Nejspíše je to tím, že jsem první díl hrál až po druhém, a to s velkým odstupem, ale dvojka pro mě bude vždy o malinko lepší, než její předchůdce. Zaprvé se mi Kačka z druhého dílu líbí víc a zadruhé má podle mě i lepší agentské vymoženosti, které se více využívají.

Přesto se jedná o velmi kvalitní počin a už intro se známou hudbou mě vtáhlo do děje. Ten je sice trochu zvláštní a srandovní, ale právě srandičky jsou hlavní devízou série, a tak o zábavu není nouze. Jsou to hlavně rozhovory důležitých i nedůležitých postav nebo různé dokumenty, vzkazy a kufříky, jejichž obsah je opravdu vtipný a bez kterých by NOLF nebyl takový, jaký je.

Ve většině FPS jsou mise jednotvárné a snadno se mi pletou, ale v NOLF je každá mise jedinečná a většinu si jich budu pamatovat ještě hodně dlouho. Asi nikde jinde jsem neoperoval v tolika dopravních prostředcích, jako je vlak (dokonce 2x), letadlo, loď či potopená loď (se žraloky a potápěči) a na tak zvláštních místech (orbitální stanice, hrad), jako zde. Game of the Year edition dokonce obsahuje ještě jednu bonusovou úroveň Rest and Relaxation, kde se ukáže, že agent nemá volno ani na dovolené.

Ještě musím zmínit pár negativních prvků, které mohly být určitě vyřešeny lépe. Vůbec jsem nepochopil, co ve hře měly znamenat tři ženský „The Elite Guard“, ale když přišlo na věc, s radostí jsem je zlikvidoval. Pak bylo zajímavé, když má Cate holé ruce, tak je v jakémkoli zrcadle vidět, že je pořád připravena k boji, což mi například v baru přišlo dost zvláštní. Vadila mi také ovladatelnost vozidel, ale jak tu již bylo zmíněno, skútr i motorka se zde nevyskytují v takové míře, aby to byl nějaký velký nedostatek.

Nejvyšší obtížnost, v češtině označena jako superšpión, mi dělala potíže jen u jednoho bosse (Volkov), jinak jsem s ní neměl větší trápení. Jelikož ji ale lze během hraní měnit, nebyl to vůbec žádný problém, a tak jestli si první NOLF ještě někdy zahraji, určitě znovu jako SuperSpy.