Opravdu dlouho se mi už na ploše válí ikona Slendera. Když jsem to kdysi nainstaloval, hned ten večer jsem hru zkusil projet. Neúspěšně. Od té doby jsem na hru pohlížel jako na něco „co si dám až někdy bude příležitost“. Tato však nenastala a já nemám dlouhodobě chuť ani sil hru zase spouštět:

Nápad je to zajímavej – tedy cílem hry je pouze sebrat několik stránek jakéhosi dopisu, což ztěžuje čím dál tím víc všudypřítomnej Slender. Zbraní je hráči pouze šipka dopředu a baterka. Les, po kterym se hřáč pohabuje je ale hezky zpracovanej a i zvuky jsou v normě.

V čem je háček? Nuda! Strach ze Slendera totiž nejde. Že se člověk lekne to je jasný, ale to zapřičiňuje spíš ta rána do sluchátek, která by nadzvedla i slona a rozostření obrazovky. Nikdy se mi nepodařilo sebrat víc než, tuším, 5 stran, páč pak mi to přišlo dost tuhý, došla mi energie = světlo a já bloudil v neznámu se zrnitou obrazovkou. Přičemž jsem byl spíš otrávenej, než abych zažíval kýženej nahořklej pocit čirýho zoufalství.

Celkově musím uznale pokývat nad grafickým zpracováním a prvotní atmosférou, pohanit pak samúčelný lekačky (vím koho se leknu i že je asi za mnou) a velmi chudý gameplay, kde jedinou činností je přesun.
50%