Aneb jak udělat hororovou hru, ve které nehrajete za neschopného panáka, kterému dělá problém si zavázat tkaničky nebo za malou udýchanou holčičku. Nikoliv. Jste detektiv s výcvikem. Detektiv co to umí se zbraněmi. Člověk co se nebojí rány rozdávat a přijímat. Člověk co má v posilovně něco odbyto.
Je to docela dobrá úvaha k zamyšlení, neboť jak vytvořit hru, která vám dává možnost nosit zbraně, která vám dává možnost bránit se, ale přesto vám dává pocit nejistoty a svírá vás atmosférou tísnivou tak jako sražené trenýrky?
Znám jen jen pár takových, Resident Evil 1 a Undying. Jenže doba nám pokročila, grafika a zvuk se razantně zlepšili. Někdo toho musel využít. Využít toho aby nám vytvořil sugestivní a skvělý hororový zážitek. Ano, podle mě toho využil Condemned.
Hra začíná jako klasický Thriller. Jste zavoláni na místo vraždy a jednoduše hledáte stopy. Jenže ono to už jak si od začátku má takový temný nádech, když vidíte tu mrtvolu a kolem ní ty figuríny plus čmáranice na zdi, moc vám to na veselé náladě nepřidá.
Pořád jsem měl pocit, že nás v tom fetáckém baráku někdo sleduje. No a taky že jo. Příběh je v základu rozepsán v popisku tedy ho nebudu nějak rozvádět. Stačí jen vědět, že i příběh je zvláštní. Pronásledujete vraha, prcháte před zákonem, okolní ptactvo nám začne pršet do oken, do toho vás provázejí flashbacky a ten takřka neustálý pocit "nejsem tu sám". Halucinace se časem zhoršují, dějí se divnější a nechutnější věci. Jak jsem se blížil ke konci věděl jsem, že Ethanovi se díky vlivu viru z mozečku stává dětská přesnídávka. Realita pomalu splývala s halucinacemi a místy jsem měl problém rozeznat zda Ethan magoří či ne. Opravdu vynikající, skoro jako horor od S. Kinga, nebo C. Barkera :)
Ona ta "adventurní" vložka funguje jako skvělý opěrný bod pro celou atmosféru hry. Zároveň se vás však tak nějak snaží odtrhnout od té nejistoty, a nechat vás trochu myslet. Někdy to má pozitivní vliv, někdy vás zase zavedení k falešné stopě nasere. sledovat UV lampou stopy krve, to má něco do sebe.
Souboje tváří v tvář jsou skvělé, Měl jsem problém ze začátku si zvyknout na systém, ale po čase to bylo fajn. Dodnes mě udivují animace, reakce a AI. Tyto technické věci právě dávají soubojům tu správnou šťávu. Třeba někoho praštím do makovice on se jako by zakloní, ale okamžitě z té animace zásahu zaútočí. Těžko se to popisuje. Zkrátka přechody mezi jednotlivými animacemi se ani nedají rozeznat. To mě navádí k dalšímu skvělému prvku. Umělá inteligence a chování nepřátel.
Nevím kdo programoval virtuální mozky ve F.E.A.R a v Condemned. At to byl kdokoliv, ten člověk musel žrát knížky o programování AI nebo já nevím.
Každopádně to s AI je podobné jako u FEARU. Chování magorů je nepředvídatelné a teď to bude znít divně, ale i lidské. Prostě někoho několikrát majznu tyčí a on se nasere. Prostě začne bušit do věcí kolem sebe, vztekle dupat na zem, začne zrychleně dýchat, různě řvát, nadávat, v záchvatu agrese se přestat ovládat. Ctíte z nich ten adrenalin. Jednoduše jsem měl pocit, že se se rvu s člověkem. Už jste někdy v noci potkali nasranej, vypitej mozek na ulici, kterej si potřeboval vybít vztek? Víte tedy, jak to většinou dopadne a o čem je řeč. Další varianta je, že uteče a schová se. Když prvně na mě vybaf z poza sloupu magor s klackem řekl jsem si "to je pěknej skript". Houby s octem. Oni se totiž takhle můžou schovat kdekoliv a kdykoliv. Zároveň se snaží spolupracovat, útočit ve větším počtu, nebo vám vpadnout do zad. Vynikající práce.
