Občas hledám adventury a hledám něco, co mě zaujme. Bez jakýchkoliv referencí zkouším The Wolf Among Us a krátce po začátku se dostávám do akce, což je pro mě příjemným sdělením, abych hrál dál. Hrál jsem dál a nemohl se od toho odtrhnout.

Jedná se o interaktivní adventuru, hodně se díváte, pořád čtete, občas klikáte. Pokud jde o stěžejní náplň hry, kterou jsou dialogy, je na vybrání jedné ze všech nabídnutých možností poměrně krátký čas. Ať už je krátký nebo ne, je tam a přiznám se, že asi dvakrát jsem nestihnul zvolit, tím pádem jsem byl zticha, což bylo taky rozhodnutí. Skvělé!! Sice nepovažuji v těchto situacích být ticho, ale hned se mi to začíná libít zase o něco víc, protože to na hráče vytváří jakýsi nátlak. Jelikož mě celá hra rychle pohltila, nátlak bylo přesně to, co mě do toho ještě víc vcuclo. Jsem šerif.. ta hlavní osoba, která vše řeší a vede. Ideální, tahle role mi vyhovuje..

V mém okolí jsou bytosti, se kterými vytvářím vztahy. Já a několik dalších lidí ve městě jsme pohádkové postavy přečarované (některé ne.. např. prase. Když má přítelkyně viděla mluvící prase, asi se trochu vyděsila. Zaslechl jsem nějaký komentář se slovy: ''Co to je? To je divný..'' -Ne, nebylo to dívný, bylo to fantastický. Našel se někdo, kdo na to neměl nebo se odmítal přečarovat, což obnášelo samozřejmě spoustu problémů, a to je ideální okořenění přiběhu.) do lidské podoby. Někdo je nepřítel, někdo je přítel a nekdo je dokonce ještě bližší. Ta nejbližší.. ta chce, abych se při vyšetřování a chytání padouchů choval poslušně a v klidu. To nejde. Tahle kolize se mi líbila, doopravdy jsem se totiž snažil zamýšlet, zda nebude lepší jít tou nejklidnější cestou. Tak, jak si přeje ta, které na mě záleží.. a mně na ní. Nešlo to. V situaci, kdy jednám s grázlem, ohrožuje mě a všechno narušuje, musím jednat adekvátně - tvrdě. A tak to podle mě bylo vymyšleno, aby docházelo ke střetům. A dobrým způsobem. Odtud se dostávám k bodu, že je v menu hry možnost sledovat i to, jak se ve všech situacích zachovala většina ostatních hráčů. Statistiky jsem nezkoumal, ale shledal je zajímavým nápadem a na první chvíli se mi líbily.

Během hraní jsem nechtěl zastavovat, pořád jsem myslel na to, co bude dál. A ve chvíli, kdy jsem došel ke konci, zanechalo to ve mně spokojené pocity. A samozřejmě taky ten wtf nádech jako impulz k zamyšlení. ''Jak to vlastně bylo?''

Po těchto pozitivních zážitcích jsem se rozhodl vyzkoušet od autorů i jiný titul, ale nevydržel jsem. Tohle mi prostě sedlo :) Akce, investigativní příběh.. oddechovka, proto žádný tvrdý přístup. Nečekal jsem něco neskutečnýho, ale dostal jsem hodně.

Snad se mi povede někoho do téhle hry dostat, stojí za to.