Knížky jsem nečetl a herní značku Witcher jsem tak nějak ignoroval. Až po nějakých pěti letech od vydání jsem se rozhodl, že dám šedovlasému vlkovi šanci. Stejnou, jakou jsem dal před pár měsíci sérii Dragon Age.
Witcher ze začátku chytne příběhem, prostředím a několika stěžejními postavami, které hrají úlohu v rozhodovacím režimu v podstatě hned od první kapitoly. Systém ovládání, inventáře, vylepšování postavy či míchání elixírů je snadno pochopitelný. A to i proto, že Enhanced Edition je kompletně lokalizována a po delší době (snad od Mafie 2) jsem hrál hru s českým dabingem. U hlavních postav je dabing víceméně povedený, u vedlejších mi to místy připadalo, že to dabovali uklízečky nebo údržbáři daného studia.
V průběhu hraní a s přibývajícími hodinami toulání se okolím Wyzimy a Wizimou samotnou se však dostaví známky stereotypu, který ve hře reprezentují dvě věci - opakující se design prostředí (například krypty nebo interiéry domů jako přes kopírák) a nějakých deset prototypů lidí, kteří se v celém zaklínačském světě opakují. Naštěstí většina příběhových i vedlejších questů je zajímavá a spolu se soutěživým sbíráním erotických karet nebo pokerovými a pěstními souboji tvoří dostatečně silný atribut hry, který vyrovnává zmíněné slabé stránky.
Když jsem se navíc dočetl, co vše řeší Enhanced verze, byl jsem rád, že jsem u Zaklínače nestrávil další hodiny nad dlouhými loadingy (zkrácení nahrávání lokací až o 80% oproti původní verzi) a že jich tady je požehnaně. Nemůžu posoudit, jak se liší úpravy dialogů oproti původní verzi, ale žádné mě nijak neiiritovaly a většina (převážně Geraltových) mě i příjemně bavila. Designově je znát, že už od vydání hry uběhl nějaký ten pátek a ne všechny lokace mě stoprocentně bavily (např. pole nebo bažiny). Stejně tak je zajímavé, že skoro pořád prší, ale chápu, že potřebné atmosféře nepřidá nic více, než právě pořádný slejvák.
Nakonec bych zmínil postavy. Nejvíce jsem si v průběhu oblíbil Shani ,ikdyž Alvina jsem ze zřejmých důvodů svěřil nakonec Triss a od druhého setkání ve Wyzimě pak také Triss. Také jsem rád chodil pro úkoly a alchymistické rady k podívínskému Kalksteinovi a v druhé půlce příběhu přibyly vtipné rozhovory i s písničkářem Marigoldem.
Zaklínač je dalším kvalitním zástupce žánru RPG, který nabízí propracovaný příběh a spoustu hodin zábavy, ikdyž se lehčí stereotyp dostaví poměrně brzy. S druhým dílem tak nebudu dlouho otálet.
Witcher ze začátku chytne příběhem, prostředím a několika stěžejními postavami, které hrají úlohu v rozhodovacím režimu v podstatě hned od první kapitoly. Systém ovládání, inventáře, vylepšování postavy či míchání elixírů je snadno pochopitelný. A to i proto, že Enhanced Edition je kompletně lokalizována a po delší době (snad od Mafie 2) jsem hrál hru s českým dabingem. U hlavních postav je dabing víceméně povedený, u vedlejších mi to místy připadalo, že to dabovali uklízečky nebo údržbáři daného studia.
V průběhu hraní a s přibývajícími hodinami toulání se okolím Wyzimy a Wizimou samotnou se však dostaví známky stereotypu, který ve hře reprezentují dvě věci - opakující se design prostředí (například krypty nebo interiéry domů jako přes kopírák) a nějakých deset prototypů lidí, kteří se v celém zaklínačském světě opakují. Naštěstí většina příběhových i vedlejších questů je zajímavá a spolu se soutěživým sbíráním erotických karet nebo pokerovými a pěstními souboji tvoří dostatečně silný atribut hry, který vyrovnává zmíněné slabé stránky.
Když jsem se navíc dočetl, co vše řeší Enhanced verze, byl jsem rád, že jsem u Zaklínače nestrávil další hodiny nad dlouhými loadingy (zkrácení nahrávání lokací až o 80% oproti původní verzi) a že jich tady je požehnaně. Nemůžu posoudit, jak se liší úpravy dialogů oproti původní verzi, ale žádné mě nijak neiiritovaly a většina (převážně Geraltových) mě i příjemně bavila. Designově je znát, že už od vydání hry uběhl nějaký ten pátek a ne všechny lokace mě stoprocentně bavily (např. pole nebo bažiny). Stejně tak je zajímavé, že skoro pořád prší, ale chápu, že potřebné atmosféře nepřidá nic více, než právě pořádný slejvák.
Nakonec bych zmínil postavy. Nejvíce jsem si v průběhu oblíbil Shani ,ikdyž Alvina jsem ze zřejmých důvodů svěřil nakonec Triss a od druhého setkání ve Wyzimě pak také Triss. Také jsem rád chodil pro úkoly a alchymistické rady k podívínskému Kalksteinovi a v druhé půlce příběhu přibyly vtipné rozhovory i s písničkářem Marigoldem.
Zaklínač je dalším kvalitním zástupce žánru RPG, který nabízí propracovaný příběh a spoustu hodin zábavy, ikdyž se lehčí stereotyp dostaví poměrně brzy. S druhým dílem tak nebudu dlouho otálet.
Assassin's Creed IV: Black Flag - Aveline
Pro: příběh, Geraltovy dialogy, prostředí Wyzimy, zajímavé questy, lokalizace, Triss
Proti: designový stereotyp, méně zajímavé lokace ke konci, grafické a technické nedostatky (mimika, animace cut-scén, některé souboje)