Engine stejný jako u F.E.A.R což znamená parádní hru stínů a světel, skvělé modely postav, propracovanou fyziku a efekty. Zvuk s kombinací s různými ruchy (hudbu jsem ve hře nezaznamenal) vytváří moc fajn dojem.
Ok zatím o tom píšu jako o hře století. Žel Ježíškovi Condemned dokonalá hra není.
Souboje mě někdy dokázali pěkně iritovat, nepřátelé vydržely až moc ran (možná necítili bolest díky viru? Hmmm). Někdy jsem neměl střelnou zbraň a nepřátelé jo. Blbost si pořád vyměňovat zbraně a nemožnost přebíjet. Jasně, vím o co se tvůrci snažili, ale opravdu by by uškodilo sebou mít po kapsách pár broků navíc?
Byla tu hromada hluchých míst kdy se třeba 15 min nic nedělo, nebo jsem nevěděl kam dál.
Ok tedy závěr. Condemned: Criminal Origins je po všech čertech úžasné hororové dílko, s parádním soubojovým systémem a zajímanou zápletkou. Vše je podřízeno atmosféře což ale na dokonalý výsledek nestačí. Každopádně ocenuji jedno poselství, která nám hra vzěluje. Jak jinak než temné ale žel uheráku i pravdivé: "Největší a nejděsivější zrůda je člověk."
Nejděsivější okamžik: Eh těch je tam jak máku, že? Ale scéna s figurínami byla boží, Myslím, že se nepletu. Ale mnoho her se touto scénou inspirovalo. Jo a celá pasáž v domě psychopata byla výborná.
Je to docela dobrá úvaha k zamyšlení, neboť jak vytvořit hru, která vám dává možnost nosit zbraně, která vám dává možnost bránit se, ale přesto vám dává pocit nejistoty a svírá vás atmosférou tísnivou tak jako sražené trenýrky?
Znám jen jen pár takových, Resident Evil 1 a Undying. Jenže doba nám pokročila, grafika a zvuk se razantně zlepšili. Někdo toho musel využít. Využít toho aby nám vytvořil sugestivní a skvělý hororový zážitek. Ano, podle mě toho využil Condemned.
Hra začíná jako klasický Thriller. Jste zavoláni na místo vraždy a jednoduše hledáte stopy. Jenže ono to už jak si od začátku má takový temný nádech, když vidíte tu mrtvolu a kolem ní ty figuríny plus čmáranice na zdi, moc vám to na veselé náladě nepřidá.
Pořád jsem měl pocit, že nás v tom fetáckém baráku někdo sleduje. No a taky že jo. Příběh je v základu rozepsán v popisku tedy ho nebudu nějak rozvádět. Stačí jen vědět, že i příběh je zvláštní. Pronásledujete vraha, prcháte před zákonem, okolní ptactvo nám začne pršet do oken, do toho vás provázejí flashbacky a ten takřka neustálý pocit "nejsem tu sám". Halucinace se časem zhoršují, dějí se divnější a nechutnější věci. Jak jsem se blížil ke konci věděl jsem, že Ethanovi se díky vlivu viru z mozečku stává dětská přesnídávka. Realita pomalu splývala s halucinacemi a místy jsem měl problém rozeznat zda Ethan magoří či ne. Opravdu vynikající, skoro jako horor od S. Kinga, nebo C. Barkera :)
Ona ta "adventurní" vložka funguje jako skvělý opěrný bod pro celou atmosféru hry. Zároveň se vás však tak nějak snaží odtrhnout od té nejistoty, a nechat vás trochu myslet. Někdy to má pozitivní vliv, někdy vás zase zavedení k falešné stopě nasere. sledovat UV lampou stopy krve, to má něco do sebe.
