Do současnosti jsem měl dvakrát velmi krátce rozehráno, ale ani jednou se mi nepovedlo se do role Jensena dostat. Počáteční dojem, že v akci musím polootovat všechen ten garbage okolo, mi nedovolil jít dál. Čas od času jsem na to ovšem myslel a říkal si, že DE: HR má určitě své kvality. Na chvíli jsem snad i nenáviděl to sloučení fps s prvky rpg a pravděpodobně to nebylo ničím jiným, než mou herní náladou. Minulost teď nechme stranou, napotřetí to vychází a já otevírám dveře budoucnosti.
Pochopil jsem, že mám možnosti. Mohu si vybrat, zda dosáhnu cíle tichou nebo hlučnou cestou. A po těchto dvou cestách mohu tápat. Zpočátku jsem se snažil postupovat tvrdě - zkrátka běžet, skrýt se za roh nebo krabici a střílet. Nevěděl jsem, jaká bude odezva. Bohužel to v mém případě až tak nefungovalo, protože mi buď došla munice nebo mě zkrátka a jednoduše sejmuli. Arzenál byl dost omezený, nábojů málo. Copak ty zbraně, jsem přece na začátku, ale to ammo?! Začal jsem tedy uplatňovat to, čím zřejmě disponuji. Stealth! Najednou díky tichosti nemusím hrát sekvenci od posledního savu znovu a nedejbože ještě jednou znovu, navíc likviduji nepřátele z hlediska herního mechanismu nejlepším a nejefektivnějším způsobem! Tento takedown mi dá nejen nejvíc xp, ale dokonce i ušetřím to prokleté ammo, které nemusím vysypat na jednu jednotku, ale stačí jen přistupovat na věc chytře a jedním tlačítkem odstranit (a na chvíli se případně zase schovat) jakéhokoliv nepřítele. Hmm. Dalo by se namítat, ale cítím se realističtěji. Samozřejmě se to i prostřídalo, podle situace docházelo jak ke střelbě, tak k tajnostem.
K tajnostem? K těm také dochází, pokud se nám podaří hacknout počítače v kancelářich apod. Tedy pokud po nich chceme pobíhat a u každého stolu se zastavit. A né že by bylo hackování nějak obtížnější, ale líbí se mi, co se dá díky této možnosti dozvědět. Ten dojem ze hry se určitě jen zlepšil, když jsem si našel během důležité mise čas na to, abych si početl, jaké maily si zrovna přeposlali zaměstnanci firmy. S tou důležitou misí to myslím ironicky, ale nejsem žádný role player.
Co se týče prvního bosse, asi třikrát jsem umřel s pocitem, že nemám šanci. Tkvělo to celé v tom, že jsem různě pobíhal a snažíl se opětovat palbu. Mám se schovávat a pomalu a jistě střílet? Nějak to nejde. Tak teď vezmu ty barely a nahážu mu je na hlavu. Během chvilky od počátku souboje ten týpek chcípnul a z pocitu, že nemám šanci a dělám něco špatně vzešel náhle neskutečný až trapný ownage bez jediného škrábance. Jako další nezapomenutelnou situaci musím zmínit vendora u nějakého vchodu, který nabízel zbraně. Konečně jsem si mohl pořídit tu proklatou kuši.. Co se stalo je to, že mi hra říká, že nemám dostatek místa, takže bude předmět hozen na zem. Na zemi se skutečně neobjevil a ani loading jako nejvyšší odvolání nepomohlo, protože na starém savu už byl slot místo zbraně u vendora prázdný. Divné.
Jak postupuji dále, můj arzenál se rozrůstá, ale stále je jeden problém. Inventář. Celá tahle věc mě nutila se zaobírat tím, kolik zbraní a všeho možného s sebou mám mít. Přitom jedna střela z granátometu je totální rozprášení snad čehokoliv, jedna střela elektrickýho výboje, alespoň do doby, kdy jsem musel střílet a nebylo už čím jiným, je taky one shot. Proč mám přemýšlet nad výběrem zbraní, aby se mi tam vešlo pár nějakých plechovek, stejně je pro mě momentálně nejjistější používat takedowny a občas z poza rohu rozdávat head shoty obyčejným revolverem. K tomuto došlo mé hraní.
Nejprve trochu těžší situace, poté naprosto jednoduchá záležitost.
