To, co je pro mne s válečnou tematikou Na západní frontě klid mezi knihami, Bratrstvo neohrožených mezi seriály a Tenká červená linie mezi filmy, jsem očekával, že bude Valiant Hearts: The Great War mezi hrami.
A musím bohužel říci, že jsem nedostal přesně to, co jsem očekával.
Jen krátce o herních mechanikách. Hra, ač se jedná o logickou adventuru, rozhodně nestojí na tom, že si budete lámat hlavu nad řešením úkolů. Ty jsou povětšinou velmi lehké a skládají se z opakujícího se „zatáhni za páku“, „najdi předmět“, „pošli pro něco psa“ nebo „hoď něco na něco“.
Ale o tohle v této hře nejde, a to muselo být jasné každému, kdo viděl předtím nějaký trailer.
O vizuální stránce zde nemá cenu psát, že je velmi zdařilá už všichni víme z propagačních materiálů.
Hudba je minimalistická, ale k tématu hry se rozhodně hodí. Obzvláště v těch smutnějších částech příběhu krásně dokresluje atmosféru.
Ve hře hrajete za 4 charaktery, jejichž osudy se během války různě proplétají. Každá z postav zastupuje
Emile, postava, za kterou jsem hrál nejraději. Přišlo mi, že tento charakter vnímá hrůzy a nespravedlnost války ze všech nejvíc, možná i proto že nemá žádný jasný cíl. Mezi silné okamžiky řadím určitě jeho poslední misi, ale velmi na mě zapůsobila i ta část, kde si vzájemně s jedním německým vojákem zachrání život, a o pár okamžiků později sledujete, jak se Emile (ač určitě ne dobrovolně) podílí na zabití jeho zachránce. Hodně to připomíná tu část z knihy Na západní frontě klid, kdy se dva nepřátelští vojáci ocitnou spolu v jednom zákopu. Dva lidi kteří proti sobě nic nemají, za normálních okolností by mohli být i přátelé, ale válka je postavila proti sobě.
Karl. Válka lásce rozhodně nepřála. To poznal i Karl. Pro něj žádná válka není, jen touha vrátit se zpět domů k ženě a dítěti. Nějak sám nevím, co bych k němu napsal více.
Ana, odvážná ošetřovatelka. Během jejích misí je nejvíce vidět že se vývojáři v ukazování krutostí války občas drželi zkrátka - amputace ruky pilkou v této hře rozhodně žádná hrůza pro vojáka není. Ale to je možná jen můj pohled na věc.
Freddie - toho jsem si nikdy neoblíbil. Tuto postavu žene kupředu touha po pomstě. A pomsta má být vykonána na Baronu Von Dorfovi. A s tím Baronem jsem měl velký problém. Když už se tvůrci snažili zachytit poměrně věrně hrůzy války, tak proč z tohohle němce (a částečně hlavního záporáka) udělali karikaturu, která by se hodila do kresleného seriálu pro malé děti. Během jeho misí si mimo jiné zajezdíte v tanku, sestřelíte pár letadel… já bych se bez toho obešel.
Do hry implantovali tvůrci spoustu zajímavostí, které odkrýváte i sbíráním předmětů. Něco zaujme více (dopisy z fronty), něco méně. Hrát kvůli nim hru ale rozhodně nemusíte, hodně věcí je dohledatelných na wikipedii.
Hra je to pro mne rozporuplná. Být všechny mise jako u Emila (hlavně ke konci), určitě bych byl spokojenější.
Jestli chtěli tvůrci vyobrazit veškeré hrůzy války, tak musím říci, že dle mého se jim to moc nezdařilo. Ale třeba to jejich záměr nebyl a jenom já si vysnil dle trailerů něco, co to ani nemělo být.
Od hry každopádně nikoho neodrazuji, já těch 15 dolarů nelituji.
A musím bohužel říci, že jsem nedostal přesně to, co jsem očekával.
Jen krátce o herních mechanikách. Hra, ač se jedná o logickou adventuru, rozhodně nestojí na tom, že si budete lámat hlavu nad řešením úkolů. Ty jsou povětšinou velmi lehké a skládají se z opakujícího se „zatáhni za páku“, „najdi předmět“, „pošli pro něco psa“ nebo „hoď něco na něco“.
Ale o tohle v této hře nejde, a to muselo být jasné každému, kdo viděl předtím nějaký trailer.
O vizuální stránce zde nemá cenu psát, že je velmi zdařilá už všichni víme z propagačních materiálů.
Hudba je minimalistická, ale k tématu hry se rozhodně hodí. Obzvláště v těch smutnějších částech příběhu krásně dokresluje atmosféru.
Ve hře hrajete za 4 charaktery, jejichž osudy se během války různě proplétají. Každá z postav zastupuje
Emile, postava, za kterou jsem hrál nejraději. Přišlo mi, že tento charakter vnímá hrůzy a nespravedlnost války ze všech nejvíc, možná i proto že nemá žádný jasný cíl. Mezi silné okamžiky řadím určitě jeho poslední misi, ale velmi na mě zapůsobila i ta část, kde si vzájemně s jedním německým vojákem zachrání život, a o pár okamžiků později sledujete, jak se Emile (ač určitě ne dobrovolně) podílí na zabití jeho zachránce. Hodně to připomíná tu část z knihy Na západní frontě klid, kdy se dva nepřátelští vojáci ocitnou spolu v jednom zákopu. Dva lidi kteří proti sobě nic nemají, za normálních okolností by mohli být i přátelé, ale válka je postavila proti sobě.
Karl. Válka lásce rozhodně nepřála. To poznal i Karl. Pro něj žádná válka není, jen touha vrátit se zpět domů k ženě a dítěti. Nějak sám nevím, co bych k němu napsal více.
Ana, odvážná ošetřovatelka. Během jejích misí je nejvíce vidět že se vývojáři v ukazování krutostí války občas drželi zkrátka - amputace ruky pilkou v této hře rozhodně žádná hrůza pro vojáka není. Ale to je možná jen můj pohled na věc.
Freddie - toho jsem si nikdy neoblíbil. Tuto postavu žene kupředu touha po pomstě. A pomsta má být vykonána na Baronu Von Dorfovi. A s tím Baronem jsem měl velký problém. Když už se tvůrci snažili zachytit poměrně věrně hrůzy války, tak proč z tohohle němce (a částečně hlavního záporáka) udělali karikaturu, která by se hodila do kresleného seriálu pro malé děti. Během jeho misí si mimo jiné zajezdíte v tanku, sestřelíte pár letadel… já bych se bez toho obešel.
Do hry implantovali tvůrci spoustu zajímavostí, které odkrýváte i sbíráním předmětů. Něco zaujme více (dopisy z fronty), něco méně. Hrát kvůli nim hru ale rozhodně nemusíte, hodně věcí je dohledatelných na wikipedii.
Hra je to pro mne rozporuplná. Být všechny mise jako u Emila (hlavně ke konci), určitě bych byl spokojenější.
Jestli chtěli tvůrci vyobrazit veškeré hrůzy války, tak musím říci, že dle mého se jim to moc nezdařilo. Ale třeba to jejich záměr nebyl a jenom já si vysnil dle trailerů něco, co to ani nemělo být.
Od hry každopádně nikoho neodrazuji, já těch 15 dolarů nelituji.
Cyberpunk 2077