V původním Dead Island jsem (dle steamu) strávil osmatřicet hodin. Zde, v jeho příběhovém pokračovateli s podtitulem Riptide, nás vítr zavanul o kousek dál, do jiného turistického ráje, na ostrov Palanai, s hlavním městem Henderson, ale co se délky pobytu týče, je to podobné - v této lákavé destinaci jsem (opět podle steamu) spočinul na pětatřicet hodin. A že bych je považoval za ztrátu času se rozhodně říct nedá. Ve všem se toto prázdninové snění George Romera vyrovná svému předchůdci a v mnohém jej i převyšuje. Příběhově navazujeme téměř hned na události na ostrově Banoi, kdy jsme byli zachráněni a odvezení na vojenskou loď. Že se něco opět podělalo, zjišťujeme velmi rychle a že naše záchrana nebyla zcela nezištná, budeme poodhalovat během celé hry. Zpočátku jste vrženi na pláže ostrova a jeho okolí, kde se seznamujete s dalšími přeživšími, aby jste cestou potkávali další - než se doberete závěru v městských ulicích Hendersonu, tak to trochu trvá a čas je potřeba nějak zabít.

Hra nabízí rozehrávku dalšího masakru za úplně novou postavu nebo od patnácté úrovně za starou čtveřici (umožňuje pokračovat v uložené pozici z DI). Této možnosti jsem využil a z levelu 46 jsem ze Sama B. udělal ultimátního killa nigga motha fucka se slabostí pro chladné zbraně s elektrikářskou úpravou a velmi účinnou novinkou v podobě min. Z počátku to bylo takové to domácí šolíchání a dalo hodně námahy než jsem nějakého zomboše skolil. Tak jako v DI se postupně dostáváte k lepším a sofistikovanějším nástrojům a v pozdějších fázích dojde i na střelné zbraně a oblíbenou brokovnici "šok". Po dosažení maximální hranice (levelu 70) jsem doslova rozkládal živé mrtvé na 3D puzzle pomocí perlíku "Kouzelná hůlka", jenž po zásahu způsoboval odtržení končetin, přičemž zbylé torzo bylo posláno do dálek v režimu homerun.

Krom stejného (povedeného) soubojového systému, úprav zbraní z nalezených návodů a obdobné skladbě úkolů pro přeživší, se ve hře nově objevuje tzv. bezpečné místo, které je nutné střežit a v jistých fázích hry i ubránit před hordami nepřátel. To je možné za pomocí vlastní šikovnosti, již zmíněných min, pletivu s elektřinou, potlesku rotačních kulometů a hlavně za pomoci jiných členů tábora, které je nutné levelovat za speciální nalezené předměty. Další novinkou je zmenšení hrací mapy - nutno podotknout, že ku prospěchu věci, hráče ale i tak čeká velké množství cestování. Buď za volantem známého automobilu nebo člunů, jež přitahují nové zrůdičky "Utopence". Mimo nich se nově v bestiáři objevují i speciálové Wrestler, Grenadier nebo Screamer. Další pro mne povedenou novinkou je, že od začátku až po konec cestujete i s jinými přeživšími, kteří se chtějí dostat z ostrova. Tím je postupu hrou dodávána jistá dávka filmovosti, uvěřitelnosti a přidává to na atmosféře, že jako nezáleží jen na mně, abych se zachránil. Bavilo mě také vyhledávat minibosse a v lokacích různě nacházet poházené předměty.

Teď z druhé strany soudky, tedy naopak to, co nebavilo a nelíbilo se. Už by si na to plantážníci mohli dávat pozor - chyby technického rázu jako jsou kolize s texturami, občasné poklesy FPS, pády do systému a při rychlé reakci doskakování předmětů a zombíků. Z herního hlediska jde o malinko useknutý konec, nevýrazná nová postava, unavující a zbytečně dlouhé přechody hlavně v Hendersonu a jedna mega výtka - téměř žádná výzva. Sic nevím na jakou obtížnost jsem hrál, ale hráč se nemusí bát smrti, ani že zdlouhavě bude muset hrát celou pasáž znovu, když si někde blbě uprdne. Stačí trochu peněz a za 5-7s jste zpět, jen o kousek jinde, než před smrtí, což je největší fail hry.