Z továren se žene nepřetržitý proud bojové techniky. Od nepřátelské základny se také žene obrněná záplava. Někde uprostřed se to setká a nastane peklo. Tanky střílejí, metají plazmu a oheň, vybuchují, utržené věže létají vzduchem, všechno bouchá, hoří, křachá a duní. Vyhraje hráč, který dokáže vyrobit víc, nebo své obrněnce technologicky vylepší. Obranné věže jsou jen dočasné řešení, bez podpory tanků jsou za chvíli rozstříleny.

Na mapě jsou důležité neobsazené budovy a o ně se hraje. Jen ony můžou poskytnout rozhodující výhodu v boji. K jejich získání a udržení vede jen jediná cesta, na kterou musí hráč přijít metodou pokus omyl, takže jej na začátku každé mise čekají spousty potupných proher, než konečně přijde na přesný postup. Akce počítače jsou naštěstí přesně naskriptované, takže ničím nepřekvapí. Dokolečka se bude snažit dobýt zabezpečenou budovu, kde jej snadno rozstřílí věže, i když by mohl zaútočit na úplně nechráněnou budovu kousek vedle. Přesto není vítězství snadné. Stačí pár minut zpoždění na startu, stačí přijít o pár důležitých tanků, promarnit letecký útok a prohra je tu. Obtížnost hry je skutečně přehnaná.

Nejvíc mi asi vadí to, že jednotky nezůstanou stát na dostřel. Označím jednotku, klepnu na nepřítele, jednotka se přiblíží na dostřel, ale nezůstane stát - pokračuje v jízdě, až dokud ji nepřítel nerozstřílí. Mise Texas a Slovensko mi přišly příšerné. Kdybych chtěl hrát taktickou strategii, tak si ji koupím a nemusím hrát State of War. Bojoví roboti se od sebe nedají rozeznat (s výjimkou těch červených) a v továrnách se nedá zjistit, jaký typ robota tam vyrábí. Voda na mapách se nehýbe, tanky se zasekávají v úzkých místech, kdy pak nezbyde, než na své vlastní tanky poslat pár triplerů.

Hra bezpochyby není dokonalá - zato je nehorázně zábavná. Dá se hrát pořád dokola, vylepšovat své skóre, zkoušet netradiční postupy a skvěle se přitom bavit.