Probudil jsem se pochcanej a rozsekanej na sračky v nějaký prdeli světa u popelnic, zbudili mě až hlasy nějakých týpku, jelikož jejich mluva byla, tak sprostá, že jsem jim nerozuměl ani slovo, nepochopil jsem ani co říkají a to bylo všude naprosto stejné po celé mojí cestě k zabití toho zmrda, co mi tohle všechno udělal.

Když jsem se dokázal postavit na nohy první, co mě napadlo, bylo zvednout ten urvanej roxor , co se povaloval na zemi, páč tahle část města rozhodně nepůsobila dojmem, že mi každy na koho narazím bude věšet květinky na krk. Stejně tak i rafinérka, vrakoviště, doky a železniční stanice, kam jsem se později dostal, nepůsobili lépe, špína, smrad, urousaný coury, prostě depka kam se podíváš.

Tak jsem šel... Abych vůbec přežil musel jsem sejmout hnedka prvního pobudu na kterýho jsem narazil a okrást ho o drobný, sice mě málem umlátil, ale hold jsem byl tvrdší. Tohle je totiž pořádnej oldschool a ty zmrdi, co jsem je potkal později a šli mi po krku, tak taky neskoncili nejlíp, někteří rozchodili i půlku zásobníku z Thopsona, nebo tři rány z brokády, ještě že jsem našel takový veci jako raketomet a gránátomet, bez toho bych to asi nedal a nejlepší věc, trojranná puška, pak to šlo jak po másle.

Sem tam mě zbrzdila jen nějaká překážka, když jsem musel najít baterii a nohodit generátor, aby se otevřeli dveře. Ale nic co by průměrnej grázl nedal. Sem tam jsem někoho mohl podmáznout, aby mi pomohl s těma šmejdama, ale za mí těžce nakradený prachy toho moc nevydržel a vzdechnul o blok dál(nebo ho rozmáčkl výtah).

V každým případě jsem dosáhl svého a teď jsem tu boss já.