Zpočátku poměrně nenápadný interaktivní román. Z pohledu první osoby zamyšleně procházíme opuštěnou a notně zchátralou chatou někde na samotě u lesa a posloucháme melancholické komentáře hlavní postavy. Vše vypadá jen jako posmutnělé zamyšlení nad lepšími, dávno minulými časy strávené s ní, se Serenou, jedinou a nenahraditelnou. Však by přece měla brzo přijít... komentuje hlavní hrdina. Nám, z pohledu hráče, je ale od začátku jasné, že je to spíše čekání na Godota.
Jenže pak přijde obrat o sto osmdesát stupňů, komentáře stejných předmětů a situací naberou podstatně cyničtější nádech a ono zasněné opěvování dokonalého vztahu je to tam. A příběh jde ještě mnohem dál, až hororovým směrem, že se nestačíte divit.
Společně s hlavním hrdinou ztrácíme pevnou půdu pod nohama a nevíme čemu věřit, kde jsme, co se opravdu stalo. Tvůrcům se do hry dosti krátkého rozsahu podařilo vměstnat více než slušný emoční náboj, drama a set sakra rychlý spád, i když s akcí jako takovou nepočítejte, vše se odehrává v hlavě hlavního hrdiny... a že to není dvakrát pěkná podívaná. Závěr je podle mně dosti jednoznačný, ale možná se mýlím.
Dále se o příběhu rozepisovat nebudu, už tak jsem se možná rozepsal až příliš. Co se týče jednotlivých herních elementů, hra stojí na dvou pilířích. Na prvním místě je to skvostný a až na výjimky uvěřitelný dabing. Pravda, hlavní hrdina občas sklouzne k patosu a sentimentalitě, ale to mu přece odpustíme. Serena zase někdy zní poněkud křečovitě, ale to jsou spíše drobnosti.
Druhou nezpochybnitelnou kvalitou hry je grafická stránka. Nabídne hráči ponuré prostředí opuštěné chaty, což je sice vše, ale bohatě to stačí k vybudování tísnivé atmosféry. Podobný pocit jsme mohli zažít i u např. Gone Home (tímto bych jej rád doporučil všem, kteří neznají), ačkoliv tam bylo přece jen poněkud více volnosti. Co do atmosféry a vyznění mě napadá ještě přirovnání k Anně, což je ale poněkud jiný žánr.
Závěrem bych tedy hru rád doporučil nejen fanouškům akceprostých her, ale vzhledem k rozsahu i komukoliv, kdo je ochoten obětovat hodinu či dvě (pokud možno večer) a nasát prazvláštní atmosféru, kterou hra nabízí.
Jenže pak přijde obrat o sto osmdesát stupňů, komentáře stejných předmětů a situací naberou podstatně cyničtější nádech a ono zasněné opěvování dokonalého vztahu je to tam. A příběh jde ještě mnohem dál, až hororovým směrem, že se nestačíte divit.
Společně s hlavním hrdinou ztrácíme pevnou půdu pod nohama a nevíme čemu věřit, kde jsme, co se opravdu stalo. Tvůrcům se do hry dosti krátkého rozsahu podařilo vměstnat více než slušný emoční náboj, drama a set sakra rychlý spád, i když s akcí jako takovou nepočítejte, vše se odehrává v hlavě hlavního hrdiny... a že to není dvakrát pěkná podívaná. Závěr je podle mně dosti jednoznačný, ale možná se mýlím.
Dále se o příběhu rozepisovat nebudu, už tak jsem se možná rozepsal až příliš. Co se týče jednotlivých herních elementů, hra stojí na dvou pilířích. Na prvním místě je to skvostný a až na výjimky uvěřitelný dabing. Pravda, hlavní hrdina občas sklouzne k patosu a sentimentalitě, ale to mu přece odpustíme. Serena zase někdy zní poněkud křečovitě, ale to jsou spíše drobnosti.
Druhou nezpochybnitelnou kvalitou hry je grafická stránka. Nabídne hráči ponuré prostředí opuštěné chaty, což je sice vše, ale bohatě to stačí k vybudování tísnivé atmosféry. Podobný pocit jsme mohli zažít i u např. Gone Home (tímto bych jej rád doporučil všem, kteří neznají), ačkoliv tam bylo přece jen poněkud více volnosti. Co do atmosféry a vyznění mě napadá ještě přirovnání k Anně, což je ale poněkud jiný žánr.
Závěrem bych tedy hru rád doporučil nejen fanouškům akceprostých her, ale vzhledem k rozsahu i komukoliv, kdo je ochoten obětovat hodinu či dvě (pokud možno večer) a nasát prazvláštní atmosféru, kterou hra nabízí.
Silent Hill 2
Pro: Vizuální stránka, dabing
Proti: relativně repetitivní, krátký rozsah