Moje první dojmy jsou vcelku positivní! Jsem nadšená z grafiky, atmosféry i magické hudby, kterou jsem si díky tomuto pokračování připomněla z předešlých dílů. Nostalgie, hra vypadá prostě krásně.. Samozřejmě nás čekají ještě další "4 knihy", aby nám ucelily a zodpověděly všechny, nebo většinu našich otázek a proto jsem se rozhodla ještě nekritizovat a nebědovat (možná si to nechám na později). Jinak bych se byla bývala rozčilovala, že otázek ještě trochu přibylo :-) Ponechme tedy známého bývalého přítele Rezu, politické harašení v mega technickém světě budoucna, rodinu a blízké Zoe a dejme příběhu šanci, nechť se pořádně rozjede v příštích dílech.

Líbil se mi velmi začátek hry.. Úplně mě vtáhla do děje.. Co mi však maličko vrtá hlavou je rozhodování se v odpovědích. Na jednu stranu je to dobrý nápad a hru to oživí. Říkala jsem si, jakýpak to asi bude mít důsledek, ta má volba.. Na tu druhou si však má člověk chuť kousat nehty, když mu zabliká varování, že si tohle bude daná osoba pamatovat, a že rovnováha se tímto vychýlila (či co se to vlastně stalo!). Skoro jsem měla pocit, že ať jsem vybrala cokoli, budu zato v budoucnu pykat. Ano, za rozhodování se občas musí nést důsledky, ale proč by mělo být některé rozhodnutí TAK důležité se mi tedy vůbec nezdálo. Obejmout Rezu-nehádat se./Neobejmout Rezu.. To přece nic neznamená.. Může to naše Zoe klidně hrát a předstírat to.. Naopak jsem zase jiné rozhodnutí vůbec nepochopila a obě odpovědi (někdy i více odpovědí) mi připadali nanejvýš podobné.. Mám strach nechci do toho jít../Nemám na to sílu, ani moc.. Nechci do toho jít.Nebo také v souboji se svým pravým já: Jsi mou součástí, budu taková jaká dřív/Jsi mou součástí, uvidíme..

Líbilo se mi objevovat město, ale bohužel v první knize nás tedy moc objevovat nenechali. Hráč si naivně myslí, že si pak vše projde, ale pak když prostě splní úkol je konec. Proč by neměl možnost se jen tak projít nebo zajít do baru..? Ano já vím, nejsme v Sims :-D, ale myslím, že by to hru prodloužilo a zpříjemnilo, kdyby Zoe po nějakém splněném úkolu najednou řekla "Jsem nějaká utahaná, ani nevím, jestli mám dost síly vše stihnout ještě dnes.." a objevila by se možnost : "Povyrazit se"/"Pokračovat v úkolu...." Po první volbě by hráč dostal možnost si v městě zajít kam by chtěl a při té druhé by hrál dál.. :-) (Jen takový nápad:-D) Ve městě se objevil i oblíbený kamarád Zoe Havran v podobě CrowBoy - blikající světelná navigace, což mi zvedlo náladu. Co mi jí zase trochu zkazilo byla menší zmatenost a dezorientovanost a neustálá potřeba tohoto kamaráda vyhledávat a prosit o radu. (Jojo, ženská orientace a mapy).

Problém jsem měla maličko s ovládáním.. Najednou mi ovládaná postava, která šla po schodech nahoru, začala z ničeho nic pochodovat nad schody a mohla pohodlně odejít kam se jí zlíbilo-samozřejmě i přes mříže a zdi. Občas mě postava prostě ne a ne poslechnout konkrétně ve věži, kdy má koště s polštářem použít na okno. Občas jsem dokonce přeskočila možnost volby.. Možnost zabít mizeru zkrátka nebyla. Kian prostě kolem mizery prošel a ten za sebou zabouchl dveře a dál tam stál.. Když jsem však hru načetla podruhé, vše běželo jako na drátkách.

Co mě tedy dostalo bylo ovládání nejmenší postavičky, kterou jsem kdy ovládala :-) Batole :-D, trochu zvláštní, ale k příběhu to zdá se, pasuje. nebyl ten pokoj, kde zářilo to modré světlo, pokoj staré dámy..?

Verdikt: Zatím se mi to líbí. Pravda, mohlo to být delší, ale třeba to dvojka dožene..!