Když mi během hraní v mysli vyskakovaly řádky, kterými jsem chtěl začít tenhle komentář, nemohl jsem se rozhodnout, který by tuhle hru vystihl nejlépe. Možná "máte rádi kočky?", "pod svícnem je největší tma a všude okolo taky" anebo snad "tisíckrát a stále poprvé".
Víte, původně mě Pineview Drive nalákal na "přežívání v detailně propracovaném domě po dobu třiceti dní". Doufal jsem, že budu mít štěstí, a podaří se mi najít jeden z těch dobře ukrytých drahokamů někde na dně pytle, o kterých nikdo nic neví a že třeba objevím druhý Pathologic. Samozřejmě teď už vím, že můj nejoblíbenější virtuální zážitek má s tímhle máloco společného. Ano, Pineview Drive se skutečně odehrává během třiceti dní v opuštěném domě někde na pobřeží, zatímco máte pátrat po osudu vaší manželky, která zmizela před dvaceti lety. Během třiceti dní! Třiceti!! Před dvaceti lety! Dvaceti!! V jednom z nejškaredějších domů, které jsem kdy viděl! Jak "rozkrýváte" onu "záhadu", postupně vzpomínáte na to, jak se vaše žena děsila podivných přízraků a zvuků. A já se jí vůbec nedivím. Sám bych nechtěl žít v domě, kde na stěnách pořád visí creepy fotografie z 19. století a nad vstupem je umístěna hlava Belzebuba se zkříženýma mečema jen o pár desítek centimetrů níž. Člověk by řekl, že v roce 2014 by majitel mohl mít trochu soudnosti a jít alespoň kapku s dobou.
V této hře logika trpí a sténá. A zábava taky. Nechápejte mě špatně, nemám za to, že hra musí nutně být "zábavná", aby byla zajímavá, ale zde náplní všech vašich třiceti dní bude hledat klíče. Říkáte si, že by vám autoři mohli třeba podstrčit indicii, kde onen klíč najít? Kdeže! Proč si neprojít každej den všechny místnosti znova? Našli jste klíč? Bravo! Tak teďka najděte, do které klíčové dírky patří! Tohle ještě není taková otrava na začátku hry, kdy máte přístup jen do malé části sídla, nicméně jak můžete dojít dál a dál, z onoho běhání se stává martyrium. Přiznám se, že ke konci už jsem se díval i na let's play videa (což skoro nikdy nedělám), abych věděl, kde daný klíč najít, protože jinak bych zřejmě hledal doteď. A tohle vás čeká každý z těch třiceti dnů. Jeden by řekl, že by vám to mohlo být vynahrazeno alespoň stupňujícím se napětím při rozkrývání osudu vaší manželky, jenže to bychom asi chtěli moc. V osmadvacátém dni nejste o nic moudřejší, než v prvním. A když konečně dorazíte do cíle, vývojáři vás odbudou jedním z takových těch "střípky si poskládej sám" konců, což bych jim možná byl ochotnej sežrat, kdyby nějaký střípky byly. Lenost nad lenost, tohle.
Pineview Drive je jako Gone Home bez muziky a čtení. Navíc se vás neustále snaží vystrašit, nicméně málokdy to klapne, a když už, tak je to takovým tím způsobem, jakým vás mnohdy vyleká debilní kamarád, kterého jste neviděli a on vám zařve do ucha. Žádná psychologie tady v pozadí neběží, žádná nedostupná místa, o kterých byste si celou dobu říkali, co že v nich asi je, tu nejsou. Všechny místnosti si jsou podobné a je jich nesmyslně mnoho. Až na jednu výjimku se situace nijak nevyvíjí (přestane fungovat proud). Vždycky tak nějak tušíte, co se stane.
Ó a další bomba je tvrzení, že hra "pozná váš strach" a v závislosti na tom vám ubírá zdraví, což je nesmysl ze dvou důvodů. Dělá to údajně tak, že při nějaké "strašidelné události" sleduje, jak moc cuknete myší nebo jestli zastavíte atp. První důvod, proč je to blbost, je, že mnohdy se leknutí prostě nejde vyhnout (10 centimetrů před obličejem vám vyskočí přízrak), a tak přicházíte o život, ať chcete nebo ne. Druhý důvod je, že se do tohoto leknutí počítá i to, když se jen otočíte, abyste se rozhlídli po místnosti, zatímco ZAZVONÍ TELEFON (woo!) či SE OZVE "PST!" (aaa!). Autoři mají zřejmě velké sebevědomí ohledně vlastní strašidelnosti, ale tohodle by se prostě nikdo nikdy nelekl.
Když k tomu všemu přidám ještě pár otravných bugů, naprosto legendární repetetivnost (to se týká i lekacích scén) a nepříliš kvalitní optimalizaci, vychází mi hrozně líná slátanina. A to je fakt škoda. Nápad má hra výborný, atmosféru ze začátku slušnou a světlo zde vypadá krásně, jenže když je to nuda bez myšlenky, tak je to nuda bez myšlenky.
