prestoze jejich autori pristupuji k tematu ruzne, obe hry nabizeji dostatecne mnozstvi spolecnych prvku, aby stalo za to je porovnavat.

Tak jako tak vychazi Dracula 3 snad ve vsech smerech lepe. snad jen v mire morbidnich chutovek vede Origin - a v charismatu Draculy, ten z trojky je daleko vetsi sadisticke monstrum ("jednou jsem rozparal svou konkubinu odshora az dolu, abych na vlastni oci videl mista, ktera jsem navstivil").

Zajimava je dichotomie charismatickeho Draculy (ktery i oslabeny vypada malem k nakousnuti) a stareho (ok, stredniho veku) Van Helsinga s otravnym namluvenim a generickymi hlaskami, ktere mi pily krev uz behem prvni kapitoly (Useless. There, perfect. Horrors! Blergh.)

Co se pribehu samotneho tyce, spise mne zklamal. To nejlepsi jsem si vydoloval z doplnujicich textu (ktere, koukam, nikoho nebavilo cist) a vubec cely zaver me nastval, a to nemluvim o pokusu o stinger, ktery pro jistotu autori soupli jeste pred zaverecne titulky a v kontextu sequelu ani nedava smysl.