Není tajemstvím, že hry od Creative Assembly považuju vesměs za velmi vydařené, především díky TW konceptu, který povoluje jak realtime válčit s tisícema jednotek, tak i tahy na strategické mapě, kdy má člověk neomezeně času k pečlivému přesunu svých vojsk a vykoumání taktiky, diplomacie, strategie. Tentokráte to všechno sedlo a až na maličkosti zde držíme v rukou briliant mezi strategiemi. Jelikož jsem už napsal k hrám TW mnoho komentářů, zaměřím se na to, co se podařilo vylepšit tentokrát oproti dílům předchozím:
Grafika se neustále zlepšuje. Nejde až tak o textury nebo počasí, ale především o pohyby vojsk: Mnoho animací postupného umírání vojáků, mnoho pohybovejch komb při bojích, bomby cuchaj vřavy takovym způsobem, že vojáci letí 30 metrů, každej šíp zůstane vidět v místě dopadu snad minutu od jeho vystřelení a to i třeba v těle zkomírajícího – radost se dívat.
I zvukově je hra vymazlená včetně dabingu a především musím pochválit místy slušně atmosférickou muziku.
Obtížnost je vyhnána nahoru velmi slušně:
Spouštím prvně hru, nastavuju tradičně obtížnost rovnou na very hard a realistic fights a do 10 tahů je po mě. Nakonec jsem hru dohrál jen na hard a to pouze s klanem který začíná někde na okraji - nemůže se tak stát, že na vás nepřátelé jdou od začátku ze všech stran. UI je tady jedním slovem nekompromisní a jediná chyba může posrat celý tažení. Opravdu jsem pocítil i návaly bezmoci a marnotratnosti a to především v tahovém režimu, kde mě čas nijak netlačil. Jen s velkým sebezapřením a důkladným využíváním všech možností a výhod klanu lze uspět. Bravo!
I v bitvě je znát zlepšení v inteligenci UI, ale zas takovej posun v před bych zde nevnímal. K realtime bojím lze taky dodat, že konečně můžou všichni jezdci kdykoli sesednout z koní a tak výrazně změnit vlastnosti jednotky, ale i třeba zdolat hradbu a na koně posléze opět nasednout.
Agenti jsou nyní poprvé vskutku velmi silní. Jeden nalevelovanej mnich dokáže udělat do pár tahů z okupovaných území oblast plnou vzbouřenců, kteří dokážou v nekrytých regionech nadělat velkou paseku. Jeden Mecuke zase lehce přesvědčí právě dobytou provinci k návratu k původnímu majiteli. Agent na maximální úrovni 6 se cení zlatem a jeho herní cena je větší než tucet jednotek. Velmi zábavné je ruční levelování těchto agentů, kdy je nutno vybrat nějakou specializaci, stejně tak doprovod agenta. S tímhle si člověk rád vyhraje.
I diplomacie se dočkala super upgradu – vztahy jsou nyní tak nějak čitelnější a lze je hezky ovlivňovat. S vyjednáváním souvisí i čest vládce. Tato hodnota je jedna z nejdůležitějších v celé hře odvíjí se od ní diplomatické vztahy, možnost vyjednávání, morálka vosk, oddanost generálů i veřejný pořádek v městech.
Negativa:
Co mě štvalo je, že vůdce klanu má pro mě nepochopitelně neměnný typ obličeje. Tedy zemře vůdce a tím okamžikem začne následník vypadat, ať už do té doby měl jakýkoli zjev, úplně stejně jako jeho otec. Proč? Je to matoucí. Člověk třeba válčí z větším klanem a neustále zabíjí pořád stejně vypadajícího daimó, kterej se liší jen jménem a věkem. Přitom vlastní podobu měl předtím, než se stal hlavou klanu – divný. Možná si řeknete blbost, ale jelikož japonský jména mi přijdou všechny stejný, často jsem se podle podobizen orientoval mezi svými generály. Taky je k podivení, že nelze hrát za všechny klany i když by to bylo jednoduše proveditelný. Proč?