Víte, původně mě Pineview Drive nalákal na "přežívání v detailně propracovaném domě po dobu třiceti dní". Doufal jsem, že budu mít štěstí, a podaří se mi najít jeden z těch dobře ukrytých drahokamů někde na dně pytle, o kterých nikdo nic neví a že třeba objevím druhý Pathologic. Samozřejmě teď už vím, že můj nejoblíbenější virtuální zážitek má s tímhle máloco společného. Ano, Pineview Drive se skutečně odehrává během třiceti dní v opuštěném domě někde na pobřeží, zatímco máte pátrat po osudu vaší manželky, která zmizela před dvaceti lety. Během třiceti dní! Třiceti!! Před dvaceti lety! Dvaceti!! V jednom z nejškaredějších domů, které jsem kdy viděl! Jak "rozkrýváte" onu "záhadu", postupně vzpomínáte na to, jak se vaše žena děsila podivných přízraků a zvuků. A já se jí vůbec nedivím. Sám bych nechtěl žít v domě, kde na stěnách pořád visí creepy fotografie z 19. století a nad vstupem je umístěna hlava Belzebuba se zkříženýma mečema jen o pár desítek centimetrů níž. Člověk by řekl, že v roce 2014 by majitel mohl mít trochu soudnosti a jít alespoň kapku s dobou.
V této hře logika trpí a sténá. A zábava taky. Nechápejte mě špatně, nemám za to, že hra musí nutně být "zábavná", aby byla zajímavá, ale zde náplní všech vašich třiceti dní bude hledat klíče. Říkáte si, že by vám autoři mohli třeba podstrčit indicii, kde onen klíč najít? Kdeže! Proč si neprojít každej den všechny místnosti znova? Našli jste klíč? Bravo! Tak teďka najděte, do které klíčové dírky patří! Tohle ještě není taková otrava na začátku hry, kdy máte přístup jen do malé části sídla, nicméně jak můžete dojít dál a dál, z onoho běhání se stává martyrium. Přiznám se, že ke konci už jsem se díval i na let's play videa (což skoro nikdy nedělám), abych věděl, kde daný klíč najít, protože jinak bych zřejmě hledal doteď. A tohle vás čeká každý z těch třiceti dnů. Jeden by řekl, že by vám to mohlo být vynahrazeno alespoň stupňujícím se napětím při rozkrývání osudu vaší manželky, jenže to bychom asi chtěli moc. V osmadvacátém dni nejste o nic moudřejší, než v prvním. A když konečně dorazíte do cíle, vývojáři vás odbudou jedním z takových těch "střípky si poskládej sám" konců, což bych jim možná byl ochotnej sežrat, kdyby nějaký střípky byly. Lenost nad lenost, tohle.
Pineview Drive je jako Gone Home bez muziky a čtení. Navíc se vás neustále snaží vystrašit, nicméně málokdy to klapne, a když už, tak je to takovým tím způsobem, jakým vás mnohdy vyleká debilní kamarád, kterého jste neviděli a on vám zařve do ucha. Žádná psychologie tady v pozadí neběží, žádná nedostupná místa, o kterých byste si celou dobu říkali, co že v nich asi je, tu nejsou. Všechny místnosti si jsou podobné a je jich nesmyslně mnoho. Až na jednu výjimku se situace nijak nevyvíjí (přestane fungovat proud). Vždycky tak nějak tušíte, co se stane.
Ó a další bomba je tvrzení, že hra "pozná váš strach" a v závislosti na tom vám ubírá zdraví, což je nesmysl ze dvou důvodů. Dělá to údajně tak, že při nějaké "strašidelné události" sleduje, jak moc cuknete myší nebo jestli zastavíte atp. První důvod, proč je to blbost, je, že mnohdy se leknutí prostě nejde vyhnout (10 centimetrů před obličejem vám vyskočí přízrak), a tak přicházíte o život, ať chcete nebo ne. Druhý důvod je, že se do tohoto leknutí počítá i to, když se jen otočíte, abyste se rozhlídli po místnosti, zatímco ZAZVONÍ TELEFON (woo!) či SE OZVE "PST!" (aaa!). Autoři mají zřejmě velké sebevědomí ohledně vlastní strašidelnosti, ale tohodle by se prostě nikdo nikdy nelekl.
Když k tomu všemu přidám ještě pár otravných bugů, naprosto legendární repetetivnost (to se týká i lekacích scén) a nepříliš kvalitní optimalizaci, vychází mi hrozně líná slátanina. A to je fakt škoda. Nápad má hra výborný, atmosféru ze začátku slušnou a světlo zde vypadá krásně, jenže když je to nuda bez myšlenky, tak je to nuda bez myšlenky.
Pro: atmosféra na začátku, solidní nápad, osvětlení
Proti: extra stereotyp, céčkový horror, nesmysluplnost, stupidní příběh, špatná optimalizace...