Pár měsíců mi to trvalo, ale přeci jenom jsem tuhle skvělou hru dohrál. Prostředí dalekého vesmíru po nešťastném přistání. Nikdo se nehlásí. Všude akorát nepořádek. Co se tady vlastně stalo? Kdyby místo nekromorphů jsem nasázeli vetřelce, vůbec bych se nedivil. Hra vypadá strašidelně. A taky je.

Jenom je potřeba si to dát hned od začátku na těžkou obtížnost. Pak se teprve dostaví stěžejní bod všech survival hororů. Málo nábojů. Strach ze smrti. Strach z dalšího postupu. Hra jinak sama o sobě není až zas tak strašidelná. Brzy si zvyknete, že monstra na vás můžou skočit odkudkoli. A jako že jsou to monstra pěkně rozmanitá. Pěkně se dají všechna rozporcovat. Údy mají všechna.

Na každý druh i prý platí jiný druh zbraní a taktiky. To mě ale minulo, protože jsem se jako správný drsňák rozhodl hru projít pouze ze základní řezačkou. Bez stáze bych byl v řiti. Střílet totiž do chumlu malých zmetků řezačkou totiž není moc úsporné, ale věrní pomocníci stáze, různé výbušné sudy a jim podobné mi odvedli velkou službu.

Ve hře je taky pár logických hádanek, které jsou akorát tak těžké aby nerušily. Dost se mi líbilo nemožnost bloudění díky tlačítku B. Nemožnost zastavit si hru použitím inventáře taky docela prospěla atmosféře. Tak dobře, chvilku jsem si zvykal na neprakticky položenou pohledovou kameru. Ovládání trochu těžkopádnější. Jak jinak, když Isaac není žádný mariňák, ale jenom další freemenovskej typ.

Hlavně, že je to maso. A to pořádný. Autoři si s tím zvrhle vyhráli. Občas jsem se nechal schválně zabít abych viděl, jak mě tenhle druh zrovna naporcuje. Všude mrtvoly, krev a maso. Hlavní je, že se v té záplavě masa ukrývá dost zábavná hra. I když mi občas strach bránil jít dál. To ale od tohohle žánru očekávám. A taky je to docela dlouhé. U mě 18 hodin čistého času a hrdina neřekl jediné slovo.