Tak nevím, jestli jsem to celé pochopil správně. Nejsem zrovna natvrdlej a mám rád vyprávění v metaforách. Jenže tady jich bylo sakra moc. Vlastně každá věta byla metafora. Moc dlouho mi trvalo, než mě příběh vůbec dokázal alespoň trochu zaujmout. Celé je to až moc tajemné, nejasné a příliš dlouho trvá, než se objeví nějaká nitka příběhu, za kterou se můžete pomyslně vydat. Chvílema už mi vážně přišlo, že protagonista furt jen něco plácá, jen aby se budovala nesmyslně nekonečná atmosféra tajemna. Až to začala bejt otrava...
Hra neselhává jen v podání příběhu a atmosféry, ale i ve tvorbě strachu. Bobříka odvahy jsem od dohrání první Amnesie nepodstoupil, ale zatímco tam jsem byl schopen dát zhruba hoďku na jeden zátah, zde jsem se lekl asi...třikrát? Když náhle něco bouchlo do sluchátek a vše se začalo třást... Jak jsem se těšil na strach před prasolidma, na to, jak se budu muset schovávat, hledat cestu, nakukovat za roh. Houby. Viděl jsem je dvakrát? Třikrát? Hned jsem našel cestu kolem a nazdar. Žádná výzva, nic.
Hádanky? První Amnesia nebyla zrovna test pro uchazeče do Mensy, ale tady jsem řešil puzzly skoro omylem. Z velké části díky tomu, že hra je daleko větší koridor, než předchůdce.
I přes to všechno není Amnesia: A Machine for Pigs úplně špatná hra nebo propadák. Grafika je povedená, stejně jako hra světla a stínů, textury jsou rozhodně lepší, než předchozí díl. Jenomže jako celek je vše příliš ploché a strohé, v kontrastu s tím, jak rozrostlé jsou prostory a jednotlivé lokace (nebo spíš tunely). A příběh, který by mohl dodat alespoň trochu ztracené hloubky, je celý zahalený v mlze a sám jsem se v něm ztrácel.
I přesto, že jsem neočekával žádný zázrak, až tak velké zklamání jsem nečekal. Je tu cítit potenciál, ale nic víc. Hraní jsem si vlastně vůbec neužil, jen jsem čekal, kdy to teda začne, kdy to dostane obrysy, kdy budu řešit úkol, kdy se budu bát a zdrhat před něčím ve tmě. Nic z toho se nekonalo, a to - vzhledem k tomu, že se jedná o nástupce Amnesia: The Dark Descent - mě dost štve.
Hra neselhává jen v podání příběhu a atmosféry, ale i ve tvorbě strachu. Bobříka odvahy jsem od dohrání první Amnesie nepodstoupil, ale zatímco tam jsem byl schopen dát zhruba hoďku na jeden zátah, zde jsem se lekl asi...třikrát? Když náhle něco bouchlo do sluchátek a vše se začalo třást... Jak jsem se těšil na strach před prasolidma, na to, jak se budu muset schovávat, hledat cestu, nakukovat za roh. Houby. Viděl jsem je dvakrát? Třikrát? Hned jsem našel cestu kolem a nazdar. Žádná výzva, nic.
Hádanky? První Amnesia nebyla zrovna test pro uchazeče do Mensy, ale tady jsem řešil puzzly skoro omylem. Z velké části díky tomu, že hra je daleko větší koridor, než předchůdce.
I přes to všechno není Amnesia: A Machine for Pigs úplně špatná hra nebo propadák. Grafika je povedená, stejně jako hra světla a stínů, textury jsou rozhodně lepší, než předchozí díl. Jenomže jako celek je vše příliš ploché a strohé, v kontrastu s tím, jak rozrostlé jsou prostory a jednotlivé lokace (nebo spíš tunely). A příběh, který by mohl dodat alespoň trochu ztracené hloubky, je celý zahalený v mlze a sám jsem se v něm ztrácel.
I přesto, že jsem neočekával žádný zázrak, až tak velké zklamání jsem nečekal. Je tu cítit potenciál, ale nic víc. Hraní jsem si vlastně vůbec neužil, jen jsem čekal, kdy to teda začne, kdy to dostane obrysy, kdy budu řešit úkol, kdy se budu bát a zdrhat před něčím ve tmě. Nic z toho se nekonalo, a to - vzhledem k tomu, že se jedná o nástupce Amnesia: The Dark Descent - mě dost štve.
