K Projectu IGI se dostávám po nějakých cca 12 letech od posledního (a vlastně jediného) dohrání a musím říct, že i po těch letech neztratila hra nic ze své kvality.

Musím se ovšem přiznat, že ke hře budu lehce mírnější než k ostatním, neboť tato hra je moje srdcovka. Ale už k příběhu.

Hrajete za agenta Davida Jonese, který je takovým mixem James Bonda, Sama Fischera a jiných superagentů. Ovládat vrtulník či stíhačku pro něj není žádný problém. Stejně tak se přemisťovat z jednoho stožáru na druhý pomocí elektrických drátů.

A co třeba takové sestřelení vrtulníku a následný pád? Přežije bez škrábnutí! Příběh je o záchraně světa před jednou šílenou ženskou (!!!), která chce odpálit atomovou bombu. Jak nečekané. No, dobrá, přiznávám, že v době vzniku moc takovýchto her nebylo, navíc příběh je vyprávěn docela dobře a s mnoha zvraty. Mise se odehrávají převážně v občas zasněžených horských oblastech. V pár misích se podíváme i pod zem do spletité sítě tunelů plné nepřátelských vojáků.

Ale pojďme dále, nejprve ke grafické stránce. Grafika byla ve své době top a i na dnešní dobu je stále slušná. Bohužel musím říct, že jsem zaznamenal velmi mnoho grafických bugů, zejména pak prosvítání textur skrz jiné textury (Například postele uvnitř budovy byly viditelné z dálky přes zeď). Víc mi spíš vadila velmi omezená vykreslovací vzdálenost, která byla cca 100 metrů a často jsem viděl vojáky až po větším zazoomování.

Dostávám se k té nejdůležitější stránce hry, kterou je samotná hratelnost. Zábavné a zajímavé mise, mnoho zbraní, mnoho možností jak samotnou misi dokončit, to vše přispívá k samotné parádní hratelnosti. Ale teprve samotná obtížnost misí a to hlavní, nemožnost ukládat postup v průběhu mise, dává hře tu správnou atmosféru a vám kupu adrenalinu. Není většího adrenalinu vidina, že jste na konci mise a stačí jeden jediný nepřítel, jedná dobře mířená rána a rázem můžete vyhodit rozbitou klávesnici z okna a celou (u některých i hodinovou) misi opakovat. No nena*ralo by to jednoho? :D

Jistěže nasralo, ale ještě víc skutečnost, že k tomuto stavu by Vás dovedly chyby samotné hry. I když jsem na začátku psal, že ke hře bude mírnější, tak nad dvojicí opravdu nepovedených mechanismů zamhouřit oči prostě nemohu.

AI je prostě špatné i na svou dobu. Vojáci během mise chodí ve stanovených koridorech a chovají se prakticky jako stroje. Když je nějakých rozruch, začnou buď zmateně pobíhat přímo vám do rány, nebo zůstanou stát na místě a čekají na smrt. O nějakém krytí nemůže být přitom ani řeč. Přitom byli někdy tak přesní, že mi z toho šla brada dolů.

Každopádně, co mi vadilo ještě víc než špatné AI, byl častý respawn vojáků. V praxi to fungovalo tak, že když byl v základně vyvolán poplach, byli povoláni další vojáci, kteří vždy čekali v budově kasáren. Ti byli v každé budově 2 – 3, jenže tento respawn systém způsoboval, že po jejich zabití se po cca 10 vteřinách v oné malé budově znovu objevili další 2 – 3 vojáci, kteří na vás znovu vyběhli. Na toto jsem si naštěstí zvykl a rychlým vypnutím poplachu se respawn zrušil. Mnohem víc iritující však byla skutečnost, že se toto občas stávalo i v normálních budovách. Prošli jste všechny místnosti, vystříleli všechny vojáky a chtěli se vrátit zpět, najednou na vás v dříve prázdné místnosti čekal voják. Toho jsem většinou samozřejmě nečekal a několikrát jsem kvůli němu opakoval misi, z čehož jsem byl nesmírně šťasten.

To, že vojáci jsou prakticky hluší a neslyší, když od nich cca 50 metrů střílím M16tkou, to už beru jako maličkost oproti těm 2 předchozím.

Závěrem bych ještě chtěl zmínit, že mě velice překvapily různé nadčasové prvky hry, jako např. průstřelnost dřevěných materiálů, viditelné přebíjení zbraně a další. A to, že jsem to prakticky bez problému rozjel na Win7 64bit, mě docela mile překvapilo.

Hodnocení 85%.