Po dlouhé době jsem opět rozehrál mojí oblíbenou Rezidenci Zla obývanou Nemesis. Je to pro mě podobné jako skvělý film nebo skvělá knížka, pokaždé jí stále musím hltat dokola. Hra se mi do duše zapsala jako nejlepší atmosférická adventura se sympatickou hlavní hrdinkou a nejpekelnějším nepřítelem jaký kdy byl: projekt Nemesis.

Příběh je pro mě nesmírně poutavý, který ještě umocňuje skvělá atmosféra zdevastovaného Racoon City a hlavně okolních paranoidních zvuků. Do Jill jsem se nesmírně vcítil a dělal vše proto, aby jí bylo co nejméně ublíženo a boje vyvázla bez škrábnutí. Dobrá začneme úvodním intrem, kde je fakt vidět dobrá práce v animacích. Chvílemi mi přišlo, jako kdybych sledoval nějaký skvělý hororový animák, který zrovna nabírá na rychlosti. Po intru započala scéna ve skladu a rozhovor s Dariem, který je naprosto přesný příklad člověka, který prochází psychickou a fyzickou bezmocí. Zombiemi sužovaná budova, cena vlastního života, nechuť k sežrání zaživa a zjištění, že dcera je možná po smrti není, ale později ji uvidíte umírat...ani se nedivím, že se uzavřel před světem do kontejneru. Jenže Jill taková není, je statečná a záchrana ostatních je pro ni jako ta její vlastní. Tak tedy vyrážíme hledat přeživší.

Co jako první musím zmínit je level design. Vůbec není chudý ba naopak, v každé místnosti naleznete hromadu věcí, který s hrou nemají nic společného, ale poukazují na to, že nedávno zde byl ještě normální život. Hrnky od kafe v kancelářích, tabule s hledanými na policejní stanici, v restauracích hezky prostřeno. Líbilo se mi to, je zde vidět, že si zde někdo opravdu vyhrál. Osobně mě nejvíc se líbila lokace v tom starém domě se zvonicí, tedy až na pavouky. Další věc, kterou vyvyšuji je interakce s prostředím. Například při jednom boji můžete střelbou shodit lampu do kaluže, která následně může nepřítele zelektrizovat. S interakcí souvisí hádanky a hlavolamy. Byly, jsou a budou zábavné. Hledání krystalů pro otevření City Hall, nastavování hodin pomocí kamenů, skládání hudby ve zvonkohře. I když jediný hlavolam, který mě doslova sral byl ten se vzorkem vody, tam byla po chvíli fakt frustrace ze zdlouhavého posouvání řádků.

Frustrace ovšem může nastat i z jiných věcí, například když přeběhnete dlouhou lokaci plnou zombíků, drainů nebo psů, dojdete ke dveřím, načež zjistíte, že nemáte (později se může stát, že jste zapomněli) klíč. Chvíli na dveře blbě čumíte, ale poté si uvědomíte anebo přečtete v poznámkách, že jste kolem něj prošli v místnosti na míle daleko. A tak vám nezbývá nic jiného než další frustrovaná cesta zpět. S tímto také zmíním, že pro začínající hráče může být problém s hledáním určitých předmětů, ano ty zas*aná tramvaj myslím přesně tebe. Zde pro nalezení určitého předmětu musíte nalézt třeba tři další a ty použít na různých lokacích. Každopádně si po tomhle dlouze oddychnete a je to možná největší zádrhel ve hře. Takže nováčci, pořádně obalit nervy a důkladně číst nalezené poznámky.

Nyní monstra. Klasické zombie, o něco rychlejší než ve dvojce, o menších skupinkách otravné, o větších nebezpečné a autoritativní. V 80% případech pouze proběhnete nebo jestli vás baví zabíjení a už máte v Mercenaries odemknutou neomezenou munici jistě bude novou zábavou rozstřílení hromady zombáků na maděru. Ovšem vyhněte se střelbě do větší skupiny zombáků pouze s ručnicí bez cesty útěku. To se pak radši střelte do hlavy, páč je to rychlejší a bezbolestná smrt. Dále Drain Deimos a Brain Suckers. V životě jsem neviděl nic odpornější a v životě jsem nic nestřílel brokovnicí radši než tyhle slizký parchanty. Ve většině gameplayů co jsem viděl je hráči oběhli, ale mě nic nepotěšilo víc, než do jejich zmutovaných střel vyslat dávku broků a sledovat jak mají poslední tiky ve své vlastní zelené krvi. Pavouci, noční můra pokud nemáte při ruce modrou kytku, jejich jed je totiž prudce jedovatý a takto vážně nechcete zdechnout. Ovšem ve hře se moc díky bohu nevyskytují. Nyní hunteři neboli žáby jak jim říkám já. Jejich útok je silný ovšem jejich reakce nic moc rychle. Jenže je tu ale, a to takové, že pokud máte jiný stav řivota než fine, zemřete na jednu ránu, proto je nejlepší je odprásknout z dálky nebo útéct. A nakonec Nemesis, moje druhá nej postava z RE a celkově nejoblíbenější herní boss. Bylo mi líto ho zabíjet (vlastně omračovat), ale v hard modu vám dropuje doslova poklady. Jeho postava je dobře vymyšlená. Prostě ve zkratce projekt Nemesis je stvůra, která má vyhubit všechny členy S.T.A.R.S a neustat dokud nebudou mrtví. Naneštěstí Jill je/byla členkou, takže vám Nemesis po celou hru nedá pokoj. Hlavně největší mínus je, že jediný Nemesis si umí otevřít dveře, tutíž při náhodném setkání zvolíte útek, utečete o obrazovku dál, když v tu náhle se ozve Nemesis music a o kameru dál BĚŽÍ ZA VÁMI! to máte sakra nahnáno. Většinou to ale vzdá ;)

Jako poslední zmíním zbraně a předměty. Nedostatek střeliva = psychická porucha → potulování se po zombie světě s nožíkem není příjemné. Postupem času se ale naučíte šetřit a co víc, munici si můžete vyrobit. K tomu vám stačí reloading tool a střelný prach typu A a B. Výborný prvek ve hře, kombinacemi prachu si můžete vytvořit nejen kulky do ručnice a brokovnice, ale také i určité typy granátů do launcheru. Já měl nejvíce v oblibě ty kyselinové (C + B), dodnes si pamatuji kombinace jednotlivých prachů. S tímto úzce souvisí i léčení pomocí bylin, správné kombinace vám totiž můžou zachránit život. Jste otrávení a sprej ani zelená kytka vás nechtějí vyléčit? Co zkusit přihodit modrou? A hle, on v tom je nápad. Pochvalný nápad, velmi dobře. Zbraně nic extra, pokud ovšem nepočítáte raketomet, velmi učinný na Nemesis, dvě rány k vítězství (na chapadlatého čtyři). V HARD save pomocí inkoustových pásků, inu proč ne? Hráč aspoň musí uvažovat kde uložit a kde je to zbytečné :) Nápadů je zde hodně a za to si vývojáři zaslouží mou poklonu.

Co víc dodat? RE3 je skvělá hra ve všech ohledech a milerád se k ní budu vracet a v MHD poslouchat boží atmosférický soundtrack.