Teď jsem strávil týden na Istrii ve společnosti jisté paní Blaskowiczové, tak mě někde mezi pozorováním okáčů medyňkových a pozobáváním vinné révy napadlo, že by to možná chtělo po třech měsících konečně dotáhnout toto... Nuže, Wolf je zase tu, má docela koule, a ani to moc nebolelo. Do jisté míry zpátečnický hřebík do rakve k posrání inovativního hraní, ale zároveň hra velmi zajímavá v tom, že vyčnívá příběh nad hratelností. Což by za normálních okolností byl průser jak hakáč namalovaný do učebnice přírodovědy pro 4. ročník základních škol, nicméně zde je natolik upřednostněný a nosný, že prostě dohromady působí kvalitním dojmem (ačkoli je místama přebujelý pičovinama).

Enemové a bossové, bouchačky a režimy střelby jsou bratru trochu těžkopádné, daleky čipernosti třeba Wolfa 3D nebo Quake 3 Arena, ale na rozdíl od Far Cry 3 nebo Thiefa 4 (tedy podle mě podobně kvalitních, i když ne výjimečných záležitostí) má Wolfenstein tu vlastnost, že mě herně ani technologicky ničím významně neiritoval, protože se nijak významně neseká, ani není tolik repetetivní.

Tu a tam jsou rozesety mile silné momenty, kartičky ve vlaku, Sophiina volba (obojí ale už bylo ve Far Cry 3... a to nejsem znalec), Der Mond, koncentrák určitě rozumnější, než lapák v Mafii 2. Gameplay je ale takový zvláštní... těžký, než jsem přišel, jak zneužívat pravomyšítkové funkce té energetické zbraně - jejíž nabíjení hru zpomaluje z jinak slušně rychlé hratelnosti, co získala aplikací mnoha obstarožních prvků.

Jinak u mě dobrý. Z lairu uprchlíků, tam co jde pařit Wolfensteina z '92, je očividné, že tu hru někdo miloval, a nebylo mu vůbec u prdele, jak dopadne.