Nemá asi smyl hledat chyby tam, kde skoro nejsou. Doporučuju všem stratégům, kteří zatouží ponořit se do japonské historie – vymazlenej kousek se vším všudy 100%
Grafika se neustále zlepšuje. Nejde až tak o textury nebo počasí, ale především o pohyby vojsk: Mnoho animací postupného umírání vojáků, mnoho pohybovejch komb při bojích, bomby cuchaj vřavy takovym způsobem, že vojáci letí 30 metrů, každej šíp zůstane vidět v místě dopadu snad minutu od jeho vystřelení a to i třeba v těle zkomírajícího – radost se dívat.
I zvukově je hra vymazlená včetně dabingu a především musím pochválit místy slušně atmosférickou muziku.
Obtížnost je vyhnána nahoru velmi slušně:
Spouštím prvně hru, nastavuju tradičně obtížnost rovnou na very hard a realistic fights a do 10 tahů je po mě. Nakonec jsem hru dohrál jen na hard a to pouze s klanem který začíná někde na okraji - nemůže se tak stát, že na vás nepřátelé jdou od začátku ze všech stran. UI je tady jedním slovem nekompromisní a jediná chyba může posrat celý tažení. Opravdu jsem pocítil i návaly bezmoci a marnotratnosti a to především v tahovém režimu, kde mě čas nijak netlačil. Jen s velkým sebezapřením a důkladným využíváním všech možností a výhod klanu lze uspět. Bravo!
I v bitvě je znát zlepšení v inteligenci UI, ale zas takovej posun v před bych zde nevnímal. K realtime bojím lze taky dodat, že konečně můžou všichni jezdci kdykoli sesednout z koní a tak výrazně změnit vlastnosti jednotky, ale i třeba zdolat hradbu a na koně posléze opět nasednout.
Agenti jsou nyní poprvé vskutku velmi silní. Jeden nalevelovanej mnich dokáže udělat do pár tahů z okupovaných území oblast plnou vzbouřenců, kteří dokážou v nekrytých regionech nadělat velkou paseku. Jeden Mecuke zase lehce přesvědčí právě dobytou provinci k návratu k původnímu majiteli. Agent na maximální úrovni 6 se cení zlatem a jeho herní cena je větší než tucet jednotek. Velmi zábavné je ruční levelování těchto agentů, kdy je nutno vybrat nějakou specializaci, stejně tak doprovod agenta. S tímhle si člověk rád vyhraje.
I diplomacie se dočkala super upgradu – vztahy jsou nyní tak nějak čitelnější a lze je hezky ovlivňovat. S vyjednáváním souvisí i čest vládce. Tato hodnota je jedna z nejdůležitějších v celé hře odvíjí se od ní diplomatické vztahy, možnost vyjednávání, morálka vosk, oddanost generálů i veřejný pořádek v městech.
Negativa:
Co mě štvalo je, že vůdce klanu má pro mě nepochopitelně neměnný typ obličeje. Tedy zemře vůdce a tím okamžikem začne následník vypadat, ať už do té doby měl jakýkoli zjev, úplně stejně jako jeho otec. Proč? Je to matoucí. Člověk třeba válčí z větším klanem a neustále zabíjí pořád stejně vypadajícího daimó, kterej se liší jen jménem a věkem. Přitom vlastní podobu měl předtím, než se stal hlavou klanu – divný. Možná si řeknete blbost, ale jelikož japonský jména mi přijdou všechny stejný, často jsem se podle podobizen orientoval mezi svými generály. Taky je k podivení, že nelze hrát za všechny klany i když by to bylo jednoduše proveditelný. Proč?
Nemá asi smyl hledat chyby tam, kde skoro nejsou. Doporučuju všem stratégům, kteří zatouží ponořit se do japonské historie – vymazlenej kousek se vším všudy 100%
Pro: Návyková hratelnost, příjemně tvrdá obtížnost, mnoho možností postupu/výzkumu/levelování postav a generálů, vysoká znovuhratelnost, slušná historičnost, grafika, hudba, zvuky, herní doba
Proti: Všechny klany nejsou hratelné, matoucí proměna podoby vládců