Souboje tváří v tvář jsou skvělé, Měl jsem problém ze začátku si zvyknout na systém, ale po čase to bylo fajn. Dodnes mě udivují animace, reakce a AI. Tyto technické věci právě dávají soubojům tu správnou šťávu. Třeba někoho praštím do makovice on se jako by zakloní, ale okamžitě z té animace zásahu zaútočí. Těžko se to popisuje. Zkrátka přechody mezi jednotlivými animacemi se ani nedají rozeznat. To mě navádí k dalšímu skvělému prvku. Umělá inteligence a chování nepřátel.
Nevím kdo programoval virtuální mozky ve F.E.A.R a v Condemned. At to byl kdokoliv, ten člověk musel žrát knížky o programování AI nebo já nevím.
Každopádně to s AI je podobné jako u FEARU. Chování magorů je nepředvídatelné a teď to bude znít divně, ale i lidské. Prostě někoho několikrát majznu tyčí a on se nasere. Prostě začne bušit do věcí kolem sebe, vztekle dupat na zem, začne zrychleně dýchat, různě řvát, nadávat, v záchvatu agrese se přestat ovládat. Ctíte z nich ten adrenalin. Jednoduše jsem měl pocit, že se se rvu s člověkem. Už jste někdy v noci potkali nasranej, vypitej mozek na ulici, kterej si potřeboval vybít vztek? Víte tedy, jak to většinou dopadne a o čem je řeč. Další varianta je, že uteče a schová se. Když prvně na mě vybaf z poza sloupu magor s klackem řekl jsem si "to je pěknej skript". Houby s octem. Oni se totiž takhle můžou schovat kdekoliv a kdykoliv. Zároveň se snaží spolupracovat, útočit ve větším počtu, nebo vám vpadnout do zad. Vynikající práce.
Engine stejný jako u F.E.A.R což znamená parádní hru stínů a světel, skvělé modely postav, propracovanou fyziku a efekty. Zvuk s kombinací s různými ruchy (hudbu jsem ve hře nezaznamenal) vytváří moc fajn dojem.
Ok zatím o tom píšu jako o hře století. Žel Ježíškovi Condemned dokonalá hra není.
Souboje mě někdy dokázali pěkně iritovat, nepřátelé vydržely až moc ran (možná necítili bolest díky viru? Hmmm). Někdy jsem neměl střelnou zbraň a nepřátelé jo. Blbost si pořád vyměňovat zbraně a nemožnost přebíjet. Jasně, vím o co se tvůrci snažili, ale opravdu by by uškodilo sebou mít po kapsách pár broků navíc?
Byla tu hromada hluchých míst kdy se třeba 15 min nic nedělo, nebo jsem nevěděl kam dál.
Ok tedy závěr. Condemned: Criminal Origins je po všech čertech úžasné hororové dílko, s parádním soubojovým systémem a zajímanou zápletkou. Vše je podřízeno atmosféře což ale na dokonalý výsledek nestačí. Každopádně ocenuji jedno poselství, která nám hra vzěluje. Jak jinak než temné ale žel uheráku i pravdivé: "Největší a nejděsivější zrůda je člověk."
Nejděsivější okamžik: Eh těch je tam jak máku, že? Ale scéna s figurínami byla boží, Myslím, že se nepletu. Ale mnoho her se touto scénou inspirovalo. Jo a celá pasáž v domě psychopata byla výborná.
Pro: Jeden z nejlepších hororových výtvorů herního průmyslu, hledání stop, parádní animace, Umělá inteligence, grafika, příběh.
Proti: Systém zbraní, hluchá místa, hra je strašidelnější než ta, která nese název "Strachu" tomu se říká ironie.