Ufff dohráno. A byl to boj. Ta hra je strašně dlouhá a strašně těžká! A to už ani první dva díly nebyly žádná procházka fialovou zahradou. Ale tady se mi nestalo snad v žádném levelu, abych nebyl nucen aspoň jednou použít návodu, a stejně mi zabralo asi čtyři měsíce, než jsem tohohle Tomb Raidera dohrál.

Ale musel jsem se přemáhat, stejně jako u jedničky. Dvojka ne, ta mě tak nějak bavila celou dobu, užíval jsem si ten technologický skok dopředu oproti jedničce, větší dynamiku a i věrohodnější prostředí. Jenže třetí Lara se od dvojky neposunula prakticky vůbec (nepočítaje nějaký ten jeden nebo dva pohyby navíc) a ten tah na branku má podobně špatný jako jednička. Jsou tu levely typu Aldwych, Antarctica nebo Lost City of Tinnos, které mě bavily, držely v pozornosti a budu si je pamatovat, ale většinu ostatních levelů mě přemáhala nuda kombinovaná s nedobrou příběhovou motivací.

Ještě k té grafice, ta strašná čtverečkovost je tu pořád a dojem ze hry to strašně sráží, ve dvojce ten nedokonalý engine zvládli dle mého lépe a když byly levely v Benátkách, skoro jsem věřil, že tam jsem. Ve trojce jsem třeba v Nevadě, ale grafika je prostě placatá a ošklivá jak někde v Redneck Rampage.

Co je ve trojce nejlepší, je hudba. Nathan McCree sice zhusta využívá melodií z předešlých dílů, ale dotváří je k aranžerskému vrcholu a i technologicky (rozuměj samplově) je na tom, logicky, hudba nejlépe.

Co mi na celé sérii naopak přestalo vadit je ovládaní. Sice nerad ovládám 3D prostor jen klávesnicí, ale za a) už jsem si na to v TR zvykl a za b) líbí se mi, že ovládání jde vypilovat a Lara vždy přesně udělá to, co se po ní chce. Nestane se, pokud víte jak na to, že by nevyskočila, nebo skočila nějak míň. Pokud se tak stane, je to jen hráčova chyba.

Shrnuto a podtrženo je to již třetí vstup do stejné řeky, s posunutou obtížností, vkrádá se frustrace, nuda a únava (málokdy jsem byl schopen hrát více jak jeden level najednou). Dvojka na mě působila svěžejším dojmem.