,,Temnota mě provázej." Jak by řekl nekromancer z Warcraftu. Pokud si tohle Sareth během své cesty alespoň jednou neřekl, rozhodně má v sobě trochu krve Franty Nebojsy. Dark Messiah je totiž opravdu neskutečně temná hra, neboť za celou dobu hraní se budete dostávat do míst, které optimismem fakt moc nesrší. V podstatě téměř žádné místo není cítit bezpečím, ani počáteční město, obzvláště poté, co na něj zaútočila armáda nekromantů a nemrtvých, kteří ještě házejí přes zdi kostlivce. Takový tedy bude svět Temného mesiáše. Drsný, krutý a krapet halflajfovský.

Ne že by byl nějakej zádrhel v tom, že hra má na sobě kabát stejného stylu, jako Half-life, naopak jí to přidává k hratelnosti. Když už máme sci-finu, proč ne fantasy, že? A co víc, tady si dokonce vidíme na tělo, které umí vydávat nějaké zvuky a, světe div se, dokonce mluvit! Gordon, grow up already! Velice se mi líbilo, že hra vám ze Saretha ukáže jeho postavu, hlas a povahu, ale ne tvář. Důvodem toho je vaše fantazie. Vy sami si máte představit, jak by měl zrovna váš Sareth vypadat. A i když je to jen detail ve hře, přesto mi to přišlo sympaticky zajímavé. Dark Messiah je akční RPG, tudíž na soubojový systém je zde kladen velký důraz. Zjistil jsem, že nejhusťáčtější jsou prostě dýky. To, co s nimi Sareth předvadí je prostě boží. Bohužel například hra za čaroděje je hrozně obtížná a co je horší, někdy i otravná. Neustálé lektvaro-žrádlové doplňování many je přítomné i ve chvíli, kdy už se vám bude skrz nové schopnosti doplňovat sama. I přesto ale musím uznat, že efekty některých kouzel (ohnivá koule) jsou prostě nadmíru působivé. Samozřejmě lze kombinovat určité schopnosti z různých stromů, tedy si člověk může udělat bojového mága či vražedného lučištníka, což je jedině dobře, protože kdyby se hra omezovala pouze na jedno ze tří povolání, příliš by jí to neprospělo. Navíc vás hra přinutí použít opravdu snad téměř všechny své schopnosti, to vzhledem kvůli tomu, že vám předhazuje nejrůznější situace, které se občas klasicky po meči nebo po kouzlu řeší těžce.

Hlavní příběh je průměrný, nicméně si ho člověk užije i tak. Proroctví o mesiáši, který má svými činy zničit svět zní opravdu nadmíru zlověstně, to jsme mohli poznat už z intra, ale stejně všichni víme, že buď tím mesiášem budeme buď my, tudíž se nám naskytne možnost udělat s tím proroctvím pravý opak, anebo nějaký jiný týpek, ze kterého bude hlavní záporák. Výsledek nás samozřejmě nepřekvapí.

Co se týče ostatních postav, tak to jsou opravdu většinou jen turisté, co prochází kolem. Jedinou výjimkou je samozřejmě záporák nekromant Arantir, který vám svým chladným winter freshovým dechem bude sýpat na záda, Leanna, která si hraje na novou Alyx, ale je tak příšerně nudná a nezajímavá, že selhává ve všech směrech, tudíž když se jí něco stane, první myšlenka, která vám proběhne hlavou bude: ,,And not a single fuck was given that day." A konečně - je tady XANA! Rozhodně nejlepší postavou, která svým sexy hlasem a, přiznejme si, tělem vás doprovází skrz vaše dobrodružství. Hláškuje, uděluje rady, často vám dává najevo, jak hrozně je po vás nadržená a z mnoha věcí si dělá prču. I když je vlastně zlou postavou, tak měla na mou mysl takový vliv, že Dark Messiah se stal historicky první hrou v mém životě, kterou jsem nedohrál poprvé za čisté dobro. A to už jako musí být vliv!

V konečné fázi je třeba říct, že Dark Messiah je povedená a pamatovatelná hra, která disponuje hutnou temnou a děsivou atmosférou (kobky se zombíky nenávidím!), uspokojivým progressem a fajn nepřáteli. Škoda té velké absence nějakých lepších NPCček a děravosti příběhu, jinak by se to mohlo hrdě postavit i vedle toho Half-lifu!