DE: HR hodnotím pozitivně. Příběh mě zajímal, gameplay mě bavil, možnosti mi připadaly zajímavé. Můžeme prolézat městem, chodbami, je možnost hackovat bezpečnostní systémy a přenastavit obranné prvky na svou stranu. Lze vylepšovat svou postavu napříč stylu, kterým je libo hrát.
Bavilo mě to :)
Pochopil jsem, že mám možnosti. Mohu si vybrat, zda dosáhnu cíle tichou nebo hlučnou cestou. A po těchto dvou cestách mohu tápat. Zpočátku jsem se snažil postupovat tvrdě - zkrátka běžet, skrýt se za roh nebo krabici a střílet. Nevěděl jsem, jaká bude odezva. Bohužel to v mém případě až tak nefungovalo, protože mi buď došla munice nebo mě zkrátka a jednoduše sejmuli. Arzenál byl dost omezený, nábojů málo. Copak ty zbraně, jsem přece na začátku, ale to ammo?! Začal jsem tedy uplatňovat to, čím zřejmě disponuji. Stealth! Najednou díky tichosti nemusím hrát sekvenci od posledního savu znovu a nedejbože ještě jednou znovu, navíc likviduji nepřátele z hlediska herního mechanismu nejlepším a nejefektivnějším způsobem! Tento takedown mi dá nejen nejvíc xp, ale dokonce i ušetřím to prokleté ammo, které nemusím vysypat na jednu jednotku, ale stačí jen přistupovat na věc chytře a jedním tlačítkem odstranit (a na chvíli se případně zase schovat) jakéhokoliv nepřítele. Hmm. Dalo by se namítat, ale cítím se realističtěji. Samozřejmě se to i prostřídalo, podle situace docházelo jak ke střelbě, tak k tajnostem.
K tajnostem? K těm také dochází, pokud se nám podaří hacknout počítače v kancelářich apod. Tedy pokud po nich chceme pobíhat a u každého stolu se zastavit. A né že by bylo hackování nějak obtížnější, ale líbí se mi, co se dá díky této možnosti dozvědět. Ten dojem ze hry se určitě jen zlepšil, když jsem si našel během důležité mise čas na to, abych si početl, jaké maily si zrovna přeposlali zaměstnanci firmy. S tou důležitou misí to myslím ironicky, ale nejsem žádný role player.
Co se týče prvního bosse, asi třikrát jsem umřel s pocitem, že nemám šanci. Tkvělo to celé v tom, že jsem různě pobíhal a snažíl se opětovat palbu. Mám se schovávat a pomalu a jistě střílet? Nějak to nejde. Tak teď vezmu ty barely a nahážu mu je na hlavu. Během chvilky od počátku souboje ten týpek chcípnul a z pocitu, že nemám šanci a dělám něco špatně vzešel náhle neskutečný až trapný ownage bez jediného škrábance. Jako další nezapomenutelnou situaci musím zmínit vendora u nějakého vchodu, který nabízel zbraně. Konečně jsem si mohl pořídit tu proklatou kuši.. Co se stalo je to, že mi hra říká, že nemám dostatek místa, takže bude předmět hozen na zem. Na zemi se skutečně neobjevil a ani loading jako nejvyšší odvolání nepomohlo, protože na starém savu už byl slot místo zbraně u vendora prázdný. Divné.
Jak postupuji dále, můj arzenál se rozrůstá, ale stále je jeden problém. Inventář. Celá tahle věc mě nutila se zaobírat tím, kolik zbraní a všeho možného s sebou mám mít. Přitom jedna střela z granátometu je totální rozprášení snad čehokoliv, jedna střela elektrickýho výboje, alespoň do doby, kdy jsem musel střílet a nebylo už čím jiným, je taky one shot. Proč mám přemýšlet nad výběrem zbraní, aby se mi tam vešlo pár nějakých plechovek, stejně je pro mě momentálně nejjistější používat takedowny a občas z poza rohu rozdávat head shoty obyčejným revolverem. K tomuto došlo mé hraní.
Nejprve trochu těžší situace, poté naprosto jednoduchá záležitost.
DE: HR hodnotím pozitivně. Příběh mě zajímal, gameplay mě bavil, možnosti mi připadaly zajímavé. Můžeme prolézat městem, chodbami, je možnost hackovat bezpečnostní systémy a přenastavit obranné prvky na svou stranu. Lze vylepšovat svou postavu napříč stylu, kterým je libo hrát.
Bavilo mě to :)
Cyberpunk 2077