Oprocentovat Mafii II je docela problém, rozhodně jsem z ní ale radostí první Máj neslavil. Po nějakých nemastných neslaných událostech jsem dříve odložil hru na neurčito, přičemž po rozmlsání nejrůznějšími kurewskými nátěry a nářezy nějak nemám šmak se k dílu vrátit. Rámcově ale pořád nějak věřím tomu, že bych ji mohl k určité spokojenosti dohrát.

Jde hlavně o to, že graficky a designérsky je precizní a dobrá, příběh, figury a prvek mafiánství obecně však postrádá vůni, koule, charisma a - Martina Scorseseho? Uznávám a vyhledávám Vávru jako kritika, jako pyskatou osobnost, docela i jako vývojáře a jsem relativně zvědavý, jak si utržený z řetězů velikého a zlého vydavatele(TM) povede s tím veselým husitským matrůškem, ale tenhle výsledek se mu přece nemůže líbit.

Jakožto opakovaný previewer hry na českých internetech:) jsem byl do nějaké míry insidersky informován o jasném odkládání hry, o tom, co všechno je x časových jednotek od "oficiálního" vydání špatně a čí je to zaručeně vina, takže jsem s jistou průsernatostí počítal (hra se jak známo odkládala tak dlouho, že jsem se do té doby zcela přestal o hraní zajímat). Takhle blbý dialogy a nesympatický hlavní postavy mě ale šokly.

Hlavní hrdina je vlastně takový postpubertální gaunerek, věnující se kriminalitě nejhrubšího zrna, protože doma v baráku není co žrát, přičemž jeho "upe nej kámoš" snad hubu nikdy nezavře, kdy mě při vykládání "vtipných" historek o buchtách tuze scházela klávesa, která by daného kamaráda vystřelila z auta nejlépe až do jezera Erie. Hodně bídné je i to intermezzo v chládku, které spočívá v úsměvném kopírování Shawshanku a valení různých Irů, kteří tam byli vstrčeni nejspíš proto, že byli děsně vostrý v Casinu. Celkově autorům nelze upřít lásku a inspiraci v žánru, ale jestli jsem se u hry v poslední době někdy cítil trapně, tak to bylo bohužel u Mafie. Chápu, že záměrem tvůrců bylo asi vytvořit rámcově něco jako Goodfellas minus pár let, jenže ne každý režíruje jako Scorsese a už vůbec ne každý může charismaticky fuckovat jako Joe Pesci.

Moje psaní a v něm jasně promítnuté zklamání, myslím, nemá nic společného s očekáváním totálních miráklů po zázračné (?!) a hodně nadčasové Mafii 1 (která mě velmi bavila, ale nikdy jsem si ji skutečně nezamiloval). Z dosud odehraného vidím největší rozdíl mezi M1 a M2 v morálce a vážnosti. A sice tam, kde M1 působila realisticky, vážně a nebyla (zbytečně) ukillovaná a krvavá (hodně dlouho mě třeba ale mrzelo, že se celá rodinka nade mnou slezla zrovna ve chvíli, kdy jsem z nějakého panáka ve jménu nějakého questu vytřískával poslední zuby), tam M2 vypadá zbytečně násilně a hlavně nemafiánsky a směšně. (To platí i o scéně ve skladech, kde si hráč může KOUPIT nějaký flek ve famiglii - wtf) Myslím, že když se hra tváří takhle vážně, a má-li v Česku takovou pozici, jakou Mafia u široké novinářsko-hráčské obce má, tak je celkem PROBLÉM, když pak ingame odděláte několik policajtů jen kvůli prosté vloupačce.

Je v pohodě, a vypadá to k pominutí dobře, že se hra snaží být rozmáchlá od WW2 přes 40s a 50s, že si v ní káry, počasí a roční období podávají dveře. Že se konečně v nějaké gamese můžu opravdu dobře oblíknout atd. V důležitých prvcích ale u mě selhává.

Většinu her ohodnocených 60% a níže jsem nikdy nedohrál, pokud ty hry nebyly nějak vyloženě špatné, tj. bez naděje na drastické budoucí zlepšení, tkvící např. v naprosto pojebaném gameplayi či zmršených mechanismech, nechci je do budoucna hodnotit, protože mi to přijde k devs takové lehce šejdrem a košer. To je i případ Mafie II, kde zrovna věřím tomu, že většina kritizovaných jevů by se třeba zlepšila. Ověřovat si to v dohledné době nicméně nehodlám.