Tohle bude děsně nostalgická záležitost; víc než otázku 'je tohle dobrý?' bych pokládal otázku 'jak tě to může bavit, když tu máš 3d Deus Ex?' Tahle příšerně zavádějící kombo-řečnická sračko otázka (a tím spíš odpověď na ní) ale nakonec dost přesně vyjadřuje, jak vnímám Fallout 2.

Ono to není o tom, v roce 2008 najít odvahu to znova nainstalovat (? jo, po formátu .) a koukat na tu placatost, na ty fonty vypalující oči po všech těch Pray, F.E.A.R. HL2 či fakt, že už jsem 100x tuhle část v jeskyni přešel a že mě to už nenaplňuje; tenkrát jednoduše byla doba, kdy jsem se zavřel do toho světa a jal se hledat kód / přístup / správnou kombinaci pro Vault nebo elektrárnu, jal se vyklidit ten prostor od špíny z vesmíru v podpalubí tankeru, jal se uchácholovat slečnu Kitty, jal se uchopit nejlepší zbraň ve hře.

Stejně jako k mnohým věcem přistupujeme po nějakých dobách jinak, tak ta rezonance, kterou jsme tehdy z toho něcěho zažili, tam zůstane navždycky. Atmosféra? Jiná doba? Neodvážím se to hodnotit. Ale stejně tak jako vím, že závěrečná scéna se mohla rovnat orgasmu, tak vím, že ty tuny zelenýho fontu mě naplnily. A to je pro mě sakra dost, pro kluka, kterýmu v tý době mohl dát na kšiltovku podpis John Romero z jednoho ze svých Ferrari a Spectorovi se tou dobou válely doma dokumenty o konspiracích.