Mokrý sen každého pařmena/pařmenky a fanouška/fanynky hororů Stephena Kinga. Jako kdyby to psal sám mistr hororu. Tedy skoro. Je to přecijen hra, navíc pojednávající jen o jedné hlavní postavě. Ne, že by King neuměl napsat knihu jen o jedné osobě (viz Geraldova hra), ale daleko více vynikají delší a komplikovanější příběhy, kde rozepisuje osobnosti a pocity více jednotlivých postav (Pod kupolí). Remedy nás vezmou do "západní" Nové Anglie (Oregon), která je trošku víc hornatá a taková... opuštěnější a depresivnější - přesto ve dne nádherná. Přostředí a jednotlivé lokace se podařilo autorům téměř okopírovat. S. King sám popisuje svou tvorbu jako vymazání hranic mezi fantazií a realitou, kdy i prostý nesmysl se může stát skutečností. Zlo tu představuje tma, světlo je dobré - nejstarší otřepané klišé, ale Remedy zkusili po vzoru Kinga, aby se obojí stalo více skutečným, téměř hmatatelným.
Tempo hry se zpočátku trochu nepříjemně houpe. Poměrně intenzivní příběhové pasáže střídají ty akční možná trochu hrubě, ale dynamika akce a způsob vypořádávání se s nepřáteli je originální, jednoduchý a zábavný - světlem vyhnat "tmu" a zaplátovat olovem. Funguje to dobře, až do konce hry mě to neomrzelo. Arzenál zbraní je ideálně obsáhlý (revolver, puška/brokovnice (dvouhlaveň nebo opakovačka), signální pistole a světlice s oslepovacím granátem), včetně arzenálu vašich pochodní na baterky (celkem 4 druhy, rozdělené podle intenzity světla a výdrže baterie). Psát o AI je tu trochu mimo mísu. Jste sám a nepřátel je vždy víc, jdou přímo po vás a jediné co je zdrží nebo zažene je světlo. Tady AI ani není potřeba, přesto jsou přestřelky výzvou. Trochu slabší je vytváření umělých situací na některých místech ve hře - nemáte světlo a na vás se hrnou haldy bručounů. Trocha cviku ale i z takových situací udělá zábavu. Nesnášel jsem souboje s obří stavební technikou, nakonec jsem si je zamiloval. V posledních dvou bonusových epizodách se tohle střídání zlepší, přestřekly jsou kratší ale častější. V poslední epizodě se kloubí vyprávění příběhu s akcí - doslova. Posvícením na plovoucí text (jakoby z knihy) "přivoláte" do světa/snu něco na pomoc, stejně jako můžete stejným způsobem přivolat různé vzpomínky.
Příběh hraje prim, rozdělení do šesti epizod se shrnutím té předchozí na začátku každé nové může někomu připadat zbytečné, vytvářelo ale příjemné pauzy na srovnání si toho, co vše se zatím odehrálo. Zápletka je promyšlená a má hloubku, balancuje mezi snem a realitou, do toho míchaná se zhmotněním některých lidských představ á la S. King (co Alan napíše, je skutečné, atd.). Ke konci příběh tak moc negraduje, jen se pomalu zvyšuje tempo a závěr základní hry dává dostatečné vysvětlení k celému příběhu (i když jsem to napoprvé ne zcela pobral x)). To pravé vyvrcholení přináší bonusové epizody (The Signal a The Writer). Tady už je to opravdu orgasmus a smekám klobouk před Remedy (a Samem Lakem) za jejich mistrovství. A ne, nepřeháním, pokud hru vyloženě nesnášíte anebo ji považujete za propadák, poslední dvě epizody si budete maximálně užívat.
Hra má velice silnou atmosféru, má poutavý a promyšlený příběh, má stylovou grafiku a design, má velmi dobrou akční složku, má originalitu (navzdory inspiraci)... Takhle vypadá dobře odvedená práce.
Tempo hry se zpočátku trochu nepříjemně houpe. Poměrně intenzivní příběhové pasáže střídají ty akční možná trochu hrubě, ale dynamika akce a způsob vypořádávání se s nepřáteli je originální, jednoduchý a zábavný - světlem vyhnat "tmu" a zaplátovat olovem. Funguje to dobře, až do konce hry mě to neomrzelo. Arzenál zbraní je ideálně obsáhlý (revolver, puška/brokovnice (dvouhlaveň nebo opakovačka), signální pistole a světlice s oslepovacím granátem), včetně arzenálu vašich pochodní na baterky (celkem 4 druhy, rozdělené podle intenzity světla a výdrže baterie). Psát o AI je tu trochu mimo mísu. Jste sám a nepřátel je vždy víc, jdou přímo po vás a jediné co je zdrží nebo zažene je světlo. Tady AI ani není potřeba, přesto jsou přestřelky výzvou. Trochu slabší je vytváření umělých situací na některých místech ve hře - nemáte světlo a na vás se hrnou haldy bručounů. Trocha cviku ale i z takových situací udělá zábavu. Nesnášel jsem souboje s obří stavební technikou, nakonec jsem si je zamiloval. V posledních dvou bonusových epizodách se tohle střídání zlepší, přestřekly jsou kratší ale častější. V poslední epizodě se kloubí vyprávění příběhu s akcí - doslova. Posvícením na plovoucí text (jakoby z knihy) "přivoláte" do světa/snu něco na pomoc, stejně jako můžete stejným způsobem přivolat různé vzpomínky.
Příběh hraje prim, rozdělení do šesti epizod se shrnutím té předchozí na začátku každé nové může někomu připadat zbytečné, vytvářelo ale příjemné pauzy na srovnání si toho, co vše se zatím odehrálo. Zápletka je promyšlená a má hloubku, balancuje mezi snem a realitou, do toho míchaná se zhmotněním některých lidských představ á la S. King (co Alan napíše, je skutečné, atd.). Ke konci příběh tak moc negraduje, jen se pomalu zvyšuje tempo a závěr základní hry dává dostatečné vysvětlení k celému příběhu (i když jsem to napoprvé ne zcela pobral x)). To pravé vyvrcholení přináší bonusové epizody (The Signal a The Writer). Tady už je to opravdu orgasmus a smekám klobouk před Remedy (a Samem Lakem) za jejich mistrovství. A ne, nepřeháním, pokud hru vyloženě nesnášíte anebo ji považujete za propadák, poslední dvě epizody si budete maximálně užívat.
Hra má velice silnou atmosféru, má poutavý a promyšlený příběh, má stylovou grafiku a design, má velmi dobrou akční složku, má originalitu (navzdory inspiraci)... Takhle vypadá dobře odvedená práce.
